Česká návrhářka Monika Mongol: Náš život je jako náhrdelník, který si sami navlékáme

Miluje staré tradice, ráda cestuje, poznává různé kultury a přenáší veškerou inspiraci do svých kolekcí.  I přezdívku získala náhodně od svého bratra, která ji dále provází skrze její módní značku. Česká návrhářka Monika Mongol navrhuje minimalistické střihy s důrazem na detail a kvalitní zpracování.

Dovolím si říct, že Váš životní i pracovní příběh není úplně stejný, jako u jiných návrhářů. Proč jste zvolila pseudonym MONGOL, který vás hluboce provází napříč kariérou? Co pro vás znamená?

Jednou jsem zaslechla krásný citát a to „Náš život je jako náhrdelník, který si sami navlékáme.“ A to je můj příběh, můj život na sebe plynule navazuje a vše do sebe vzájemně zapadá. MONGOL vzniklo náhodně s mým bratrem, který tento pseudonym pro mě vymyslel, protože mi často lidé říkali, že mám netypický, až asijský vzhled. MONGOL jsem pak také nazvala svoje první portfolio, když jsem se hlásila na textilní školu. Vždycky jsem tíhla ke starým věcem a fascinovaly mě etnické kmeny. Můj sen bylo cestovat a toužila jsem zachytit staré zvyky a tradice různých kultur, než se vytratí vlivem našeho globalizovaného světa. Na škole jsem se inspirovala zejména etnikem a snažila se aplikovat do oděvu svoje pocity z dané země. Nejprve to bylo Japonsko, poté Indie a pak přišlo Mongolsko. Skrz Mongolsko jsem se seznámila se spoustou lidí, co tam byli či žili. Začali mi psát Mongolové žijící v Praze a stala jsem se takovou českou Mongolkou. Poté přišla cesta do Mongolska a tím se navlékl další korálek na můj náhrdelník, avšak ne poslední.

Moje cesta stále pokračuje. Dá se říct, že Mongolsko bylo takový odrazový můstek. Tahle země mě nadchla hned od začátku, krásná příroda, spiritualita, šamanismus a buddhismus. To vše mě hluboce ovlivnilo a rozvinulo jiné vnímání. Vždycky jsem byla spíš duchovně zaměřená, než materiálně a celá tahle cesta mi dala do života nový rozměr a uvědomění, že pokud si něco moc přejeme a uvnitř nás to víme s naprostou jistotou, tak se i zprvu neskutečné, může stát skutečným.

Za kolekci „MONGOL”, inspirovanou životem nomádů, jste získala grant od Ministerstva ČR, na pracovní cestu do Mongolska. Co vás tam čekalo a jak dlouho jste tam byla?

Pracovní cesta do Mongolska vznikla na základě spojení s českou velvyslankyni v Mongolsku, Ivanou Grolovou. Obě jsme měly blízko k módě, a i když jsme se k sobě dostaly náhodně na základě emailu, propojila mě s módními studii a návrháři v Mongolsku. Moje pracovní cesta byla celkem krátká, avšak velmi intenzivní. Vedla jsem tam přednášky o módě a evropských trendech na VŠ, uspořádala workshop módní kresby a návrhářství. Navštívila módní studia, natočila rozhovor pro Mongolian Fashion TV, nafotila svou kolekci inspirovanou mongolskými kostýmy s místními umělci pro módní mongolský časopis Goodali. A také dala pár rozhovorů o tom, jak jsem se k Mongolsku dostala. Pořád si mysleli, že mám mongolské předky (smích). Mongolové byli především uchváceni, že si někdo po nich pojmenoval značku, a ještě je z Evropy, což se v Asii vždycky cení. Moje pracovní cesta, byla takový uskutečněný krásný sen.

Máte za sebou nejeden módní festival. Jaké máte další mety, kterých byste ráda dosáhla?

V prosinci mě čeká pražský LEMARKET, na který se moc těším. Vždy se tam potkáme se stávajícími zákaznicemi a zároveň poznám i nové. Momentálně mě čeká nová podzimní a zimní kolekce a na časté přání zákaznic chystám vlněné zimní kabáty v několika variantách. Mety mohou pořád růst, ale zároveň je důležité vážit si stavu, ve kterém se zrovna nacházíme. Mít svůj butik už jsem si jednou zkusila a vím, že je to hodně časově náročné.  Pro mě je lepší mít spíše svůj ateliér, kde můžu zároveň i pracovat než jen trávit čas čekáním na zákazníka. Ale kdo ví, třeba časem najdu něco, kde spojím oboje dohromady. Uvidíme, kam mě to zavane dále. Všechny cesty jsou otevřené.

Výšivka je pro Váš rukopis velmi specifická. Co přesně na Vašich outfitech znázorňuje? A kde se vzala?

