Andrea Stujová ve své knize Psaní se nečervená popisuje peprné chvíle svého života

^{foto: se svolením Andrey Stujové}

Rozhodnout se napsat knihu nepřijde ze dne na den... Nebo snad ano?

S upřímností mně vlastní musím přiznat, že u mě to trvalo opravdu dlouho. Ačkoliv psaní jako takové i šíření osobních eskapád ke mně patří od nepaměti. A znáte to přísloví, a teď ho interpretuji v mírnější formě, které praví, že hlava a naše sedací zadní část těla jsou spojené nádoby, a že pokud občas nedostanete nakopáno do té spodní, nezačnete myslet? Tak nějak tomu bylo u mě. Poslední hřebík do rakve mému počinu – řečeno i míněno s nadsázkou – zatloukla otázka: ,,Kdy to konečně všechno sepíšeš?“ Protože, jestli se mi něco skutečně dařilo a dá-li se dosavadní skrblení si ve vlastních řadách (v rodině, mezi přáteli, texty schovanými v šuplíku) považovat za knižní úspěchy, pak jsem dosáhla prestiže, o které – až na pár zmíněných výjimek – dosud nikdo nevěděl. Takže než skončily příběhy v ucelené podobě ve formě rukopisu, existovaly především v poznámkách. Do okolí jsem je šířila za pomoci krátkých textovek či vyprávěním tváří v tvář, když jsem chtěla někomu zvednout náladu a dodat mu odvahu ve chvíli, kdy na život koukal ve tmě a k tomu klíčovou dírkou. Jenže obsah se mi začal množit stejně rychle jako právě hromadné názory okolí, vedoucí mě k tomu, abych je konečně všechny sepsala a vykopla do světa. Nezbavím se sice podezření, že šlo o efektivní tah, jak mou činnost zaměřit jiným směrem – a to se povedlo. Shodná je však, jak doufám, naše představa, že by se v sepsaných momentkách mohlo najít víc lidí, kterým by zpříjemnily den. Pokusila jsem se o to, a proto kniha vlastně vznikla. Zbytek už nechávám na čtenářích a na textech, které promlouvají za mě.

Sehnat peníze na vydání knihy je často velký oříšek a důvod, pročmnoho zajímavých titulů nevyjde. Díky projektu Pointa.cz jste tento problém elegantně vyřešila...

V praxi to s Pointou vypadá tak, že se zaregistrujete na jejich on-line platformě jako Autor/ka a založíte si knižní projekt, tedy knihu. Na platformě si poptáte kolegy – odborníky, kteří vám pomohou s přípravou knihy. Jde primárně o redaktory, grafiky, sazeče, ale i influencery. Záleží na vás, koho oslovíte a s kým si osobně „sednete“. Následně se domluvíte na podmínkách spolupráce (sazbách, odměnách).

Systém je velmi intuitivní a jeho součástí je i kalkulačka, která vám při každé změně automaticky spočítá odhadované náklady na knihu, včetně tisku a dalších položek. Pokud vám uvedené formáty nebudou vyhovovat, není problém vybrat a nacenit jiný mimo platformu. Toto vše dohromady dá výrobní náklady knihy, které se pak rovnají právě cílové částce na crowdfundingovou kampaň, skrze kterou jsou financovány. 

Po celou dobu vás bude provázet kolegyně z Pointy, která vám obratem poradí při jakýchkoli nejasnostech v průběhu celého procesu.

Ve chvíli, kdy je kniha připravená na crowdfundingovou kampaň – ví se cena, jsou připraveny marketingové podklady atd., je možné zahájit třicetidenní předprodej a je na vás oslovit co nejvíce lidí ve vašem okolí, kteří vám pomohou vydání knihy zafinancovat. Za svou podporu si vybírají odměny buď v podobě knihy, nebo čehokoli, co vymyslíte – kreativitě se meze nekladou. Zároveň Pointa učí a pomáhá vám s marketingem předprodeje.

