Eva Samková podpořila svou nahotou boj za udržitelnou módu
Upozornit na závažnost ekologických dopadů módního průmyslu se rozhodla česká návrhářka Iva Burkertová, která stojí za značkou Odivi a jejich poměrně šokující přehlídky v rámci MBPFW. Ukázala nám, jak si představuje 100% udržitelnou módu. Že žádnou kolekci není třeba šít a poslala své modely na molo nahé.
Oděvní průmysl je druhým nejšpinavějším a nejneekologičtějším průmyslem hned za tím těžebním. Namátkou za to mohou obrovské skládky neprodaného nebo starého oblečení, jejichž rozměry jsou alarmující, toxické výrobní procesy, neekologická přeprava nebo užívání plastových mikročástic v materiálech, které se praním uvolňují a jdou přímo do oběhu vody.
Bojovat proti tomu můžeme několika způsoby, podporou lokálních designérů, výběrem oblečení z ekologických materiálů, upuštění od trendů a sezonality. To vše nám nabízí česká značka Odivi, která na sebe výrazně strhla pozornost nepřítomností oblečení na pražském módním týdnu.
Ivo, považujete nahotu za pobuřující a šokující?
Ne. V případě naší poslední přehlídky nahota pouze podpořila myšlenku, metaforu pohádky, ale nebyla nositelem nebo tím primárním, co jsme chtěli ukázat.
Reakce na přehlídku byly rozporuplné, někteří byli nadšeni, někteří přesně naopak. Jaký nejhezčí komentář jste zaznamenala?
Nejkrásnější komentáře byly od lidí, které to přesvědčilo k nějaké změně, to znamená zprávy s žádostmi o tipy a rady, co mohou dělat líp. A potěšila mne Veronika Blabla Hublová, co napsala Příběh skříně. Ta mi napsala, že ji příjemně překvapilo, že jsme se vyhnuli pokrytectví, které původně očekávala, když jsme avizovali, že předvedeme stoprocentně udržitelnou kolekci.
Našel se někdo, kdo předem uhádl, co zamýšlíte?
Myslím si, že odborníci, co se tomu věnují, mohli tušit, co ukážeme. Také to vědělo vedení fashion weeku, dělali jsme casting na modely, takže malinko to prosáklo, ale myslím si, že nikdo nečekal, že to bude dotaženo s tak radikálním a komplexním přístupem.
Jak chcete dál zpracovávat téma udržitelnosti?
Když jsem se snažila zorientovat se v rámci toho, jak Odivi dělat více zodpovědněji v rámci udržitelnosti, sama jsem se začala ztrácet ve všech možných přístupech. Došlo mi, že i konzument musí být ztracený, a proto jsem zvolila Kolekci 0 jako takový restart, závazek k tomu, abych pozitivně inspirovala lidi. Chci Odivi využít jako platformu, která už na sebe má navázané kontakty a rozšířit povědomí udržitelnosti tam, kam by se nemělo zatím šanci dostat.
Jaká je budoucnost Odivi?
S Odivi se chceme vrátit na fashion week, ale ne jen jako vizuální zážitek, ale spíš jako multimediální prezentace, která otevře diskuzi - to se mimochodem stalo ve Švédsku, kde Stockholmský fashion week zrušil sám sebe a přetvořil se ve vzdělávací platformu.
Proč jste si vybrala k prezentaci kolekce právě pohádku Císařovy nové šaty?
Před čtyřmi roky ve mně ten příběh poprvé zarezonoval. Nastavil zrcadlo tomu, jak my sami konzumujeme módu. Pro mne je myšlenka toho, jak si lidé mezi sebou namluví, že šaty vidí, protože nechtějí přiznat svou hloupost, metaforou dnešní slepoty vůči problémům, o kterých všichni víme, ale neumíme se s nimi vyrovnat. Ale je potřeba odlišit prezentaci v rámci fashion weeku od samotné kolekce. Sedmiminutová show, která byla až apokalyptickou vizí, nepoukazuje na všechny příběhy, které jsou s kolekcí spojeny.
Je potřeba oddělit prezentaci v rámci MBPFW a samotnou kolekci. K myšlence, kterou celá kolekce představuje, se připojilo několik osobností, mezi nimi i krásná Eva Samková, která je jednou z tváří kampaně. I ona na sebe "oblékla" stoprocentně udržitelnou módu.
Máte nějaké tipy na second-handy?
Dneska už sekáče nejsou hrabárny, naopak, jsou plné věcí, které když potřebujete sehnat, tak je tam najdete. Basic trička, legíny, cokoliv. Takže jakýkoliv second-hand, který máte po ruce, nabízí obě možnosti - najít všechno, co potřebujeme, ale i objevit nějaké zajímavé kousky.
Je něco, co si neumíte odepřít, i když víte, že to není dobré pro naši planetu?
Teď strašně bojuji s cestováním, i když mám pocit, že jsem nikdy necestovala typicky konzumně - spávám třeba pod širákem, jsem pořád v přírodě. Ale nejpalčivější téma je samozřejmě létání. Takže teď řeším, jak dlouho to trvá Transsibiřskou magistrálou do Číny.
Jaký je podle Vás nejdůležitější přístup v rámci zdravého smýšlení o konzumu?
Důležité je znát příběhy všeho, co konzumujeme. Příběh toho, co se dělo před tím, než k nám ta věc přišla, i příběh toho, co se stane, když nás ta věc opustí.
foto: Odivi, MBPFW
