Co se děje s vaším prádlem během praní?
Od poloviny dvacátého století, kdy přišly na trh první automatické pračky, uteklo už hodně vody. Ta voda ale začala obsahovat nebezpečné chemikálie a mikroplasty. Pojďme se podívat na proces, který nám sice ulehčuje práci a šetří spoustu času, ale také ničí naši planetu.
Při klasickém praní v automatické odstředivé pračce jsou nejdůležitější dva faktory, které mají dopad na životní prostředí. Zaprvé kvalitu a původ oblečení, které do ní dáváme a zadruhé prací prostředky, které používáme. Nejen že chemikálie a uvolňované mikroplasty obsažené v levných látkách rapidně zhoršují stav oblečení, ale všechno to odtéká společně s několika pár litry vody do odpadu, přechází do čističek, které ale nemají šanci takovéto částice a látky zachytit. A chemikálie se také navážou na molekuly látek prádla a když na sebe cokoliv oblékneme, naše kůže to začne vstřebávat a jsme tak dlouhodobě, ne-li celoživotně, vystaveni nebezpečí.
Pojďme začít našim oblečením. Kdysi dávno, když se látky vyráběly z přírodních materiálů, jako je len, bavlna nebo konopí, se pralo prádlo velkým mechanickým zatížením. Valcha nebo mlácení o kameny v potoku ani tak nedokázaly prádlo zničit, stále drželo svůj tvar, funkčnost i barvu. Některé dnešní látky jsou také vyráběny z přírodních materiálů, ale jsou chemicky upravovány během procesu (barvení, měkčení). Okolo sedmdesáti procent všech textilních materiálů je vyráběno pouze synteticky, jinými slovy, hlavní složkou látky je plast (polyester, akryl, polyamid).
Jeden z největších problémů dneška je klimatická krize, se kterou souvisí mimo jiné znečištěné oceány. Fotky pet lahví, želviček zamotaných v plastových sáčcích nebo obsah velrybího žaludku obletěly celý svět, ale největší část znečištění nejsme schopni zachytit okem. To neznamená, že je to méně nebezpečné, naopak. Mikroplasty jsou už všude, ve vodě, kterou pijeme, v našich tělech, v našem jídle.
Rozkládají se pomalu, velmi pomalu, a málokdo podstupuje kroky k tomu, aby jejich uvolňování omezil. Přitom stačí nekupovat levné oblečení z fast fashion řetězců, číst pořádně informační cedulky na oblečení a investovat do dražší pračky, která mikroplasty zachycuje. Můžete také vyzkoušet americký vynález Cora Ball z recyklované gumy, který na sebe mikroplasty naváže. No ale co s nimi pak udělat, že. Schovávat ve sklepě? Recyklovat? Nejlepší řešení je mikroplasty prostě nevytvářet.
Do bubnů praček vkládáme deriváty ropných látek, jako jsou tenzidy a fosfáty, nebo chlór a syntetické konzervanty, maskované jako tablety na praní, prací prášek, gel nebo aviváž. Vytáhneme čisté a voňavé prádlo a vlastně se zlobíme na některé kousky z našeho šatníku, že si s nimi musíme dávat práci a prát je ručně jen v mýdle nebo nosit do čistírny. Ale stali jsme se jen obětmi marketingu a špinavého průmyslu, který nám prádlo sice krásně vyčistí a navoní, ale kdybychom doopravdy viděli, z čeho se prášky a tablety skládají, nikdy bychom je dobrovolně nepoužili. To je zázrak chemie, neumíme si pod těmi názvy představit nic konkrétního. Přitom naše babičky věděli, že nejlíp se skvrny vyčistí sodou, prací gel se dá vyrobit ze strouhaného mýdla nebo že na barevné oblečení se používá ocet.
Jestli máte chuť změnit svůj přístup k praní, nemusíte se nutně vracet k neckám. Dá se najít sousta ekologických prostředků, které jsou neméně účinné než ty chemické. Možná jsou dražší, ale nabídka i poptávka se neustále zvyšují, takže si jen dejte pozor na greenwashing (zneužívání slova ekologický, i když to nemusí být nutně pravda) a pojďte změnit náš svět zas o něco k lepšímu.
foto: pinterest.com