Pokud je předprodej úspěšný, můžete se s kolegy pustit do realizace knihy. Z vybraných peněz jsou vyplaceni kolegové a zaplatí se tisk. Pointa zařídí i ISBN, dopravu, skladování a především distribuci. Pokud je kampaň neúspěšná, nic se neděje, peníze se v plné výši vrací přispěvatelům a vy jste „jen“ ztratila čas, který jste knize a kampani věnovala.

Za sebe můžu dosavadní spolupráci s Pointou a jejím týmem jedině doporučit. Nápomocni jsou v každém ohledu. Při komunikaci reagují na vše takřka obratem a jejich podporu cítíte v zádech. Ráda bych jim i touto cestou poděkovala. Avšak každý, kdo se rozhodne této vydavatelské možnosti využít, by si měl uvědomit, že Pointa je rozhodně skvěle připravenou platformou s fundovanými odborníky a nástrojem s potřebným know-how, ale výsledek úspěšného předprodeje záleží především na autorovi a jeho schopnosti vše dotáhnout do úspěšného konce. Kampaň a její obsah je totiž v jeho rukách, stejně jako získání si přízně podporovatelů. Nicméně nic není nemožné a rozhodně doporučuji každému, kdo se psaní věnuje, aby se nebál jít svému štěstí naproti, a to právě skrze Pointu!

^{foto: se svolením Andrey Stujové}

Humorné povídky z peprných chvilek popsané v nadsázkou obalených řádcích upřímně čtenáře baví. Opravdu se všechny příběhy staly právě Vám?

Ano, hlavním strůjcem jsem v nich já, jde o moje opravdové zkušenosti. Všechny jsou osobně zažité. Avšak tím, že se v pozměněné formě mohou občas přihodit každému z nás, odkazuji v některých z nich i na zážitky z mého blízkého okolí, ve kterém si někteří prožili podobné scénáře a vzájemně je spolu sdílíme. Obsah jako takový je ale ryze osobní prezentací všech možných situací přivádějících nás do rozpaků a někdy i k pláči. Snad se čtenáři uleví, že se nestávají jenom jemu.

Název knihy Psaní se nečervená mě svádí k otázce, zda jste se opravdu nikdy nečervenala, když jste své příběhy ze života psala?

Název knihy je ve skutečnosti oxymóron, který se právě snaží vystihnout, že jde ve skutečnosti o příběhy a psaný styl, u jehož interpretace či přiznání vůbec, se většinou právě červenáme a mnozí z nás by se nejspíš styděli podobné věci na sebe vůbec prásknout. Což potvrzují i reakce prvních recenzentů, kteří rukopis četli. Souhrnně se jim však knížka líbila a ve výsledku dokázala splnit záměr, proč vznikala – každý z nich se osobně našel anebo se mu líbil naprosto jiný příběh, u kterého se, jak já říkám, ,,vychechtnul“. Tím, že jsem své eskapády sepsala, se snažím právě o to, aby čtenáře pobavily, odreagovaly se u nich, a třeba se i díky nim přestali na svět dívat černobíle. Suma sumárum, až si příběhy přečtete, potvrdí se vám, že jsem se červenala. Ale vzniklé rozpaky jsem se vždy snažila vybalancovat různým způsobem – především pak humorem a nadsázkou, s trochou sarkasmu, sebeironie, které jsou pro mě typické i v běžném životě. Někdy se mi to dařilo, jindy méně. Doufám však, že obsah i styl bude čtenářům blízký a najdou se v něm.

Máte pocit, že se Vám „smůla lepí na paty“, nebo jde jen o situace, které se dějí běžně nám všem?

