Fotograf Lubomír Buchta: Stres mě posouvá dál

Proč jste se vydal směrem focení?

To je dlouhá story. Fotil jsem už jako dítě s mým dědou. Ale myslím, že tenkrát mě to bavilo z toho důvodu, že fotka samotná byl proces, který měl své kouzlo. To byl ještě analog. Při vyvolávání filmu jste ho museli umět založit do vývojnice poslepu, v naprosté tmě. Bylo potřeba umět namíchat chemii a stejně úžasné bylo vyvolávání fotek v temné komoře osvětlené speciálním červeným světlem. Navíc tenkrát nefotil každý. I když mě focení bavilo, ze strany rodičů jsem byl ve všem podporovaný, ale ne tak, že bych dostal vše pod nos. Musel jsem celé prázdniny sbírat mandelinky na bramborách, abych si vydělal na dva filmy, kousek papíru a nějakou chemii a pak jsem teprve mohl něco vyfotit, takže mě to moc bavilo. I dnes občas fotím se stejným foťákem jako v dětství. To kouzlo nevyprchalo. S příchodem puberty přišly samozřejmě jinačí zájmy a focení jsem se přestal věnovat. Aktuálně se osmým rokem živím marketingem na internetu a k tomu patří tvorba internetových stránek. Shodou okolností poptávala jedna fotografická škola nový web, a jelikož mě zaujalo, co vyučují, polovinu hodnoty zakázky jsme vyměnili za studování na této škole. Hned v prvním ročníku jsem zjistil, že mě to moc baví, že reklamní a módní fotka je přesně to, co bych chtěl dělat.

Takže máte focení jako koníček? Možná je to i lepší, aby se toho člověk nepřejedl…

Já myslím, že se toho ani nedá přejíst, když vás něco baví, tak vás to prostě baví. Ale kdybych se focením plně živil, musel bych brát i zakázky, které mě nebaví, nejsou kreativní a to nechci.

Fotil jste s několika dívkami různých soutěží krásy. Jaká jsou setkání s nimi?

K těmto dívkám přicházím dost často ještě před tím, než se stanou miss čehokoliv. Občas sedím v porotě castingu na nejrůznější zakázky jako focení kalendářů, soutěže, přehlídky… a i když nedostanou zakázku nebo na první pokus neprojdou, neznamená to, že jsou nezajímavé nebo že nejsou hezké, jen se zrovna nehodily klientovi nebo prostě musí dozrát. I tak je třeba na nějaké focení oslovím, protože já tam něco vidím a příští rok třeba vyhrají miss. S řadou holek, co už mají nějaký titul, se potkávám na módních přehlídkách, kde zastupuju návrháře Petra Kaloudu. Jezdím místo něj na většinu akcí, takže díky tomu, se s nimi seznámím. Ale to jsem asi neodpověděl na otázku. Setkání s nimi jsou pracovní, držím si odstup, před focením nechodíme na kávu nebo večeři. Život mě naučil přistupovat ke každému s úctou, alespoň do doby, po kterou si ji zaslouží.

Vybíráte si modelky na focení sám? Umíte říct „ne“, když se vám spolupráce nehodí?

Rozhodně. Já dělám rád fotky, které jsou v něčem jinačí. Když budete mít spoustu fotek ve večerních šatech a přijdete za mnou, abych vás vyfotil, navrhnu vám, že uděláme něco jiného. Když přišla Terka Fajsková, že by ode mne chtěla fotky, bylo to podobné. Řekl jsem jí, pojďme do skateparku nafotit něco s kolečkovými bruslemi, hodně barevného, něco, co jsi ještě nefotila…

S Terezou jste nafotil opravdu hodně barevný editorial. Kde jste k němu hledal inspiraci?

Z původního nápadu fotit ve skateparku jsme kvůli zimě upustili, tak nás napadlo, že bychom udělali něco barevného. Věděli jsme, že Táňa Kuchařová zrovna dofotila úžasný barevný kalendář a chtěli jsme se vyvarovat kopírování, tak snad se to povedlo. Barevné fotky jsou vtipné a doufám, že zahřejí , i když už je po létě… Hlavním zdrojem nápadu nám byl popart, umělecký směr spojený s Amerikou 50. a 60. let minulého století, který se inspiroval a vlastně i parodoval  poválečný konzumní styl života. Konzumní styl života postupem času ovládnul celý vyspělý svět, a většina lidí ho bere velice vážně. Ze života i módního průmyslu se vytratil humor a nadsázka. Snažili jsme se vytvořit hravou, veselou a lehkovážnou kolekci fotografií jako protipól k tomu co Terka doposud fotila.

