Jsme jedním z osmi stylů, říká Lenka Hartová

Na českém módním trhu jste již několik let. Jak se během té doby změnila Vaše práce? Snažíte se udržet svou tvorbu ve svém původním konceptu, nebo se podvolujete některým trendům? 

Značka La déesse se zrodila před 5 lety. Bylo to v době, kdy mi odrostly dcery, už jsem nemusela být neustále k dispozici. Pracovala jsem tehdy v PR. Najednou jsem si uvědomila, že mám před sebou ještě minimálně polovinu pracovního života a že bych ji chtěla naplnit něčím, co mě opravdu baví.

Přestože je nabídka v obchodních centrech opravdu nekonečná, málokdy jsem tam našla to „něco“, co bych si chtěla obléknout. A tak jsem občas sedla ke stroji a to „něco“ si ušila. K myšlence, že bych se mohla zabývat módou profesionálně, mě přivedl Fler. To je internetový obchod, který sdružuje české výrobce čehokoli.

Od prvních kousků ušitých jen tak po večerech po práci jsem se postupně dopracovala k celodenním a celotýdenním směnám u šicího stroje. Měla jsem takovou radost, že si moje oblečení zákaznice objednávají, že jsem stále vymýšlela a šila nové a nové, až jsem přestala stíhat. Postupně jsem proto přibírala švadleny a před třemi lety otevřela i malý kamenný obchůdek v centru Prahy v Truhlářské ulici.

Jaké oblečení nabízíte?

Prostě trošku jiné a většinou nadčasové. Při navrhování se zaměřuji na pocit nebo náladu, kterou by ten který model měl vyjadřovat. Lépe řečeno, jak by se měla žena v modelu cítit. Volnost, pohodlí, elegance, vyzývavost, sebevědomí… Pak teprve hledám tvar, siluetu, detaily… Nakonec sháním materiál, ze kterého by model nejlépe vynikl. Netvořím modely jako výtvarné objekty, ale jako druhou kůži, která splyne s nositelkou, tu tam vylepší proporce, přikryje nedostatky. Tvořím modely, které jsou pohodlné a přitom výrazné a zajímavé. Tvořím pro ženy, které hledají něco jiného, než co jim může nabídnout konfekce. Které hledají oblečení ve svém stylu.

Materiály, z nichž tvoříte, jsou jistě velmi kvalitní a je jich mnoho, máte však nějaké favority? 

Ano snažím se nakupovat materiály, které jsou kvalitní, dobře se udržují a jsou příjemné na nošení. To je moje priorita. Největší část naší produkce šijeme z viskózových splývavých úpletů. Jsou příjemné k pokožce a jsou pružné, přizpůsobí se postavě. Ale šijeme i z tkanin se zajímavými vzory, strukturou… Ale úplety vedou na celé čáře! Já osobně je nosím nejraději. V úpletových šatech se můžu celý den pohodlně pohybovat a přitom jsem upravená.

Svou tvorbu aktuálně stavíte na konceptu OCTO CODES - přibližte prosím tento koncept našim čtenářkám.

Ideální je, oblékat se nejen podle své postavy a barevného typu, ale především podle své duše. Podle toho, co je uvnitř nás. Pak na nás všechno ladí, pak nám to prostě sluší. (usmívá se)

A pokud si tohoto nejsme vědomé, vyzařujeme chaos, nesoulad – není to prostě ono.

Metoda Táni Havlíčkové Octo codes mě zaujala natolik, že jsem se přihlásila do 3. ročníku její školy OC Academy, abych se s ní seznámila opravdu do hloubky a mohla poznatky, které zde načerpám předávat dál, protože jsem přesvědčená, že může pomoci mnoha ženám, nejen vytřídit šatnu, ale především vytřídit život. Odstranit bloky a programy, které na sebe během života nabalujeme. Pomáhá ženám (ale i mužům) odhalit jádro jejich osobnosti a vytvořit maximální prostor, aby se rozvinulo. Díky poznání metody Octo Codes se každá z nás může najít v jednom z osmi stylů:

Sportovní (Kamarádka), Ležérní (Pozorovatelka), Nekonvenční (Rebelka), Extravagantní (Hvězda), Romantická (Princezna), Elegantní (Dáma), Okázalá (Diva), Avantgardní (Čarodějka)

Každý z těchto stylů je ve své zralé podobě krásný, každý má své specifické talenty i stíny a každý se vyznačuje určitým stylem v oblékání. A pokud ho v sobě odhalíme a přijmeme, uvědomíme si výchovou a prostředím potlačené stránky své osobnosti. A když se v souladu se svým stylem oblékneme, všechno na nás „ladí“. Navíc nám pochopení specifik toho kterého stylu pomáhá chápat a respektovat – to bych chtěla zdůraznit, chování a pohnutky lidí kolem nás.

Měla by se žena snažit zapadnout do jedné z těch skupin?

