50 let od Woodstocku a festivalová móda se téměř nezměnila
V roce 1969 se nedaleko města Woodstock konal nejlegendárnější třídenní hudební festival všech dob. Půl milionu návštěvníků, protesty proti válce ve Vietnamu, nesmrtelní umělci, ale i originální móda, která rezonuje dodnes, to všechno může definovat jednu z klíčových a největších událostí na poli populární hudby.
Co neodmyslitelně patří k hippie stylu? Květiny ve vlasech, batika, nepřeberné množství barev, přírodní vzory, kalhoty do zvonu. A džíny. Džínové bundy, kalhoty, všechno. Co se týče Woodstocku, tohle všechno jste tam mohli najít. A určitě i mnohem víc. Ale také mnohem míň. Protože kůže byla na tomhle festivalu všudypřítomná. Určitě za to může fakt, že bylo léto, a tudíž horké počasí. Ale léto přináší i mohutné bouřky, které udělaly z festivalového areálu báječný prostor na pořádání zápasů v bahně, rozmáčely všechno oblečení, ve kterém účastníci přijeli, a i o jídlo a hygienické potřeby byla nouze.
Dnes už je většina festivalových účastníků opatrnější a bere si s sebou repelent, spacák a pro jistotu tričko navíc. A kdo chce zazářit, tak mění outfity několikrát denně. Ale můžeme vám garantovat, že i ta instagramová celebrita, co si lepí barevné kamínky na tvář a bydlí v hotelu, má něco společného s holkou, co poslouchala Janis Joplin a neodmítla u toho nějakou lehčí drogu.
Stačí se podívat na pár fotek z loňské Coachelly a hned je jasno. Možná si módní ikony neuvědomují, koho a jak vlastně kopírují, možná že to vědí dobře. Jestli by z toho měli radost hippies z šedesátých let, to soudit nebudeme, ale my máme radost z toho, že svoboda barev a stylů a možností se někde projevuje v tak velké míře jako právě na hudebních festivalech. Takže se nemusíme bát vytáhnout džíny po mámě a hurá skákat do bahna.
A že se vrací batika, to nás zaskočilo. Byla sice sranda, když jsme na dětských táborech omotávali provázkem trička, co nám maminka podle instrukcí zabalila s sebou, a následně máčeli v hrncích na zavařování, ale ruku na srdce, nosit se to nedalo. Ale třeba jsme prostě jen neuměli vykouzlit ty správné vzory a teď nám to konečně někdo ukáže. A další bizarní kousek, džínové zvonáče. Takže, jak to tedy s nimi teď je? Před patnácti lety jsme obzvlášť my ženy zvonáče celkem ochotně nosily, pak se nám zprotivily a přešly jsme do střihu pevně obtahujícím lýtka. Chvíli jsme ukazovaly pupíky, pak jsme poslechly babičku a rozhodly jsme se, že tedy prochladnout nechceme a začaly jsme knoflíky zase zapínat v pase. A teď se máme vrátit zase tam, kam jsme se nikdy vracet nechtěly? Na tuhle adaptaci asi potřebujeme víc času.
Každopádně na festival v nich vyrazit můžeme. K tomu třeba tu barevnou tuniku, co jsme si omylem koupily v Indii, a květiny do vlasů. Kelímek do ruky (jak jinak než vratný, o zbytečnosti jednorázových už víme přece své), namazat proti spálení všechny obnažené části těla a užijme si svobodu pohybu s dalšími čtyřmi lidmi na jednom metru čtverečním.
photos: pinterest.com
