Fotograf bez talentu: "Je to pro mě srdcovka"

Znáte to... Denně se vám na facebooku ukazují nově založené stránky a vy jen tak klikáte a lajkujete stránky a pak už nejevíte zájem. Ano i já jich mám několik. Některé už nefungují, nebo se jejich příspěvky už nezobrazují tolik, protože Fb vám cílí další stránky dle vašeho zájmu. Já mám módu, lifestyle, fotografy, útulky pro psy, recepty, make-up a mnoho dalšího. Kdysi dávno jsme takhle dala like stránce FOTOGRAF BEZ TALENTU a říkala si, co to asi bude a čemu se tato stránka a jeden tajemný muž (nebo žena) věnuje. Za mě má tento neznámý velký obdiv za to, co dělá. Více v rozhovoru. Přeji krásné čtení. 

Jo a na FB @beztalentu jsem si odklikla možnost zobrazení VE VAŠEM KANÁLU VYBRANÝCH PŘÍSPĚVKŮ "zobrazit jako první"  Má to smysl... 

Publikuješ se jako fotograf bez talentu. Vážně si myslíš, že nemáš talent? Proč tento název?

Pokud je talent vrozená sada vlastností, která tě předurčuje k nadprůměrným výsledkům, bez jakékoliv práce, pak talent rozhodně nemám. Dlouho jsem dělal podprůměrnou věc a nic mi nešlo zcela automaticky. To jméno je forma postoje. Lze jej vyložit jako “Často je účinnější intenzivní tvrdá práce, než talent”. Ten pseudonym se tedy netýká až tak moc mě, ale měl by motivovat ostatní lidi, aby nepřestali pracovat na svých projektech i přesto, že to chvílemi nemusí vypadat dobře. Úspěch se s vůlí vždy dostaví. Dítě se taky naučí chodit po té, co zažije několik tisíc pádů na zadek.

Proč jsi tak tajemný? Myslíš si, že je lepší být inkognito? Vyjadřují se ti pocity takto lépe?

Já ale nejsem tajemný.  Já se jen snážím, aby více než já osobně, byla vidět má práce a moje výsledky. Myslím, že je to lepší a stejně jako když čteš dobrou knihu, nepotřebuješ fotky hlavních postav, ale naopak oceníš, že si je můžeš představit přesně podle své fantazie. Nehraju na identitu, ale na obsah.

Pracuješ na různých projektech... Který byl pro tebe nejvíce citlivý? 

Každý projekt je citlivý trochu jinak. Potkal jsem lidi, které považuji za hrdiny a potkal jsem i zlomené osobnosti s tragickou minulostí. Snažím se, aby to nebylo osobní. Ale za nejdůležitější považuji projekt #NESOUDÍM. Jde hluboko k jádru věci a myslím, že má největší potenciál lidi inspirovat a přispět ke zlepšení kvality našeho života. Ten je asi i nejcitlivější, protože lidi ukazuje i ve špatném světle, nejen v tom dobrém. A logicky je náročné najít někoho, kdo odpovídá danému profilu a ještě je ochoten o tom mluvit a nechat se nafotit.

Rád pomáháš druhým nebo jen sleduješ osudy lidí? Co ti to přináší? 

Ač to tak někdy může vypadat, rozhodně nejsem svatoušek a sám bych se klidně mohl nafotit do poloviny svých fotoprojektů se silným příběhem. Vlastně jsem v životě udělal i pár velkých přešlapů. Nejsem si jist, zda jsem vůbec někdy někomu reálně pomohl, ale pokud ano, těší mě to. Dělám to, protože cítím, že můžu. Můj vliv sílí a já ten potenciál nechci vyhodit do koše. Je to stejné jako ptát se spisovatele, proč tu knihu píše. Pravděpodobně proto, že má co říci a že cítí niterní potřebu dílo publikovat. Lidé se mě často ptají na cíl. Kam to chci “dotáhnout”. Ale já nad tím až tolik nepřemýšlím, mě baví ta cesta, ať už dojdu kamkoliv.

Putovní foťák. Vysvětli nám, jak se zrodila tato myšlenka a proč vlastně? 

