Andělé mezi námi
Předvánoční čas přiměje mnoho lidí přemýšlet nad pomocí druhým. Mezi běháním v uličkách supermarketů sem tam vhodí bankovku do plastové krabice s polepkou nějaké známé organizace.
Jiní zajdou ještě dál a u provádění dobrých skutků se nechají vyfotit, ať mohou na sociálních sítí deklarovat své dobré srdce.
Pak je tady třetí, velmi drobná a nenápadná skupinka lidí, kteří pomoc druhým neberou jako prezentaci své osoby. Jsou to pozemští andělé. Chodí mezi námi a konají ty nejkrásnější skutky bez jakéhokoliv očekávání. Jejich odplatou totiž je ten nádherně hřejivý pocit, že udělali někomu radost, že pomohli světu posunout se o kousek blíž vyšším cílům.
Mám kolem sebe pár takových lidí. Někteří milují děti a proto jako nemocniční klauni dělají i nemožné pro drobný usměv malých pacientů. Jiní drží za ruku opuštěné seniory, kterým už nezbyla žádná rodina a kteří už své životní příběhy nemají komu vyprávět.
A pak jsou tady andělé, kteří se rozhodnou pomáhat bytostem němým. Bytostem, které když nemají pohlazení a teplo domova, trpí uplně stejně. V psích útulcích čeká na svou novou rodinu nespočet opuštěných zvířat, bez nároků na nic víc než trochu jídla, tepla, ale zato velké pomazlení.
Starat se o zdravého pejska není lehká práce (mohu sama potvrdit), starat se o pejska hendikepovaného však nechce jen velké odhodlání. Chce to pořádnou odvahu, lásku bez nároků na oplátku a obrovské, obrovské srdce. Mám kolem sebe takové lidi. Andělé. A já si vážím toho, že je mohu mít ve své blízkosti.
Dělají mě lepším člověkem.
