Často se potkáváme s mýtem, že skákání je pro děti, říkají Šviháci, kteří k pohybu motivují tisíce lidí

Jak jste se dostali ke švihadlu? Kdy přišla myšlenka zlepšovat se a motivovat další lidi?

Tomáš: Od mládí jsem hrál tenis a ke švihadlu mě přivedl taťka, chtěl, abych byl pohyblivější a mrštnější na kurtě. Skákal jsem vlastně celou svoji tenisovou kariéru při rozcvičkách a kondičních trénincích. Více se to změnilo, když jsem v osmnácti skončil s tenisem a začal jsem s boxem, tam jsem poznal, jak se dá různě se švihadlem hrát a tohle mě dostalo na další level objevování, řešil jsem problém se švihadly, že se mi často rozbíjela. Začal jsem hledat ve světě, až jsem přišel na amerického sportovce, který si svá švihadla vyráběl a stála za ním i edukace v rámci “jak přenést výhody švihadla do každodenního života a sportu”. Byl jsem z produktu i “vědění” okolo švihadla fascinován. Řekl jsem si, že skákání přes švihadlo musí pochopit všichni sportovci i nesportovci v Česku.

Marek: Ke švihání jsem se dostal poprvé na boxu. Skákali jsme extrémní dávky každý trénink. Na začátku i na konci tréninku. Neustále jsme švihadla s bráchou rozbíjeli (během skákání prasklo lanko, rukojeť, kroutily se) a jednoho dne mi brácha daroval švihadlo z Ameriky. Dostal ho jako dárek z Ameriky od ženy a chtěl, ať ho mám taky. Bylo neskutečné, dlouhé rukojeti a super lanko, které se nekroutilo. No a tady vznikla myšlenka, že se založí Švihej.

Práce se švihadlem je fyzicky velmi náročná. Na pohled to vypadá jednoduše, ale když to člověk zkusí, zjistí, že každý pohyb je vydřený...

T:   Potkáváme se často s mýtem, že skákání je pro děti. Bojujeme za to, že to je opravdu i pro dospělé a může to být hodně náročné, ale i zábavné cvičení.  Ale víceméně je to takto s každým pohybem, který neznáte. Je třeba na začátku věnovat čas, aby se člověk prokousal a získal efektivitu pohybu.

M:   Přesně tak. My s bráchou skáčeme už cca 13 let, ale poslední 2 roky opravdu intenzivně. Pro člověka, který vezme švihadlo do ruky a začne švihat, jsou začátky těžké. Měl by se soustředit na techniku a pilovat ji. Nezačínat například s dvojšvihem, ale postupně začít se skákáním snožmo a mít silné základy. My s bráchou už jsme si za tu dobu, co šviháme vypilovali techniku. Zefektivnili jsme zapojení svalů, víme jak skákat co nejúsporněji, aby pro nás skákání nebylo vyčerpávající. Náročné pro nás jsou dynamické věci, sprinty, dvojšvihy, trojšvihy...

Co když je někdo úplné „dřevo“, může se naučit skákat? Není to přeci jenom o tom, že skáču, ale často jde o rytmus.

T:   Třeba já jsem v tom případě dřevo, protože zrovna rytmus mě minul obloukem. O to více mě baví překonávat různé výzvy, různé silové a motací triky, kdy se do švihadla zamotáte a pak rozmotáte, vypadá to hrozně cool a je to těžké na mozek a koordinaci... Ale jak říkáte, dá se skákat i na hudbu, do rytmu, kdy to vypadá jako tanec, což obdivuji. Se švihadlem se toho dá vymyslet spousta a myslím, že kdokoliv se chce hýbat, tak se v tomto pohybu najde.

M:   Myslím si, že se může naučit švihat každý. V naší uzavřené Facebook švihácké skupině máme několik Šviháků, kteří se z nuly dostali na opravdu pokročilou úroveň. Švihání je specifické v tom, že se musí zkoordinovat ruce a nohy dohromady. Někomu to může trvat delší dobu, někomu kratší, ale vždy se to dá zvládnout. Myslím si, že za zmínku stojí i správně nastavená délka švihadla. Bez ní to nejde a tohle by měla být první věc, kterou udělám při pořízení švihadla.

Jak naučit spolupracovat nohy a ruce?

T:   Ruce a nohy jsou v synergii. Ale tempo udávají ruce, tzn. když budu začínat se skákáním, budu se snažit pracovat tak, jako bych právě dostal řidičák a auto. Začnu pomalu a budu se se švihadlem seznamovat, teprve pak můžu zrychlovat. Pokud už jde o jednotlivé triky, hodně pomáhá si “nácvik” provést bez švihadla, z naší zkušenosti se nikdy do toho lidem nechce, ale jedině takhle udělají nejrychlejší pokrok. Např. u boxerstepu, prvni si zkusím pohyb nohami, jakmile získám kontrolu, přidám k tomu pohyb rukou, a budu si představovat, že švihám. Jakmile tohle zvládnu, vezmu si švihadlo a jedu “naostro”. Člověk takhle ušetří hodně času a frustrace. Ale chtěl bych říct, že nic nejde během lusknutí prstu a chce to krapet vůle a úsilí.

M:   Všechno je o cviku a o technice, a to stejné platí i zde. Čím více budu skákat a čím více budu pracovat na technice, tím lépe budou spolupracovat nohy a ruce. Důležité ale je, že u skákání přes švihadlo vytváří všechen pohyb a veškerou rychlost práce rukou. Ne nohy. Všechno je o rukou a proto říkáme švihání, ne skákání. Pokud se začneme učit skákat snožmo, tak nám za chvíli budou hrát ruce a nohy dohromady. Ale při učení nových technik musíme vždy počítat s tím, že nás tělo prostě poslouchat nebude. I my s bráchou, když se učíme nové techniky, tak se trápíme. A tady musí zaznít ještě jednou to, co jsem říkal - všechno je o cviku.