Převažuje focení celebrit, známých osobností nebo spíše modelek, které mají kariéru teprve před sebou?

Od každého trochu. Fotím dost lidí, kteří jsou něčím známí a nemusí to být jen svět módy. Dnes ráno jsem pro jeden časopis fotil člověka, co je světově uznávaný vědec, má několik zásadních průmyslových patentů a řadu ocenění odborné společnosti. Mám obrovskou radost z takových setkání, jen se tím nerad plně prezentuji. Nedělám si selfíčka, nefotím se s každým, kdo je něčím známý, nechci se přiživovat na jejich popularitě. Potkávám se například s řadou známých návrhářů a zneužil jsem toho jen k nafocení charitativního kalendáře s jejich věcmi na zvířatech z útulků. O kalendáři jste informovali i zde na moda.cz. Už tenkrát jsem poprosil Terku Fajksovou, jestli by se stala tváří kalendáře, to ještě nebyla Miss Earth. I přes pracovní vytížení, které po získání měla, si našla čas a stala se patronem kalendáře. Jestli můžu, tak bych chtěl ještě jednou poděkovat všem, kteří se na tom jakkoliv podíleli.

Plánujete i letos uskutečnit nějakou charitativní akci v rámci focení?

Ano. Snažím se využít toho, co umím nebo lidí, které znám, abychom někomu pomohli. Proto se každý rok snažím dělat něco pro zvířata. Nechce se mi dělat moc pro lidi, protože si myslím, že o ně by se měl starat stát. Zvířata si sami nepomůžou. Mám nápady i bandu lidí, kteří do toho jdou se stejným nadšením, ale máme velký problém nám najít partnera, který by projekt při realizaci finančně podpořil.

Spolupracujete s kosmetickými, módními firmami, fotíte design, interiéry, produkty, atd. Co vás baví nejvíce?

Nejvíc? Všechno. To není o tom, že by mě bavilo fotit jedno konkrétní odvětví. Mě baví, když někdo přijde a řekne: „Hele, mám tady toaleťák a chtěl bych k němu udělat reklamu.“ A mě baví ten proces, vymyslet, jak ten toaleťák prodat. Pak je jedno, jestli je to člověk, nějaký produkt, hotel nebo cokoliv. Baví mě kreativní věci. Reklama je neuvěřitelná, během sekundy musíte sdělit vše podstatné, musí to být zajímavé, zapamatovatelné, prodejní, o tom bych mohl mluvit do nekonečna, popojedeme.

Co vás v životě nejvíce ovlivňuje? Inspiruje?

Já myslím, že člověka formuje to, kde se pohybuje, to co si čte, prohlíží, s kým se setkává… Takže mě inspiruje a ovlivňuje asi vše. I když si teď povídáme, přemýšlím, jak vás vyfotit, jak ukázat to, čím jste krásná. Když jdu po ulici a dívám se po lidech, přemýšlím, jak bych je vyfotil, kdyby ode mě chtěli fotku. Deformace? (smích)

Co si z focení odnášíte?

Radost. Radost z toho, že všichni ostatní mají radost. Většinou když fotíme, připravím něco dobrého k jídlu. A i když je focení strašná dřina, snažím se k práci udělat pohodu. Když je hlad, tak se špatně pracuje, ale je pravda, že když jste najezení, tak se zase pracovat nechce, takže nachystám něco lehkého, co můžeme uzobávat, nikdo není přejezený, a nikdo netrpí hladem. Věřím, že i když si každý zúčastněný uvědomuje svou míru zodpovědnosti za vizáž, vlasy, styling, za fotky, tak se dá udělat pohoda a z focení si odnesete pocit, že tohle prostě baví a chcete znovu a víc a víc. Snažím se odbourat ten klasický stres, i když jsme ve stresu asi všichni, tohle je jeden ze způsobů jak jej zmírnit.

Čím se od ostatních fotografů lišíte?

To nevím. To asi musí říct někdo jiný…

Znáte ale přece své hodnoty…

Mám za to, že je tu spousta lidí, kteří si kupují drahé foťáky a myslí si, že jsou hned fotografy. Ideálně glamour fotografy. A celou tuto činnost dělají jenom proto, aby viděli modelky alespoň polonahé, jak dopadne fotka nebo co má vypovídat, už je druhořadé. Ale tohle je asi ohraná písnička. Snad se liším v přístupu k fotce. Fotím, protože v tom vidím kreativní uspokojení. Protože se mám pořád co učit, nikdy nedojdu do bodu, kdy si řeknu, už umím všechno. Je pravda, že důvodem, proč chci hodně umět je to, abych mohl pravidla smysluplně porušovat (smích).

