Designérka Bea Dušková je truhlář, lakýrník i čalouník v jednom

Designu a výrobě křesel v ČR a na Slovensku se věnujete v podstatě chvíli. Cenné zkušenosti jste však sbírala několik let předtím v Severní Karolíně v USA. Co Vás k tomuto řemeslu přivedlo a proč právě v USA?

Geny se nezapřou. Po asi 12 letech v klinickém výzkumu s doktorátem, jsem tak nějak podvědomě věděla, že mě to beztak táhne k umění. Když jsem dělala výzkum 2 roky v Cambridge ve Velké Británii, obdivovala jsem ta krásná křesla. Jak design rámů, materiály, tak to mistrovské provedení. Po návratu do Prahy mi to nedalo, začala jsem číst odborné knihy o čalounění a koukala na videa. Pak se spustila lavina kreativity a tehdy mi tatínek prozradil, že můj pradědeček byl čalouníkem. A kruh se uzavírá. Do USA jsme se posléze přestěhovali na pár let, aby se náš syn naučil anglicky. Bylo to skvělé rozhodnutí, Severní Karolína je obrovským producentem nábytku. Manžel tam nakonec odstartoval svůj nový business, který přenesl sem do Prahy.

Foto: Marie Hejl Brousilová / MAYNKA

Jak se liší práce čalouníka a vůbec výroba celého křesla u nás a v Americe? Kdo je pečlivější?

Tady jsou dvě roviny. Nová škola a stará škola. Strašně mě baví otevírat stará křesla. Kochám se prací čalouníků z Ameriky, ale také často i z Itálie a Francie. Je těžké říct, kdo je pečlivější. Jde o různé techniky kotvení strun, šití strun, anebo typ výplní. Líbí se mi stará škola, ale je to tak neskutečně pracné, a dnešní konzument to skutečně neocení a nezaplatí. Do „nové školy“ přišly nové materiály a techniky, spíše aby urychlily výrobu, nikoliv životnost.   

Foto: Marie Hejl Brousilová / MAYNKA

Když přijdete někam na návštěvu a posadíte se do křesla. Co jako první vnímáte?

Tato otázka mě pobavila. Moje profesionální deformace nezná hranic. Jako první vnímám provedení. Ráda sahám na křesla s kvalitním provedením a studuju, jak to udělali. Fascinují mě čisté přesné záklopy s tlustou látkou, protože to je celkem složité. Ono u čalounění musíte přemýšlet tak nějak odzadu. To mě baví.

Co všechno Vaše práce obnáší? Není to pro ženu atypické řemeslo?

Na prvním místě asi obrovskou trpělivost. K čalounění se dostanete, až když máte připravený a nalakovaný rám. Musíte ovládat práci truhláře, lakýrníka (tomu říkám špinavé práce) a pak se můžete přesunout k čalounění (čistá práce). Jako dítě jsem stavěla s tátou a rodinou celé dětství naše víkendové rodinné sídlo. Koukat do výkresů a držet v ruce kladivo, vrtačku bylo pro mě přirozené. Je pravda, když střílím se svojí čalounickou pistolí, mám v očích plamínek štěstí a radosti. Tou neženskou stránkou jsou spíše puchýře a zranění, kterým se ani zkušený čalouník nevyhne.     

Foto: Marie Hejl Brousilová / MAYNKA

Nevyrábíte jenom křesla. Čím vším se Vaše studio ještě zabývá?

Naším posláním je výroba originálních produktů. Manžel vyrábí atypické umělecké posuvné stodolní dveře, krbové římsy a také aplikuje dřevěné lišty na podlahy, zdi a stropy. V podstatě jsme jediný výrobce kvalitních lakovaných podlahových lišt západního stylu na českém a slovenském trhu. Je to o detailech. V podstatě naše výrobky udělají interiér útulný a originální.

 Kdybych Vám teď řekla, že mám středně moderní domácnost vyplněnou tmavým dřevem a sklem, jaké křeslo byste mi doporučila?

Jde vždy o výběr vhodného tvaru a pak až čalounění. Doporučila bych vám mé křeslo MAUI v bílém laku, v sametu tyrkysové anebo tmavě zelené týlové barvy (s nádechem do modra) a bílým lemováním. Byl by to krásný solitér.

Foto: Marie Hejl Brousilová / MAYNKA

 Co Vás baví více, křesla designová nebo praktická?

Ta designová. Neznám meze. Ti, co znají moji tvorbu, vědí, že sáhnu i po látce, která není oficiálně vhodná pro čalounění. Málokdo mě ale nechá (smích). Když ale pracuji s klienty, vždy se ptám, jak se bude křeslo využívat, jestli mají mazlíčky a vybírám druh potahu i dle praktičnosti. Vždy ale trvám na tom, že si ve svém výrobku zachovám svůj kreativní rukopis. Velice „obyčejnou“ zakázku odmítnu.

Foto: Tomáš Pospíšil

 Jaké máte plány v horizontu pěti let?

Na doporučení kolegů z Florencie jsem nedávno začala spolupracovat s italskou továrnou, která mi teď vyrábí rámy dle požadavků na kus. Vytvořila jsem si již svou první kolekci křesel unikátních tvarů na BeaDusek.cz a ráda bych tato křesla viděla ne jenom v domácnostech, ale i v luxusních hotelech. V nejbližším horizontu mě v prosinci čeká prezentace mojí tvorby na Czech design week 2019. Jinak budu nadále pracovat na rozšíření kolekce, vnímat trendy, ale ne abych šla v proudu, ale spíše proti. Možná jednou udělám originální módní přehlídku, kde vypustím svoje „modelky křesla“ na pásu.    

Foto: Tomáš Pospíšil