Fotograf Petr Kozlík vypráví o tom, proč se zamiloval do focení a nestal se lékařem

Narodil se v Podbořanech a měl se stát lékařem. Focení zprvu rozhodně nebylo zamýšleno jako činnost, které se bude Petr věnovat po zbytek života (nebo alespoň do současnosti) na hlavní pracovní poměr. Události však rozhodly za něj, a i když dostudoval lékařskou fakultu, vrhnul se po hlavě do focení. Své znalosti předává dál, například díky přednáškám na téma Photoshop a Lightroom. Zajímá se zejména o portrétní, lifestylové, módní a reklamní fotografie. Na svém kontě má spolupráce se značkami jako je Wrangler, Lee, Jeep, Fiat, Skanska a rozhodně má co říct...

Petře, studoval jste na 1. lékařské fakultě UK v Praze. Jaký obor?
 
Ano, odpromoval jsem na 1.LF UK jako všeobecný lékař. Dodnes jsem zapsaný v atestačním programu na praktické lékařství. Zatím neplánuji, že bych se k doktořině vracel, ale kdo ví, třeba jednou....  
 
Lékařství a focení jsou dva odlišné obory. Proč jste od lékařství odešel a vybral si focení?
 
Máte úplnou pravdu. Tyto dva obory spolu, snad kromě rentgenologie a moderních zobrazovacích technik, skutečně moc nesouvisí. Fotografie se pro mě ale při náročném studiu stala koníčkem a prostředkem, jak se v tom málu volného času během studií a brigád alespoň trochu odreagovat. Z koníčka se pak postupem času stala vášeň a ke konci studia už jsem poslední tři státnice o rok odložil kvůli množství pracovních nabídek. Po škole jsem si dal rok na rozhodnutí, jestli mě focení bude pořád bavit a také, jestli mě uživí a  ukázalo se, že ano.

Kdy Vás focení pohltilo naplno?
 
Hned po první fotografii. Vzpomínám si na ni velmi dobře. Byl to portrét mého bratra pořízený na klasický kinofilm. V té době jsme s bratrem začali fotografovat spolu a střídali se snímek po snímku. Nafotili jsme první film, vyvolali ho a shodli jsme se, že výsledek vůbec není špatný. Potom jsme koupili další a další... No a už to bylo. Fotografie jsme si vyvolávali a zvětšovali sami v komoře. Ta nám zbyla po našem tátovi, který v mládí také fotil. Vlastně i jeho fotoaparát Canon byl náš vůbec první. Trávili jsme v té komoře s bratrem dlouhé hodiny a noci. Naučilo mě to přemýšlet o každé fotografii do detailu - kinofilm nenabízel takovou flexibilitu jako digitální fotoaparáty, navíc to nebyl nejlevnější koníček - z těchto zkušeností čerpám dodnes a o každé fotce víc přemýšlím, než zmáčknu spoušť. Rád na tu dobu vzpomínám.
 
Dnes pracujete pro společnost Mafra, tedy pro MF Dnes a Lidové noviny, je to tak?
 
Přesně tak, v Mafře mi bylo po roce externí spolupráce nabídnuto stále místo módního a portrétního fotografa. Řekl jsem si: "Proč ne?" Myslel jsem si, že si takovou práci zkusím na rok a uvidím, co z toho bude. No a už jsem členem foto-oddělení 4 roky. Tu práci mám rád, protože mám možnost se potkat a mít tu čest portrétovat obrovské množství zajímavých lidí z řad herců, zpěváků, malířů sochařů ale i lékařů, vědců a kapacit z mnoha různých oborů. Za tu dobu jsem zažil situace a podíval se na místa, kam bych se jinak jen stěží dostal. Mimo Mafru spolupracuji i s celou řadou módních návrhářů, stylistů a značek. Mám tedy hodně napilno i jako módní fotograf na volné noze.

 
Jaký projekt pro Vás byl doposud TOP?
 
Každému projektu se věnuji individuálně a snažím se mu dát maximum, které je za daných podmínek možné. Určitě jsou projekty, na které i po delší době rád vzpomínám. Mezi takové patří třeba série projektů, které jsem se svým skvělým týmem připravil speciálně pro společnost Fujifilm. Nazvali jsme je tak trochu tajemně - projekty "X". Důvodem bylo, že fotoaparát, kterým byly pořízené, byl v té době pro svět tajný a teprve čekal na svou premiéru.

Vaše fotografie bychom mohli nazvat z větší části nekonvenčními. Čím se rád odlišujete?
 
Myslíte? Možná je to tím, že jsem fotku nikdy nestudoval, a tak fotím jen tak jak to „vidím" a cítím. Je pravda, že mě lákají neobvyklá místa a lokace, kterých by si třeba jiní nevšimli. Tajemství každého fotografa tkví podle mě v tom, jak vnímá celý koncept (od myšlenky, realizace až k finálnímu výsledku). Můj „rukopis" lidé poznávají, což je skvělé.

Ve svých soukromých projektech se ale snažím hledat nové techniky, svícení, pózy a cokoliv, co by mi naopak pomohlo vystoupit z „kozlíkovského" stylu a možná i tím jsou některé mé fotografie jiné a méně konvenční. Na závěr bych rád řekl, že dobrou fotku zdaleka nedělá jen fotograf, ale celý team, na kterém jsem závislí, ať už jde o make-up, vlasy, styling nebo retuše. U módních fotografií to platí dvojnásob a jsem moc šťastný, že mám štěstí na velice talentované lidi, s kterými mohu spolupracovat a tvořit. Své práci rozumí a baví je. Jim patří mé velké dík.

 
Co na své práci milujete a naopak rád nemáte?

Vzhledem k tomu, že jsem před pár lety stál před životní otázkou, zdali se živit „uměním" s nejistou budoucností, anebo zvolit jistou celoživotní dráhu lékaře, je odpověď na snaze. Fotografii miluju. Ale jako v mnoha profesích, jsou práce, na které už nemůžete dospat a práce, kde byste si naopak pospali rádi.
 
Blíží se svátky... Máte své oblíbené vánoční tradice?

Vánoce miluju od dětství, je to pro mě jednoznačně nejkrásnější čas v roce. Moji blízcí by asi řekli, že to s nima až přeháním. Během adventu třeba v autě poslouchám výhradně speciální hudební mix koled, a kdyby záleželo jen na mně, tak bych s trochou nadsázky zdobil stromeček už v půlce listopadu, abych si ho co nejvíce užil. Dříve jsem se samozřejmě těšil na dárky, které dostanu, teď mám mnohem větší radost z těch, které daruji já (ehmmm, teda Ježíšek samozřejmě) a ač to možná zní jako otřepané klišé, tak jsou pro mě Vánoce hlavně svátky klidu a odpočinku a jednou z hlavních starostí je, kdy mi v televizi budou dávat Pekařova císaře a císařova pekaře. Vloni jsem si Vánoce nechtěně prodloužil o dva měsíce tříštivou zlomeninou prstu na levé ruce, tak doufám, že zrovna z toho se vánoční „tradice" nestane:-).  
 
Jak slavíte Silvestr a příchod Nového roku?
 
Silvestr je pro mě  opakem Vánoc. Nijak zvlášť tuto dobu neprožívám, takže někdy ho trávím s přáteli, jindy zase s rodinou.

petrkozlik.cz