My se ale nemusíme snažit zapadnout do nějakého stylu, my tam prostě zapadáme, jen si to neuvědomujeme. Proč některá z nás miluje vaření, proč ho jiná z duše nenávidí, proč ta moje teta pořád leží v knížkách a mě zajímá spíš zahrádka? No tak dělejme a žijme v tom, co je naše a nesnažme se být všechny úžasné vždy a ve všem, jen proto, „že tak to má být“. 

Styl vychází z nás, to co ukážeme na povrchu, nás dotváří. A pokud jsem například romantická princezna, jemná, pečlivá, pečující žena, ale žiju a oblékám se ve stylu třeba sportovním, bude ode mne okolí očekávat výkon a rychlost. Jenže toho já jako princezna nejsem schopná. Výkon není můj „talent“, já mám smysl pro detail. Ona takový perný den romantická princezna samozřejmě zvládne, protože nechce být za padavku, ale večer padne jako zabitá, zatímco žena sportovní si klidně ještě půjde zacvičit. 

Já to teď všechno hodně zjednodušuji. Jen jsem tím chtěla odpovědět na otázku, jestli si myslím, že by měla žena do nějakého stylu zapadnout. Takže ano, myslím si, že by se každá žena měla ve svém stylu NAJÍT a podle toho se i oblékat.

Myslíte, že opravdu lze všechny ženy a jejich rozmanité styly rozdělit do osmi skupin? Jaké jsou Vaše zkušenosti z praxe?

Ano opravdu je to „ jen“ 8 stylů. (usmívá se) To samozřejmě neznamená, že jsou všechny ženy v rámci jednoho stylu stejné. Samozřejmě jsme každá originál. Každá jsme se narodila v jiné rodině, utvářely nás jiné okolnosti, žijeme v jiném prostředí, jedné je 20 jiné 70, ale ten jmenovatel je společný pro každý styl. Jak jsem už říkala, některé z nás jsou více zaměřené na výkon (sportovní), jiné potřebují pohodu (romantické), některé potřebují mít ve věcech řád (elegantní) a jiné zase řád porušují (nekonvenční). Některé z nás milují společnost (extravagantní), jiné jsou zase nejspokojenější doma v křesle s knížkou (ležérní).

Každá z nás, pokud bude chtít, se nakonec v jednom z těch osmi stylů najde. A pokud se začne ve svém stylu oblékat, zjistí, že jí to více sluší, protože se lépe cítí. A jsme zase u toho, co jsem říkala na začátku – nejdůležitější je pocit.

Ve stylovém testu si mohou ženy svůj styl najít. Když jim vyjde chaos, jste přesvědčená, že opravdu svůj styl neznají a nenalezly? Jak poté s takovouto klientkou pracujete? 

Ono totiž to, že máte pocit, že se krásně oblékáte, že máte přehled o všech bloggerkách a módních časopisech, že všichni obdivují, jak umíte krásně sladit barvy a doplňky, ještě neznamená, že nemáte „chaos“. Rozklíčovat styl pod vedením konzultantky trvá hodinu až dvě. Ale tím celý proces teprve začíná. Pak si klientka uvědomí, že třeba celý dosavadní život vůbec nežila svůj příběh, ale chtěla se zalíbit mamince, manželovi, že se pohybuje v prostředí, které jí nevyhovuje, atd.atd... Ale to je spíš psychologické téma. Práci konzultantky OC bych se chtěla od června více věnovat, protože z praxe a z vlastní zkušenosti vím, že ženám pomáhá nejen se lépe oblékat, ale pomáhá především v nalezení sebe sama. Úprava šatníku je pak ta pomyslná třešinka na dortu. Ale samozřejmě velmi důležitá.

Do jaké skupiny spadáte Vy?

 Já jsem se po delším tápání našla ve stylu extravagantním. Jako studentka OC Academy jsem si musela svůj styl pod vedením Táni najít sama a trvalo mi to téměř půlrok. Bylo to náročné, musela jsem si sáhnout do hlubin své duše, ale teď je mi opravdu lépe. Vím, kdo jsem, jaké jsou mé talenty, jaké jsou mé slabiny, vím, do čeho se pustit a co nechat na jiných, protože to díky jejich talentům zvládnou lépe.

Já  jsem se také dobře oblékala, no vždyť jsem přeci z oboru. (usmívá se) Taky umím sladit barvy, taky dokážu sladit doplňky, každý mi říkal, ty máš holka styl. Ale míchala jsem více stylů dohromady, protože mi tak nějak „výtvarně“ ladily. Ale oblečení není jen o barvách, tvarech a materiálech, oblečení je vyjádření našeho názoru.

Snažím se navrhovat napříč všemi styly, takže si vybere jak romantická princezna, ležérní pozorovatelka nebo třeba avantgardní čarodějka, ale sama nosím jen kousky, které odpovídají mému stylu.