Historie opalování a opalovacích krémů
Rozhodně nemůžeme popřít fakt, že se opálená kůže stala určitým symbolem krásy a to zejména na západě. Je to již mnoho let, kdy samoopalovací krémy pomohly v nárůstu zisků v kosmetickém průmyslu.
Než se však vydáte na další prosluněný den na pláž chytat bronz, přečtěte si kousek historie opalování.
Někdy před rokem 1900 byla opálená kůže známkou nižší sociální vrstvy. Lidé s vyšším statusem totiž nemuseli své tělo vystavovat účinkům slunečních paprsků v rámci práce či venkovského bydlení. Proto si bohaté Evropanky a Američanky nechávaly šít velké slunečníky, klobouky i rukavice.
To se však začalo měnit s rokem 1903, kdy lékař Niels Finsen získal Nobelovu cenu za medicínu za vynález zvaný Světlená terapie, která vycházela ze slunečního záření a pomáhala v boji s nemocemi, například s křivicí a tuberkulózou. Lidé tak začali věřit ve zdravotní účinky slunečních paprsků, avšak stále se mazali krémy proti opálení. Mnoho žen se také nebálo použit kožní bělidlo Elizabeth Arden je Après L'ETE, určené k odstranění pih či jiných letních skvrn.
I názor na opalování se začíná měnit společně s módou, když nastoupí na scénu méně omezující korzety, kratší sukně a možnost pít, tančit a kouřit.
Mezi první plážová střediska, která zůstávala otevřená přes celé léto, se řadí ta francouzská. Psal se rok 1923 a bohatí a elegantní lidé tak měli zábavu přes celou sezónu i mimo ní. I značka Chanel v této době začala dbát na opálenou kůži v rámci svých kampaní. O šest let později Vogue prohlásil, že „Hnutí Úpal“ vede ke vzniku zcela nového odvětví, včetně plavek, kosmetiky a oblečení vyrobeného výhradně za účelem nových zisků v rámci medového odstínu pleti.
Hned o rok později pak návrhář Jean Patou představil Huile de Chaldee, první opalovací olej vůbec. Následovaly opalovací oleje s UV-filtrem a opalovací krémy. K jejich popularitě dopomáhaly reklamní kampaně.
Opalování se stalo zábavnějším, když v červenci 1946 byly představeny bikiny jako takové. Ještě více po nich ženy zatoužily, když si je v bílém odstínu oblékla Ursula Andress v bondovce z roku 1962. I panenka Barbie pak získala inovaci v rámci tmavší pleti a bělidlem vysvětlených vlasů.
Rok 1978 přinesl nový objev, kterým se stalo solárium. V USA tak zavládla éra lidí při penězích, kteří neměli čas na dlouhé vylehávání na plážích, avšak za určitý obnos mohli stejného odstínu pleti dosáhnout v mnohem kratším čase.
Samoopalovací výrobky si rovněž prošly velkou historií a vývojem. Neustále se přetvářelo jejich složení, aby se vytvořil přirozenější odstín, vznikalo méně skvrn či se omezil nepříjemný zápach. Následovaly spreje na opalování a mnoho dalšího, co si většina z nás z devadesátých let jistě vybaví.
I přes popularitu opalování je známo, že je většina kožních nádorů spojená právě se slunečním UV zářením a potažmo s tvorbou vrásek či hnědých skvrn. A přes všeobecné povědomí o škodlivosti opalování je stále čas na slunci považován za společensky přijatelný.
pinterest.com, fashionista.com
