Jsem vždy ráda, když se potkám s hodnými a pracovitými lidmi, říká senátorka Miluše Horská
Je velmi aktivní, srdce má na pravém místě, cení si základních lidských hodnot a snaží se pomáhat. Zastavit na chvíli senátorku Miluši Horskou není úplně snadný úkol, nám se to však podařilo a zeptali jsme se jí na její cit k módě, k handicapovaným dětem i na to, kde ráda tráví svůj volný čas.
foto: se svolením senátorky Miluše Horské
Paní senátorko, jak se před volbami cítíte?
Jsem překvapena z krásných osobních reakcí od lidí, ale zaskočena z dost humusu na soc. sítích. Kampaň je nejnáročnější období pro politika. Zdá se mi, že obhajovat je těžší, než jít do politiky poprvé, ale zase nyní nechybí zkušenost a jistý nadhled. A jsem velmi překvapena, že konkurenci vadí moje srdíčko na plakátech.
Máte obrovské sociální cítění. Co bylo prvním impulzem pro založení školy Svítání pro handicapované děti?
Rodiče dětí těžce zdravotně postižených dětí. Neměli důstojné místo, kam své děti v minulém režimu dávat. Režim tyto lidi ukrýval. Ta silná touha pomoci napravit křivdy doby minulé mě drží dosud. A taky jsme chtěli zařadit tyto lidi do života, aby mohli být pro společnost platní. Rodiče beru stále jako největší parťáky.
Jak vnímáte módu v politice u nás a v zahraničí? Máme se stále co učit, nebo se dokážeme reprezentovat na té nejlepší úrovni?
V zahraničí vidím, že je móda leckde uvolněnější, leckde přísněji protokolární. Je to ale stát od státu. U nás bych řekla obecně, že je to o výchově ke vkusu, a ta není v naší společnosti na prvním místě. A to se odráží ve společnosti, tak i v oblékání v politice. Přivítala bych, aby nás i protokolisté více školili.
Prozraďte nám, co nejraději nosíte? Bez čeho si nedokážete svůj šatník představit?
Nejdříve doplňky, kabelky, dobře vypadající a pohodlné boty, klobouky, ráda kombinuji sukně a halenky, protože se snažím být stále jiná, ale úplně nejlépe si připadám v žensky vyhlížejících šatech. Miluji pohodlné kalhoty, ale musím je využívat střídmě. Prostě hezky a vkusně se oblékat, to mě baví.
Jak trávíte to málo volného času, který máte? Vyhledáváte spíše aktivní nebo pasivní odpočinek?
Jsem člověk, který neposedí. A k tomu mi pomáhají i vnoučata. Ale baví mě i lyžovat, plavat, sžívám se i s odrážecí koloběžkou. Po kampani ale asi vydržím i ležet.
foto: se svolením senátorky Miluše Horské
Jste nezávislou senátorkou za Pardubicko, Přeloučsko a Chlumecko a znovu na tuto pozici kandidujete. Jaká místa máte v těchto oblastech nejraději?
Opakuji to často, že mám nejkrásnější volební okrsek. Jeho srdcem je téměř stotisícové město se vším, co k tomu patří, s úchvatným historickým centrem, kde se mi nyní podařilo díky EU dotacím přestavět starou historickou školu a v těchto dnech se tam stěhujeme. Pak mám v okrsku vísky a městyse, v nichž bych klidně hned žila. Říkám to o Cholticích, Přelouči, ale i vesnicích typu Barchov, Brloh, Sobětuchy, Sopřeč, Vápno a další. No a objevila jsem i Chlumec nad Cidlinou se zámkem. Jsem vždy ráda, když se tam potkám s hodnými a pracovitými lidmi. Těch míst mám ve svém obvodu opravdu mnoho.
Co si představíte pod pojmem design? Zkuste to definovat v pěti slovech.
Vkus, umění, elegance, nevšednost i výstřednost.
Vaším životním heslem jsou moudrá slova Gándhího: „Udělat věc, které se bojíme, je první krok k úspěchu.“ Jak toto heslo vnímáte ve svém životě? Dokázala jste „překročit“ vlastní strach a co přesně vám to přineslo?
Mnoho lidí si ťukalo, když jsem se vydala na cestu politiky. Ale mně tolik věcí vadilo a brzdilo moji pracovní cestu, že jsem až po padesátce dospěla k tomu překročit svůj stín a jako žena a nestranička, jsem se odhodlala dát se lidem do služby. Potřetí kandiduji a lidé v mém městě mě zdraví a nepřechází na chodník na druhou stranu, když mě mají potkat. Myslím, že mě potkalo velké štěstí.