Jak dlouho zastupujete návrháře Petra Kaloudu?

Asi čtvrtým rokem. A moc mě to baví. Přehlídky jsou hodně podobné focení, připravuje se to řadu hodin nebo dní, podílí se na tom spousty lidí, každý musí svůj obor zvládat na slušné úrovni a pak to trvá okamžik, a je po všem. Každá přehlídka je velká míra zodpovědnosti, s tím přichází stres, jestli všechno stihneme, jestli se něco nepodělá, atd. Hrozně mě ten stres baví. Protože když to zvládnete, může vás někam posunout.

Píšete dva blogy, radíte fotografům, neškodíte tím sám sobě?

Z toho stejného důvodu by nebyly fotografické workshopy a nic takového. Já si myslím, že když komukoliv řeknu, jak fotím konkrétní věc, tak si to stejně nafotí po svém. Možná to zkusí podle mě, ale určitě si to pak udělá dle svého, každý využije vlastní kreativitu k výsledné fotografii. A pokud ne, hrozně rád někoho alespoň inspiruju a podpořím.

Míváte ještě trému před focením?

Ano, vždy. Ale to je jiná tréma než před zkouškou nebo před schůzkou s klientem, kam si jdete odprezentovat jestli něco umíte. Tahle je spíš taková, že se těšíte. Vždycky si říkám tak pojď, dneska se zase něco naučíme, cítím to napětí, hlavou mi letí milion věcí, ale po první fotce se zklidním, a jsem ve svém živlu.

Jaká je podle vás cesta mezi fotografickou elitu?

Kdybych to věděl, tak už tam jsem (smích). Potkávám se s fotografy, kteří za sebou mají historii, neuvěřitelné portfolio obálek časopisů, oslovují je velcí klienti, jsou uznávaní, tak se jich ptám, jaká byla jejich cesta? Zajímá mě jejich příběh, jestli je to o známostech, o tom, že pak spolu propaříte noc nebo jestli je to o tom, že se k lidem chováte s úctou, s respektem… No a každý mi odpovídá něco jiného. Někdo řekne, že to je o známých, někdo že vůbec ne. Chci věřit tomu, že když máte dobrou fotku, pak to klient, editor, lidi obecně, poznají…

Kdo je vaším vzorem?

Jsme v Česku, takže budu jmenovat krajany. V poslední době je pro mě ikona Matúš Tóth, ano je ze Slovenska, ale pro mě to prostě není jiná země. Nebo Michal Pudelka dělá výbornou práci a pak jsou lidé, kteří ještě nejsou tak známí, ale jsou vynikající, jako například úžasná Eliška Kyselková… Ta dělá skvělou práci od začátku do konce - nápad, světlo, postprodukce, celé je to velká dokonalost. Věřím, že o Elišce, v módní branži ještě hodně uslyšíme. Mohl bych pokračovat do nekonečna, máme neuvěřitelné množství světově uznávaných fotografů v různých odvětvích, nejen reklama a móda. Mám radost, že tak malá země je schopná vyprodukovat takové množství lidí, kteří jsou světovou špičkou v nejrůznějších oborech. Můžu udělat reklamu dalšímu internetovému médiu? Mrkněte se někdy na Stream, na pořad Slavní neznámí, já to vždycky sleduju s otevřenou pusou.

Je nějaký směr, kterým se ubíráte nebo cíl, který chcete jako fotograf dosáhnout?

No tak bez cílů nebo alespoň směru by to asi nešlo. Směr je se zlepšovat a cílů mám hromadu. U některých si říkám, že by bylo super, kdyby se to povedlo do půl roku, něco je v horizontu let. Donedávna jsem hrozně chtěl, aby mě sám od sebe oslovil někdo uznávaný z oboru vizáže, to se povedlo. Asi o tom ani neví, ale pro mě byl v tomto ikonou Pavel Bauer a ten jednou přišel, že viděl moje fotky a že by se mnou rád na něčem spolupracoval. Nakonec nám otiskli šest stránek v jednom časopise. Kruté prostě, další splněný sen. Teď pořád čekám, kdy přijde nějaká značka, že by chtěli, abych fotil s jejich aparátem (smích). Do půl roku bych chtěl mít obálku v jednom luxusním časopise, musím se ještě něco naučit, ale už na tom makám…

Model: Tereza Fajksová

MUA and Hair: Nikol Turečková

Photo: Lubomír Buchta | www.lubu.cz