„Jsme posedlí tím, jak vypadá Kate Mossová – holínky a šortky? Komu jinému by to prošlo?“
Holínka, v angličtině zvaná „wellington“, je natahovací bota navržená Arthurem Wellesleyem.
V době Wellingtonových inovací držely nadvládu hesenské boty, nazvané podle německého státu Hesensko, které v 90. letech 18. století nosil proslulý dandy Beau Brummell. Okrouhlá špička hesenské boty a ozdobný střapec byly záměrně nápadné a přitahovaly pozornost ke skvěle modelované mužské noze, zvláště když se nosily s úzkými tříčtvrtečními kalhotami. George Cruikshank v roce 1851 napsal, že viděl, jak „tehdejší dandyové vytahovali hřeben a na svých botách ve tvaru kbelíku česali střapce, jakmile se jim trochu zacuchaly.“
Festivalová móda Kate Mossová se účastní festivalu v Glastonbury v Anglii v roce 2008 a holínky značky Hunter se stávají vrcholem elegance.
Wellington jako oddaný stoupenec módy chtěl nosit kalhoty, nový „rozdvojený“ oděv, který vstoupil do slovníku pánského oblečení 19. století. Okrouhlá špička hesenské boty a její težké zaplétané ozdoby a střapce způsobovaly v linii nové siluety kalhot nevzhledná vyboulení, takže Wellington zaměstnal svůj cit pro styl. Chtěl botu, která by obstála ve strastech bitvy, ale zároveň vypadala dobře a na bojišti byla také pohodlná. Železný vévoda alias Beau (pro svůj uhlazený zevnějšek a smysl pro módu) pověřil výrobce bot Hobyho ze St James Street v Londýně výrobou varianty hesenské boty z jemné teletiny, přiléhavé a bez ozdob. Jeho zeštíhlená verze měla velký úspěch. Když se muži snažili kopírovat obuv tohoto válečného hrdiny, stala se jednou z prvních módních novinek ovlivněných známými osobnostmi. Po válečném úspěchu Železného vévody v poloostrovní válce a bitvě u Waterloo v roce 1815 její popularita ještě vzrostla a začalo se jí říkat „wellingtonka“. Ve 40. letech 19. století se stala nejoblíbenější botou, až ji nakonce v 60. letech v denním nošení nahradila kotníčková bota.
V roce 1852 koupil podnikatel Hiram Hutchinson patent na výrobu boty z přírodní gumy od Charlese Goodyeara za použití jeho vulkanizačního procesu a prodával gumové holínky přes společnost French Aigle. Ostatní výrobci začali také experimentovat s gumovou variantou této boty, například Henry Lee Norris, který v roce 1856 odcestoval ze Spojených států do Edinburghu ve Skotsku, kde založil Severobritskou gumárenskou společnost, která vyráběla obuv.
Na začátku 20. století se gumová bota uchytila – evropští farmáři si tuto inovaci obuvi oblíbili, protože jim na bahnitých polích udržovala nohy v suchu a začala nahrazovat tradiční dřevák. Podobně získala reputaci během první světové války, protože ochraňovala nohy vojáků v zaplavených zákopech. Severobritská gumárenská společnost vyrobila pro britskou armádu v letech 1914–18 přes milion párů a znovu se holínkami vojáci vybavovali během druhé světové války v záplavových podmínkách v Nizozemsku. Nedostupnost obuvi jako výsledek přídělového systému ve 40. letech znamenala, že tato odolná bota byla široce rozšířená, a v 50. letech se v širší úpravě a se zakulacenější špičkou stala standardní výbavou mužů, žen i dětí do vlhkého počasí. V roce 1958 představila Severobritská gumárenská společnost nejikoničtější holínky, s výjimkou těch původních Železného vévody, které se po roce 2000 dostaly do módních trendů – boty „Green Hunter“ a „Royal Hunter“.
V 60. letech se holínky vyráběly z PVC (polyvinylchloridu) se super lesklým povrchem, který se hodil k vesmírné módě této dekády a módní návrhářka Mary Quantová navrhla ladící kombinaci pršipláště, klobouku do deště a holínek. Quantová uvedla v roce 1967 do prodeje škálu obuvi pod značkou Quant Afoot, včetně kotníčkové boty s hranatou špičkou vyrobené technikou injekčního vstřikování z průhledného PVC s barevným žerzejovým lemováním, které prosvítalo skrz. Její podpis – motiv květiny – byl vylisovaný do podpatku, takže po něm zůstávaly na chodníku v blátě nebo na sněhu stopy. Tento motiv byl pro návrhářku osobní, protože se jako dívka zamilovala do staršího muže a přála si smrt jeho přítelkyně. K její hrůze přítelkyně zemřela na zánět slepého střeva. Jmenovala se Daisy (angl. kopretina či sedmikráska). Italská módní značka Fiorucci v tomto období také vyráběla barevné holínky a na začátku 80. let jasně červený pár z PVC s lesklým černým podpatkem kačenka.
Po roce 2000 se značka Hunter se stala nepostradatelným módním artiklem. V roce 2005 na festivalu v Glastonbury si Kate Mossová obula černý pár a ve stejném roce měla na sobě červené Hunters Angelina Jolie ve filmu Pan a paní Smithovi – boty získaly takovou oblibu, že značka spolupracovala s lifestylovými jmény jako např. Jimmy Choo. Módní domy nastoupily do rozjetého vlaku – holínky byly jednoznačně levné a veselé malířské plátno, na které se snadno tiskla charakteristická loga jako Burberryho kostka, psychedelické víření značky Pucci a klikyháky od Missoni, a prodávaly se za vysoké ceny. Celá škála návrhářů dala jasně najevo, že se skromná holínka dostala z vesnice mezi festivalové odívání, a odtud byl jen malý krok k masové módě. Holínky jsou dnes tak vzdáleny svým užitným začátkům, že se začaly nosit i do klubů v jižní Francii uprostřed léta. V roce 2011 novinářka Bryony Gordonová napsala: „Holínky se staly úplným symbolem hlouposti města. Kamkoli v Londýně jdete, vidíte ženy na ulicích v závratné škále červených holínek, holínek se vzory a holínek na podpatku. Pokud jste obzvláště hloupí, můžete dokonce utratit 275 liber za pár s krokodýlím potiskem od Jimmyho Choo – moderní ekvivalent bláznovy čapky. Začalo to se sněhem, samozřejmě bez ohledu na to, že pár závratně vysokých platforem na patnácticentimetrovém podpatku vám dodá víc stability než růžové květované holínky, které se prodávají v obchodech na hlavní třídě. Sníh už dávno roztál, ale pochod armády holínek pokračuje dál.“
Brazilská značka Havaianas, značka vyrábějící žabky, vstoupila do lukrativního trhu s holínkami.
Mohlo by vás zajímat