Cením si svých fanoušků a chtěl jsem jim něčím udělat radost. Nejprve jsem chtěl vybrat jednoho nejaktivnějšího a foťák mu věnovat. Když jsem ale přemýšlel nad provedením, začal jsem nápad posouvat dále a uvědomil jsem si, že můžu milé překvapení spojit se sociálním experimentem. Pak už se na sebe další nápady nabalovaly samy. Nyní je již putovní foťák u devátého majitele a vypadá to, že jeho cesta stále nekončí. Jsem hrozně rád, že žiju někde, kde klidně můžu poslat foťák mezi lidi a on se neztratí.

A co bys dělal, jak bys uvažoval, kdyby se ti foťák po roce prostě nevrátil? 

Byl bych zklamaný, ale život by šel dál. Počítal jsem i s touto možností, ale věřil v pozitivní vývoj. Už někde kolem šestého majitele jsem to považoval za úspěch, takže kdyby foťák zmizel nyní, i tak bych měl radost.

Projekt #NESOUDIM - myslíš si, že by zvládla dívka nebo žena oslovit lidi žijící na ulici? Ty jsi nenarazil na zlé lidi? 

Na zlé lidi můžeš narazit kdekoliv. V divadle, v obchodě i na ulici. Ale rozhodně si nemyslím, že by mezi lidmi bez domova byla vyšší koncentrace zlých lidí, než jinde. Lidi na ulici, které jsem potkal, spíš sužovala beznaděj a deprese. Není to o strachu, ale o tom, jestli jsi připravená takové věci zkoumat a jestli dokážeš odhodit všechny své předsudky. Vlastně mi přijde mnohem nebezpečnější jít např. o Vánocích do obchoďáku.

Velmi zajímavý koncept. Myslíš si, že někdo z tvých fanoušků se bude také tak chovat k lidem na ulici?

To netuším. Mým záměrem je nabídnout lidem inspiraci a informace, ne je do něčeho nutit. Jde o to, chovat se vůči sobě lépe, bez ohledu na to, zda někdo žije na ulici, či ne. Nevytvářet si názor, dokud nebudeme mít 100% informaci, a nebo si ho nevytvářet vůbec, není-li to třeba. Já například na spoustu věcí nemám žádný názor a rozhodně se za to nestydím. 

Projekt Vánoce bez talentu, chystáš se i letos projít Prahou a mapovat osudy lidí? 

Popravdě, asi ne. Udělal jsem to jednou, abych Vánoce zažil a pochopil i trochu jinak. Navíc, nedá se toho za jeden den moc stihnout. Ještě nevím, jak a s kým budu letošní Vánoce prožívat. Raději bych se zaměřil na věci, které se týkají všech dní v roce, ne jen jednoho.

Cestuješ i do zahraničí? Nebo se držíš v České republice? 

Cestuji rád a poměrně často, ale nedá se říci, že bych dlouhodobě žil někde jinde. Cestuji asi tak, jako většina z nás. Viděl jsem už mnoho krajů a zemí, ale zřejmě ještě ne dost. Projekty, které dělám, by ale v některých státech vůbec neměly smysl, protože jsou tam lidé otevřenější a přátelštější.

Chystáš nějaké další projekty, prozradíš nám to? 

Chystám Půtovní foťák 2017. Aktuálně jednám s jednou velkou fotografickou společností a když se zadaří, vypustíme mezi lidi deset úplně nových nabušených strojů, což znamená, že se dostane na mnohem více lidí a celá akce bude větší. Experiment už bude mít váhu.

Nepřijde ti, že 10 nabušených strojů je už moc? Nejsi až moc důvěřivý? 

Rozhodně si nemyslím, že by to bylo moc. Znamenalo by to víc možností si focení vyzkoušet, víc příběhů i víc altruismu. Zároveň, pokud to budeš brát jako experiment, už je to důvěryhodnější vzorek respondentů. Důvěra je základem vztahu a je jedno, jestli je to vztah intimní, nebo vztah mezi fotografem a fanoušky. Ale nazval bych to spíš nadějí, než důvěrou.

Foto:beztalentu.cz