Hudba, fotografie a móda se setkaly na magické Kampě

Již dnes odlétá na své koncertní turné do Brazílie první česká violistka Jitka Hosprová, kterou si možná vybavíte z taneční soutěže Stardance, kde Jitka účinkovala. Před samotným odletem se ale ještě stihla potkat s Robertem Vanem.

Světoznámý fotograf, žijící v Praze, Jitku fotografoval v nádherných prostorách Musea Kampa, kam také nemohla nedorazit přední česká módní návrhářka Tatiana Kovaříková, která má na svědomí kompletní garderobu, v níž se naše violistka pokusí ohromit jihoamerické publikum.

Pokud si však vybavíte Tatianinu  prvotřídní tvorbu, jistě nám dáte za pravdu, že Brazílie Jitce padne k nohám.

Jak se Jitka Hosprová připravovala na focení s celosvětově uznávaným fotografem a jak jej vnímal sám Robert Vano, se stejně jako o navrhování šatů pro sólistku violy dozvíte v následujícím rozhovoru.

JITKA HOSPROVÁ – sólová violistka

Díky své hudební kariéře a účasti ve Stardance jste nafotila řadu fotografií. Čím pro vás bylo focení s Robertem Vanem výjimečné?

Roberta jsem sama oslovila na focení a velmi si vážím, že nabídku společné práce přijal. Robert je v první řadě umělec. Má ohromnou zkušenost a dovede lidi vidět svým osobitým způsobem. Žijeme ve vizuální době a jak vás kdo zachytí, tak vás lidé vnímají. Věřím, že Robert zachytil to podstatné. Líbí se mi, že ke klasické hudbě, kterou reprezentuji, nepřistupuje se zažitými sterotypy, ale nabízí jiný pohled. Shodujeme se v názoru, že klasika nemusí být nuda, vlastně může být i trochu sexy.

Jak se připravujete na profesionální focení?

Celá příprava mě nesmírně baví, dokud nenastane čas focení, to většinou trpím a dlouho trvá než se uvolním. Nejsem založením modelka, ale občas se o to pokusím, v tu chvíli je to úplně nejhorší… Je tedy na fotografovi, aby se mnou něco udělal, aby byly fotky použitelné. Pak je pro mě také příšerná fáze výběru fotek, hodnocení sama sebe na fotkách...

Jaký máte vztah k Museu Kampa, proč jste zvolili tuto lokaci?

Museum Kampa mi přišlo do života díky doktoru Jiřímu Pospíšilovi, který byl patronem mého festivalu Procházky Uměním na severním Plzeňsku. Je zároveň ředitelem Musea Kampa. Když viděl úspěch těchto mých koncertů, naplněné kostely a přibližování umění široké veřejnosti, nabídl mi po dohodě s paní Medou Mládkovou, aby se Procházky Uměním konaly také na Pražské Kampě. Je to pro mne velká pocta. Paní Mládková je symbolem patronky moderního českého umění a je dobré se v projektech, které nás vedou k národní hrdosti a vědomí spojovat a podporovat. A navíc Kampa je jedinečné místo, a má krásné světlo a pohledy na Prahu. Fotografie jsou určené i pro prezentaci v zahraničí, je tedy dobré připomenout i pražská panoramata.

ROBERT VANO - fotograf

Roberte, ve své kariéře jste fotil spoustu osobností, bylo to s Jitkou v něčem jiné?

Pokud nedostanu zadaný úkol, určité téma, snažím se většinou zachytit lidi před objektivem co nejkrásněji a je mi jedno, jestli je to tenista nebo jazzový hudebník. Profese člověka nehraje roli. Moje škola je móda, a to znamená fotit lidi tak, aby se líbili sami sobě. „If you feel good, you look good“, se říká.

Jaký máte vztah ke klasické hudbě, znáte tvorbu Jitky Hosprové?

Teď už ji znám, mám celou její diskografii, ale záměrně jsem neposlouchal všechno, abych nebyl svázaný svojí představou, kterou bych si předem udělal. Je pro mě lepší o lidech, které fotím, nic nevědět. Když se řekne klasická hudba, představoval bych si někoho jiného, staršího, méně vizuálně atraktivního, než když vidím Jitku před objektivem. Jinak hudbu poslouchám podle toho, co dělám. Při focení si hudbu nepouštím, pokud nepotřebuji fotit módu. To je potom nechám, aby si přinesli na focení svoji hudbu. Asi by totiž nechtěli poslouchat mého oblíbeného Mahlera. A třeba při retušování poslouchám hudbu, jenže bez textů, abych se mohl soustředit.

Mluvila vám Jitka do stylu focení, nebo nechala vše na vás a nechala se vést?

Nic neřekla, nechala vše na mně, usmívala se ale, jako kdyby vyhrála loterii (smích).

Připravoval jste se nějak na focení Jitky Hosprové?

Připravuju se před každým focením, ale soustředím se hlavně na lokace, abych věděl, jak tam funguje světlo, protože pokud to není nutné, nedosvěcuji, nejlepší světlo je to přírodní a nejlepší je ráno, ale kdo by fotil v 5 ráno (smích)? Světlo je vždy nádherně přirozené, protože svítí stvořitel, jen lidi někdy mají špatný objektiv.

TATIANA KOVÁŘÍKOVÁ – módní návrhářka

Tatiano, je něco specifického na navrhování šatů pro sólistku violy?

Nemůžu navrhnout jakékoliv šaty, Jitka se v nich potřebuje cítit bezpečně, pohodlně. Nejdůležitější a první kritérium je, aby v nich mohla hrát. Šaty musí sedět pevně na těle a rozhodně třeba není možné udělat v oblasti ramen volány. S Jitkou pohyb v šatech při zkouškách korigujeme. Ne, že by mi v nich Jitka hrála, ale „jako“ hraje na violu.

Jak dlouho s Jitkou spolupracujete?

Už to bude téměř rok, poprvé jsem pro Jitku připravovala garderobu před rokem na MFF KV.

Nechává vám Jitka volnou ruku nebo přichází s jasnou představou o barvách, materiálech, střihu?

S Jitkou mě seznámil stylista Martin Gruntorád a všichni tři společně návrhy konzultujeme. Jitce vyloženě sluší výraznější barva a ženské střihy, což mi sedí a spolupráce je pro mě ideální.

Když řeknu Jitka Hosprová, co vás napadne jako první asociace v oblasti módy?

První asociace je velká róba á la Dolce Vita, scéna ve fontáně. Jitka je diva.

Kolik vašich modelů si Jitka veze do Brazílie a jaké?

V Brazílii oblékne pět kousků z mé dílny, čtyři velké róby a jeden overal. Dvoje šaty jsou taftové, korzetové, mají vyštíhlenou situetu, dole jsou rozšířené. Celé garderobě vévodí oranžový taft, na který padlo přibližně patnáct metrů látky. Zkoušely jsme je čtyřikrát, aby opravdu seděl každý detail. Na celé kolekci pro Brazílii jsme pracovaly přibližně 3 měsíce.

Zdroj: Moda.cz
Foto: Herminapress/Jitka Hosprová