Japonská zahrada vnese do vašeho života klid a harmonii

Japonská zahrada je spojením symbolického vyjádření koloběhu přírody, přírodních živlů, harmonie a vyrovnaného života. Japonské zahrady jsou jeden z nejoblíbenějších architektonických zahradních stylů vůbec. Čistota, elegance a smysl pro kompozici ve spojení s hlubokou duchovní myšlenkou činí ze zahrad tohoto stylu umělecká díla. Nechejte se inspirovat i vy.

Počátky japonských zahrad sahají až do 6. století, kdy bylo Japonsko ovlivněno čínským vzorem. Japonci převzali čínskou myšlenku a dovedli ji k dokonalosti. Dnes můžeme japonské zahrady rozdělit do několika základních skupin: zahrady meditační a čajové, suché, parkové a rezidenční.

Čajové zahrady (haniwa, či roji)
Podle názvu zahrady by se mohlo zdát, že slouží, jako místo k pití čaje. Jedná se však většinou o malé uzavřené zahrady, které se rozprostírají před vchodem do čajovny. Taková zahrada pak slouží k čajovým obřadům, relaxaci a meditaci. Čajové zahrady bývají velice jednoduché s velkými zelenými plochami a nášlapnými kameny. Dalšími atributy jsou neodmyslitelně japonské lampy různých stylů, nádrže na vodu na mytí rukou a hlavně klidná atmosféra. Čajovou zahradu si můžete vytvořit jak na veliké, tak i miniaturní ploše okolo pergol, altánů, rohu zahrady a podobně. Velmi působivé jsou především ve večerních hodinách, kdy japonské lampy a louče vytváří neopakovatelnou atmosféru.
Krásný příklad samostatné čajové zahrady je Kimura-en v Kashiwasaki v provincii Niigata.

Velmi známá je také čajová zahrada v americkém San Franciscu.

Suché zenové zahrady (kare-san-sui)
Tam, kde není možné z nějakého důvodu vytvořit vodní plochu, můžete zvolit tzv. suchou zahradu. Zenové zahrady jsou v Japonsku velmi známé. Jsou tvořeny především seskupením kamenů na štěrku nebo písku. Jedná se o symbolické vyjádření hor, ostrovů, vody. Uhrabaný písek pak znázorňuje mořské vlny ale třeba i vodopády.
Suché zenové zahrady jsou v porovnání s ostatními typy okrasných zahrad velice odlišné, avšak svou jedinečností a jednoduchostí jsou řazeny k nejkrásnějším zahradám světa.
Slavný příklad tohoto typu zen-zahrady je Ryoanji v Kjótu.

Parkové nebo vycházkové zahrady (kaiyushiki)
Japonské zahrady parkového druhu jsou nejčastěji zahrady s jezírky, potoky či potůčky. Pro zahrady s vodní plochou jsou typické okrasné rybky, červení koj kapři nebo jen vodní a bahenní rostliny. V žádné zahradě nesmí chybět kámen, kamenné skalky a vodopády, které bývají bohatě osázeny vybranými druhy okrasných stromů, keřů, bambusů a travin. Jedná se o velké krajinné zahrady. Dnes často slouží jako veřejné parky.

Dvorové či rezidenční zahrady (tsubo-niwa)
Můžeme je považovat za malé atriové zahrady a minizahrádky, které bývají uzavřeny v městských domech, školách a úřadech. Tyto jednoduché zahrady uvnitř komplexů či interiérů většinou využívají štěrk, písek a nášlapné kameny, vodní nádrže či lampy, případně různé dřeviny, bambusy, trávy a bonsaje.
U tohoto typu zahrad se uplatňují nové moderní postupy, ale zároveň symboly a prvky zahrad minulých a dávných časů, vypůjčené scenérie okolní krajiny.
Jsou vhodné pro originální zpestření a lze je vytvořit i v malých moderních prostorech bytů na střechách nebo terasách.

Mistři japonského zahradního umění vycházejí z hluboké filozofické myšlenky, že každý kámen, větvička, voda nebo písek mají svůj význam. Nic není nahodile položeno, vše podléhá určitým pravidlům.

V japonských zahradách se fantazii meze nekladou. Žádná japonská zahrada není totožná s jinou zahradou, každá bývá originální.

Zdroj: ireceptar.cz, delame-zahrady.cz
Zdroj obrázků: ireceptar.cz, easterncivilization.wikispaces.com