Kasu už nedrží jen muži, říká CFO skupiny UNIQA Lucie Urválková

^{Foto: se svolením UNIQA}

Lucie Urválková, CFO finanční skupiny UNIQA, je absolventkou Slezské univerzity v Karviné. Svou kariéru ve financích začínala v konzultačních firmách "velké čtyřky" v auditu a poradenství. Poté se specializovala v oboru pojišťovnictví a dodnes působí ve vedení finanční skupiny UNIQA. Několikrát se umístila v žebříčku nejvlivnějších žen Česka magazínu Forbes.

V čem se skrývá krása světa čísel? Lákal Vás svět financí, ale třeba i pojišťovnictví, od malička?

Svět čísel je stálý a jistý. Máloco nepodléhá změnám a trendům – matematika a čísla jsou jednou z takových oblastí. Jde-li něco vypočítat, nejde to současně ošálit. Ale k tomu jsem dospěla postupně, jako dítě jsem rozhodně nesnila o tom, že můj každodenní pracovní život bude spjatý s financemi. Když jsem se věnovala v atletice středním tratím, chtěla jsem být novou Jarmilou Kratochvílovou. A později jsem spíše inklinovala k více „soft disciplínám“, jako je marketing. Takže moje cesta k číslům a financím začala vlastně až po vysoké škole.

Připadá Vám, že svět financí je do jisté míry svět mužů? Čím si myslíte, že to je?

„Do jisté míry“ je to správné spojení. Je to dáno tradicí – bankéřky a finanční expertky z dřívější doby nepamatujeme. Jednoznačně to byl svět mužů, to už je ale naštěstí za námi. Podle mě je užitečné namíchat i do této oblasti obě pohlaví, vždyť finance slouží všem a měly by být tedy určovány jak muži, tak i ženami. Protože kasu dnes už nedrží jen muži, podnikání neřídí jen muži a o výdajích rodiny také nerozhodují jen muži.

Začínala jste ve finančním auditu v jedné z firem tzv. Velké čtyřky. Jak na sobě může člověk v takto rozsáhlém korporátu nejlépe pracovat? Co je klíčem k tomu být úspěšná, když prakticky každý začíná od nuly?

Moje nejjednodušší rada: mít oči otevřené, ochotně pracovat na všem, co mi šéfové svěří, vystupovat sebevědomě, ale s respektem. A pořád se učit od těch, kteří mají co předat nejen odborně, ale i po stránce přístupu k práci, komunikace s kolegy a podřízenými a vztahu ke své firmě. Já z toho všeho čerpám dodnes, a také si stále pamatuji, jak jsem začínala a odkud jsem vzešla.

^{Foto: se svolením UNIQA}

Jaké jsou největší mýty o práci v korporátu? Jak tento pohled proměnila pandemie Covid-19?

Mezi korporátem a menšími firmami nebo samostatnou výdělečnou činností jsou samozřejmě velké rozdíly a obojí má své výhody i nevýhody. Pravdou ale je, že ti, kdo opustili korporát a začali sami podnikat nebo šli do menší firmy, zpravidla zpětně docenili řád a procesy, které se jim předtím zajídaly. Protože v malé firmě je třeba, aby se člověk postaral o vše od objednání tužky přes přezutí pneumatik u auta, sepsání smlouvy až po předání zakázky s kompletní dokumentací. Samozřejmě vnitřní zaběhlý řád covidová pandemie v korporátech narušila a přinesla nové poznatky. Určitě po skončení této mimořádné doby dojde k velkým změnám i na naší straně, ať je to v oblasti využití sdílených kanceláří, většího rozsahu home office, snížení počtu služebních cest a změn v práci manažerů.

Je v současné době vaše práce převážně o číslech nebo právě o lidech, které vedete? Co je na tom nejobtížnější?

Každá firma je o lidech, kteří v ní pracují. Já aktuálně řídím útvary s personálem okolo 190 osob. Ta čísla dostanou smysl jedině tehdy, pokud jim ho moji lidé vtisknou podle zadaných definic a vzorců. A jde o to, aby ukazovala transparentně aktuální stav a umožňovala porovnání v čase. Nejsložitější, ale přitom nejdůležitější je, aby všichni interní i externí stakeholdeři dostali ta čísla, jež pro svoji práci potřebují, a aby byla napříč všemi našimi entitami konzistentní.

S jakými pojistnými událostmi jste se setkávali a setkáváte během pandemie nejčastěji?

