Tou cestou, tím směrem-part 2
Moje pokračování amerického putování s návštěvou masopustního karnevalu Mardi Gras v ulicích města New Orleans v Louisianě.
Po únavném letu, kdy po celý čas nad mraky kontroluji flytracker na opěradle souseda přede mnou (protože jsem o naší pozici prostě ráda informovaná), také poctivě zkoumám ty nejjemnější nuance ve tvářích palubní crew, odchylky v hlase mluvícího kapitána v kokpitu a v neposlední řadě všechna světýlka na křídlech, kam jen dohlédnu. Mě iritující cestující špacírující se uličkou sem a tam, neustále dolující ve svých příručních zavazadlech nepotřebné propriety, oceňuji patřičným výrazem vzteku.
Tato akce je vesměs dosti vyčerpávající, ale já mám svou misi. Nic mě však neprobere tak, jako vidina spánku bez večeře. Tudíž když dojde na rozhodování, zda dospat spánkový deficit z letu a přemoct blížící se JetLeg, či vyrazit někam na večeři, můj boj je jasný. Po sandwichi a jahodovém pivu v místním baru, kde bílého návštěvníka tak často vidět není, ulehám k blaženému spánku.
První ráno v novém prostředí je pro mne vždy velkým prozřením. Okolí, které v noci po příjezdu vypadalo jako z hororu je najednou velmi přátelské a já nazouvám tenisky k joggingovému prozkoumání naší čtvrti. Trénuju na půlmaratón, tak přibalené tenisky v kufru mají svůj velký význam. Neuběhnu toho moc a začínám myslet na snídani, takže se potupně vracím zpět se slovy, že trénink musí začít pozvolně. Čeká nás toho tolik. Vzrušení ve mně roste a už jen samotná cesta tramvají vyvolá mé slzy dojetí. Amerika byla můj velký sen, který začal jednou z její neúžasnějších částí. Louisianou. Jihem s plantážemi bavlny, bažinami s krokodýly, úžasnými koktejly a cajunských jídlem. V ulicích New Orleansu právě vrcholí oslavy masopustu zvané Mardi Gras.
Hlavním důvodem naší cesty je však zítřejší den, konec těchto oslav a také ta největší oslava pod širým nebem, jaká je kde ve světě možná vidět. Město jazzu se proměňuje v jeden velký karneval a my se necháváme strhnout oslavami. K vidění je až bláznivé množství bizardních kostýmů a alkohol teče proudem. Věkové kategorie všech oslavujících je 9 - 99 let.
A já už nějaký čas vím, že mě Amerika má ve svých spárech. Bez jakéhokoliv studu tančím s místními v ulicích, popíjím exotické koktejly inspirované Karibikem a užívám si tu dechberoucí atmosféru. Spolu s celým světem setkávajícím se na jednom místě. V Bourbon street.
Be continued...