Občas jsem měla a dodnes mívám pocity, že jsem lepidlem na excesy. Svým způsobem to asi bude pravda. Došla jsem si proto osobního smíření, že každá pohádková bytost má svého skutečného interpreta – já mám holt nejspíš v krvi mimoně, kterému navíc do karet denních prožitků nahrávají některé mé fyziologické dispozice či zcela jedinečný prožitek, jak k zažitým situacím přistupuji, což dokáže vyústit v unikát, který se posléze snažím přetavovat v něco pozitivního, co občas jako varování, jindy zase s cílem někomu zpříjemnit den, šířím dál kolem sebe. I když knížka je teď prvotinou, ve které se odhaluji zcela veřejně, protože v mimoňské póze mě doteď znalo skutečně jen nejbližší okolí – pokud nepočítám zcela cizí osoby, které spolu se mnou sehrály v interpretovaném zážitku svou roli. Věřím však, že čtenář nakonec pochopí, že jde o situace, které se dějí každému z nás, jen v různém rozsahu a formě. Stejně jako u mě může jít někdy o extrémy, jindy to budou maličkosti, které nás dokážou vyvést z rovnováhy. V souhrnu jde ale o příhody, které rozhodně v různé míře zažíváme všichni.

^{foto: se svolením Andrey Stujové}
 

Zábavné čtení doplňují ilustruace Vás samotné. Kdo za nimi stojí?

Ilustrace si vzala na paškál moje kamarádka a také všestranně talentovaná Kateřina Hutník – ilustrátorka, umělkyně a projektová specialistka. Byla jednou z těch, kteří do mě hučeli jako včely v úlu, abych své zážitky sepsala v jeden celek, protože už měla jasnou představu, jaké obrázky by je mohly doplnit. Ilustrování knihy si tím v podstatě zabookovala dopředu jako pokoj v drahém hotelu a já jsem tím byla nucena uvažovat o knize v reálnějších rozměrech. No a díky jejímu vyslovenému přání, které se však v té době ke knize nevázalo jako jediné, jsem si náhle připadala jako džin, jenž se může pokusit splnit sen o vydání knížky nejen sobě. Takže asi chápete, že jsou nabídky, které se neodmítají, a činy, kterým je třeba najít hybnou sílu, aby se přání a představy zkusily proměnit ve skutečnost.  

Jak je možné, že v dnešní době nemáte žádný profil na sociálních sítích?

Tady vidíte, že když o sobě v nadsázce hovořím jako o mimoni, najdou se i jiné důvody, než jsou mnou prožité příhody zaznamenané v knížce, které na to můžou odkazovat. Takže asi lze v reakci jen uvést, že mimoni sociální sítě nepotřebují, protože v okolí už tak vyčnívají dost.

Mimochodem, právě i o tom, že moje osoba neexistuje v on-line světě, je v knize jedna z mých povídek. Abych ale odpověděla, skutečnost je taková, že mě jednoduše sociální sítě nelákají a na jejich správu bych těžko hledala čas. Což jsou asi hlavní důvody, které se dají vypíchnout. Ten, kdo se mnou chce být v kontaktu, tak je, aniž by musel sledovat a číst moje aktuální posty. Víte, neříkám, že situace se nezmění a třeba nakonec i nějaký můj profil v budoucnu existovat bude, ale zatím byste ho hledali marně. Kdo by se však se mnou chtěl spojit, může nyní prostřednictvím osobního webu psanias.webnode.cz, kde najde více informací ke knížce i k tomu, jak vznikala.  

Na závěr to nejdůležitější, kdy bude knížka k dostání a mohou si ji čtenáři předobjednat?

Knížka je nyní v tiskové přípravě a její vydání je plánováno na 27. 9. 2021. Předobjednat si ji lze už teď, a to přímo na stránkách nakladatelství Pointa. Později bude dostupná i na jiných webových zdrojích včetně kamenných prodejen knihkupectví.

Světlo světa však spatří jen díky úspěšné crowdfundingové kampani na pointa.cz, kde se na její vznik vybral dostatečný obnos peněz. Chtěla bych proto touto cestu poděkovat všem, kteří se na projektu podíleli a finančně přispěli na vydání knížky, čímž se rozhodli podpořit mě i mé psaní. Všech si vás moc vážím a doufám, že se vám knížka bude líbit.

^{foto: se svolením Andrey Stujové}