Pandemie převrátila naruby mnoho oborů podnikání. I do pojišťovnictví přinesla nové trendy, a to naštěstí oběma směry. Samozřejmě jsme byli jen minimálně konfrontováni se škodami z cestovního pojištění, zkraje prvního jarního lockdownu ubylo i dopravních nehod (i když se zvýšil podíl těch závažných), lidé hlásili méně úrazů. Naopak bylo více pojistných událostí v životním pojištění a připojištěních k němu: přibylo úmrtí na covid, bylo podstatně více pracovních neschopností a hospitalizací, za něž klientům podle uzavřených smluv vyplácíme denní dávky. A v pojištění se odrazila i současná realitní horečka – přibývá pojistných smluv v souvislosti s hypotékami a dalšími úvěrovými nástroji a také pojištění domácností a nemovitostí.

^{Foto: se svolením UNIQA}

Jak změní Covid-19 českou společnost a české podnikatelské prostředí? Čeká nás podle Vašeho názoru ekonomický kolaps? A co to bude znamenat pro trh pojišťoven?

Zadlužení ekonomiky je aktuálně hrozivé, ale je zřejmé, že události takto globálního rozsahu a dopadu nejsou schopny vyřešit komerční pojišťovny nebo banky. Zde musí být v roli garanta stát. Samozřejmě covid-19 těžce zasáhl podnikatele zejména v některých oborech (gastronomie, cestovní ruch, osobní služby), na druhou stranu „nahrál“ jiným (on-line prodej, streamovací služby, výroba hygienického zboží apod.). Nyní bude hodně záležet na tom, zda se společnost vzpamatuje a díky očkování nebude docházet k dalším plošným výpadkům. Lidé dlouhé měsíce neutráceli a seděli doma – teď už snad budou mít opravdu šanci vyrazit ven a dohnat odloženou spotřebu. Pro pojišťovny přináší tato událost mnoho nových výzev a otazníků, které náš obor bude muset řešit – některé samostatně a některé s provazbou na stát. Každopádně pandemie urychlila digitalizaci pojišťoven, které byly schopné prakticky celý servis a interní procesy realizovat distančně. Tento poznatek je velmi cenný a bez restrikcí během pandemie bychom se tak daleko dostali za mnohem delší dobu.

Jak jsou pro Vás důležité záležitosti jako je móda a styl? Jak byste popsala ten svůj? A máte nějakou oblíbenou značku?

Můj oblíbený styl lze popsat jako elegantní, ale pohodlný, praktický a variabilní. Střídám oděv podle nálady i příležitostí. Pro formálnější chvíle volím pouzdrové šaty, kostýmy kalhotové nebo s delší sukní. Pozornost věnuji doplňkům, jako jsou pásky a kabelky. Ráda podtrhnu svoji ženskost, ale také ráda překvapuji, takže jsem schopná si se svým „modelem“ na každý den trochu pohrát, aby nebyl fádní a upoutal. Ráda přiznávám, že svému zevnějšku věnuji pozornost i když zůstávám doma na home office a nespokojím se s tričkem a tepláky. Někdy stačí během dne vyměnit pár součástí oděvu a člověk vypadá hned jinak – vyzuji lodičky a obuji si pěkné tenisky, elegantní sako vyměním za riflovou bundu – a mohu zase vyrazit. Nemám ovšem konkrétní oblíbené značky, kterých bych se držela. Pořizuji si věci, které se mi líbí a na značku si tolik nepotrpím. V poslední době si pro mimořádné příležitosti vybírám kvalitní modely na míru od českých návrhářů. Věřím jejich oku a považuji za praktické, že vše ušijí přesně pro mě na míru.

Jak se dá úspěšně vyvažovat poměr kariéra vs. rodina? Jde vůbec optimálně plánovat soukromý a profesní život, když jste na takto vysoké manažerské pozici?

Já tedy to tajemství prozradím: nedá, ale pořád se o to snažím! Samozřejmě plánuji a snažím se i dodržovat, ale ne vždy se to daří. Samozřejmě mám ale ve svém harmonogramu některé nedotknutelné body jak v práci, tak i v soukromí. Těch se držím a nevzdávám. Ale nejsem dokonale naprogramovaný stroj, který umí dodržet úplně všechno do puntíku. Práce a soukromí se v tak exponované pozici budou vždy částečně navzájem překrývat, s tím jsem se už smířila. Pak jde o pochopení a respekt jak v rodině, tak i u kolegů v práci, aby to stále fungovalo a mohli jsme z toho mít všichni dobrý pocit a radost. A o to se opravdu snažím ze všech sil.

^{Foto: se svolením UNIQA}