Výšivka vznikla náhodně s mým bratrem, když chtěl zašít nápis na mikině. V tom se vzal nápad, místo potisku obrázku, vyšívat. Takže šlo o moji vymyšlenou techniku, která byla ze začátku hodně časově náročná, než jsem ji dostala trochu do rukou. Vyšívala jsem text kapely, nápisy, logo mojí značky, pomalu se to rozvíjelo dále. Více jsem s ní začala experimentovat ve své školní klauzuře, kde jsem se věnovala indickým vzorům, které jsem se snažila celé vyšívat. Tím vznikl prvek puštěných nití, které jsou tím charakteristické dodnes. Výšivce se věnuji už deset let. Jelikož jsem hodně cestovala po Asii a byla mojí velkou inspirací, často vyšívám tradiční motivy, ovlivněné zeměmi, které jsem navštívila. Objevují se tam i květiny, které jsou pro Asii charakteristické, ale také lotosový květ či buddha, který je zase spojen s buddhismem, který mi je blízký.

Co je pro vás, ještě před tím, než se pustíte do nového návrhu šatů, úplně nejdůležitější, stěžejní? Nad čím přemýšlíte, co vás ovlivňuje?

Jak se říká, „Móda je reakce na to, co se děje kolem nás”. Nesnažím se následovat přesné trendy, ale stejně jsou kolem nás a ovlivňují nás. Pro mě je hodně stěžejní materiál. Většinou to tak nějak cítím a mám nějakou myšlenku, co bych si pro sebe z látky ušila, co bych chtěla nosit. Což je většinou takový prototyp a pak je to v kolekci.

Vaše šaty jsou vesměs monochromatické a minimalistické... Hodí se jak pro elegantní dámu, tak pro sportovně laděnou ženu. Kdo je vaší zákaznicí?

Ano vystihla jste to úplně přesně! Moje zákaznice jsou, jak mladé slečny, tak starší paní. Rády dbají na svůj vzhled a mají něco odlišného od běžné konfekce. Často se mi zákaznice svěřují, že jsou rády, že našly šaty pro více využití. Jak do společnosti, tak pro běžné nošení. Zároveň se lehce pohybuji i ve světě jógy a spolupracuji s jógovým studiem „Jógovna”, kde je možné najít moje oděvy s výšivkou ve spirituálním duchu. Tudíž na své si přijdou i sportovně laděné ženy a jogínky.

Zmínila jste, že jsou pro vás důležité materiály. Jaké používáte nejraději?

Pracuji zejména s přírodními materiály. Velice často používám hedvábí, které si drží svůj půvab, jak za starých časů. I když práce s ním není úplně snadná, líbí se mi jeho vlastnosti. Na běžnější nošení používám bavlnu, na kabáty vlnu. Nejraději bych chtěla pracovat s recyklovatelnými materiály, avšak takové materiály u nás nejsou zatím vůbec k sehnání a vše je teprve ve vývinu. Celkově sehnat hezké materiály u nás, není vůbec jednoduché, protože všechny textilní továrny byly zrušeny. Obchody pak dováží materiál jen v jedné roli, takže je často těžko udržitelné, sehnat stále stejný materiál. Proto pro ně často jezdím třeba do Německa.

Všimla jsem si, že si u vás zákaznice oblíbily šaty na zakázku jako dárek. Když za Vámi tedy přijdu a řeknu, že chci pro mou maminku nechat ušít šaty, co vše ode mě budete potřebovat? Lze ušít dárek na míru, aniž byste zákaznici předem viděla?

Na e-shopu je moje aktuální nabídka, kterou mám vždy k nahlédnutí i v pár velikostech v ateliéru. Takže zákaznice mají přehled z čeho mohou vybírat. Pokud jste si jistá výběrem, vyberete jako dárek rovnou šaty, nebo je možné pořídit voucher na vybranou částku. Následně si pak obdarovaná vybere šaty sama, popřípadě provedeme malé úpravy, aby šaty seděly. Pokud mi pošle zákaznice základní míry a vybere si střih dle e-shopu, dají se ušít šaty i bez zákaznice. Není to však tak, že vymýšlíme úplně nový střih, to už jde o zakázku na míru a je třeba osobní kontakt se zákaznicí. Takže pokud byste chtěla šaty pro maminku. Vybrala byste si z e-shopu střih, který myslíte, že by ji seděl, dala mi její míry, případně bychom vybrali barvu a následně by se model ušil.

Jaký módní kousek vás nejvíce vystihuje? Co nejraději sama nosíte?

Kdo mě zná, tak ví, že skoro nikdy nenosím kalhoty. Nosím šaty téměř vždy a všude! Baví mě, jak je to praktické a zároveň ženské. Skoro vše, co nosím si šiju a doplňuji to oblečením ze second-handu, které přešívám. Dalo by se říct, že moje kolekce, je můj šatník.

monikamongol.cz