Inspirativní dáma Květa Fialová a její vlastní životní cesta budhismem
„Štěstí je volba. Tady a teď.“ je krédo inspirativní české herečky Květy Fialové, která je dlouhodobou milovnicí Tibetu a dalajlamy a právě letos slaví jubilejní 85. narozeniny.
Květa Fialová se narodila 1.9.1929 ve Veľkých Dravcích na Slovensku. Její matkou byla výtvarnice a sochařka Květoslava Fialová a otcem český legionář Vlastimil Fiala. Rodina žila na Slovensku do roku 1938, kdy byla nacionalisty vyhnána do Čech. Přestěhovala se do Žďáru u Police nad Metují a později do Borohrádku.
Po skončení války v letech 1946–1950 vystudovala brněnskou JAMU. Působila v několika oblastních divadlech, v Českém Těšíně, Opavě, Českých Budějovicích, v Kolíně i v Martině na Slovensku. Od roku 1958 byla v angažmá v pražském Divadle ABC, které v té době řídil Jan Werich. Po sloučení Divadla ABC s Městskými divadly pražskými zde působila od roku 1963 až do roku 1990 a v dalších letech jako stálý host. Ve filmu se objevila už ve 40. letech a sehrála řadu postav. Stejně tak později v televizních inscenacích a seriálech, i v dabingu. Zřejmě nejznámější rolí je postava barové zpěvačky Tornado Lou v parodii Limonádový Joe aneb Koňská opera.
Květa Fialová byla provdaná za režiséra Pavla Hášu do jeho smrti 5. srpna 2009. V prosinci roku 1962 se jim narodila dcera Zuzana. Je babičkou vnučky Dominiky.
Toliko praví o Květě Fialové wikipedie. A my tak můžeme zjistit, že velká dáma českého herectví letos slaví kulaté 85. narozeniny. Z uvedených strohých odstavců však netryská „šťáva“, jak tomu bývá při každém setkání s paní Květou. Já jsem měl štěstí strávit s ní několik hodin v autě, když jsem ji vezl v březnu 2009 do Ostravy na osmý ročník Festivalu ProTibet. Četla zde tibetské příběhy a hlavně besedovala se sálem naplněným k prasknutí.. Akci sdružení MOST velkoryse podpořila, nevzala ani korunu za honorář (více na www.protibet.cz).
Chvílemi jsem se za jízdy z Prahy bavil, chvílemi klopil uši, když do mě „šila“ (jak to mužům občas dělá). Na její laskavě štiplavý humor jsem si vzpomněl o dva roky později při sledování Show Jana Krause, kterého také nešetřila. Chvílemi jsem ztrácel přehled, čí „show“ to vlastně je. Mimo jiné hned na začátku vytáhla tibetskou vlajku na kamery jako připomínku březnových událostí roku 1959 v zemi „na střeše světa“ (pořad běžel v televizi 11.3.). Zmínila své setkání s dalajlamou v roce 2008, kdy ho „promrouskla do bezvědomí“ – do běžné řeči přeloženo: spontánně ho objala a dlouho držela k úžasu i zděšení některých přítomných.
Její život je s budhismem a sympatiemi s Tibetem spjatý vlastně od dětství. Její maminka přišla v mládí o nohu a v osmnácti letech se v sovětském gulagu začala věnovat buddhistické filozofii. Také paní Květa se tragicky střetla na konci války s ruským živlem. Zřejmě i z těchto důvodů se nebojí poukázat na nepravosti, zastat se slabých, trefně komentovat lidskou hloupost (i v nejvyšších politických patrech). Vytvořila si svou vlastní životní verzi buddhismu. Ráda pomůže, kde ji síly stačí. Chodí k nemocným nebo do domovů důchodců a povídá si s lidmi. Její život nebyl jednoduchý a tedy i její svět není jednoduchý. Je plný čarodějnic visících v jejím bytě, plný bytostí a sil skrytých v přírodě, plný „vegetariánských mužů“ (tj. chlapů, kteří nemají chuť na ženskou – jak sama říkává).
Při vzpomínce na její roli ve filmu Babička (1970) se ptám – co popřát paní kněžně českého filmu a divadelních prken? Aby zůstala ve zdraví dlouho stejná! Aby nás ještě léta provázela tajemnými světy víl, duchů a skřítků, kouzelně recitovala dalajlamovu modlitbu a nadále sdělovala životní krédo: „Štěstí je volba. Tady a teď“.
Zdroj: Petr Ďásek, dobrovolník MOST, o.p.s., www.protibet.cz