Šviháci dnes k pohybu motivují obrovské množství lidí, kdo všechno za tím stojí?

T:   Pokud se bavíme o motivaci, tak každý jeden Švihák má možnost motivovat svým příběhem a šviháním. Sociální sítě jsou mocné a už jen tady, když člověk nahodí video se svým výkonem, tak tím může namotivovat své přátele, což je úžasné. Máme kolem sebe skvělé lidi (Šviháky) v Ostravě, ale i po celé České republice, kteří se snaží motivovat svými příběhy a výkony. Co se týče sociálních sítí, denně nás označuje spousty lidí na Instagramu, příspěvky lidé přidávají na naši uzavřenou Facebook skupinu… Nedokážu přesně říct kolik nás je, ale určitě to jsou tisíce lidí, kteří motivují a šíří myšlenku skákání přes švihadlo.

M: ​​ Musím vyzdvihnout celou naši šviháckou komunitu, která se navzájem motivuje a inspiruje další. V naší uzavřené Facebook skupině je už více než 6000 lidí! Velký dík patří taky našim ostravským ambasadorům a celému týmu Švihej, ve kterém nás je aktuálně 8. Jste neskuteční a bez vás by to nešlo.

Jeden velký otazník může být samotné švihadlo. Většina z nás najde doma to klasické látkové. Lze se i s ním naučit fajn sestavy, nebo opravdu potřebujeme kvalitnější provedení, případně jaké?

T:   Tady budu přísný a upřímně jsem ještě neviděl nikoho dobře skákat přes švihadlo, které bylo jiné než PVC či korálkové. Proto sami máme na webu jen švihadla, která jsou 100 % využitelná.

M:   S látkovým švihadlem to nepůjde... Ale můžete to zkusit (smích). Švihadlo je základ a pokud budete mít ze začátku špatné švihadlo, tak vás to nebude bavit a švihadlo půjde do koše. My s bráchou používáme švihadlo s korálky. Je trošku těžší, lépe při švihání procítíte ruce a rychleji se naučíte techniku. Pokud byste se mě osobně zeptala, jaké bych vám doporučil, tak řeknu korálky. Rychlejší alternativou oproti korálkům je PVC lanko. Tenhle typ lanka je svižnější, dá se využít při provádění dynamických věcí - např. dvojšvihy, trojšvihy apod.

Jaké švihadlo nejvíc baví vás?

T:   Nejvíce mě baví korálkové švihadlo právě díky tomu jak moc je univerzální, zaskáču si ním cokoliv (triky, rychlost, vytrvalost), kdekoliv a při jakémkoliv počasí (klidně i v mrazu). Pokud zkouším, pro mě extrémní věci, jako 3 švihy, rychlost, silové věci, pak sahám po PVC lanku. Je to ale o preferencích a každý Švihák to má jinak. Každopádně tyto 2 typy jsou pro mě nepostradatelné a potřebuji je mít u sebe na tréninku.

M:   Určitě korálky. Ale jsou časy, kdy skáču taky s PVC. Střídám to. Korálkové švihadlo je za mě skvělé na všechno. Dá se skvěle využít při provádění i těžších triků - např. otočky, výhozy, namotávačky a další...

Není to však jen o pohybu, máte za sebou krásnou lednovou výzvu, prozraďte našim čtenářům, o co přesně šlo a jaký je její výsledek?

T:   Byl to již 3. ročník naší charitativní akce, kterou pořádáme společně se spolkem Srdce na pravém místě. Spojujeme síly se Šviháky v ČR a na Slovensku. Skáčeme v lednu pro dobrou věc, kdy se symbolickým startovným vybírají peníze pro konkrétní rodinu. Tento rok jsme měli jako cíl vybrat 1 milion Kč a našvihat 100 milionů přeskoků. Každý Švihák si zapisuje své denní přeskoky a má možnost s námi online skákat tréninky, plnit různé výzvy atd. Podařilo se nám vybrat 1.369.000 Kč a našvihat 81 000 000 přeskoků. Tuto Lednovou challenge bereme jako nejúspěšnější ročník.

M: Lednová švihadlová challenge byla jízda. Cílem Lednové výzvy je podpořit handicapované děti a zároveň udělat něco pro své zdraví. Dnešní rok jsme chtěli vybrat 1 000 000 korun pro 2 holčičky - Arianku a Pavlínku a společně, jako komunita, zaskákat 100 000 000 přeskoků. Ve zkratce. Pro registraci do Lednové challenge jsi musel zaplatit poplatek 199 korun (nebo více) a tím ses přihlásil do webového portálu, kde jsi zapisoval přeskoky. A výsledek? Povedlo se nám vybrat 1 369 000 korun, což je neskutečné a našvihali jsme 81 000 000 přeskoků ( příští rok musíme náš cíl už zvládnout, tak doufám, že nám v tom všichni pomůžete). 

Co vás čeká letos, co připravujete a na co se těšíte? 

T:   Tento rok se chceme více zaměřit na děti ve školách a motivovat je, že švihadlo je cool. Chceme taky více rozšvihat naše přátele na Slovensku a doručíme další švihadlo vyrobené v ČR.

M:  Dnešní rok se chceme věnovat dětem, chceme s bráchou obrazit školy a ukázat, že švihání může být neskutečná zábava a zároveň dřina. Chtěli bychom více rozšvihat Slovensko a taky bude nové švihadlo. Na to se mooooc těšíme.