Klára Haunerová: Móda a minimalismus

foto: Eva Koželoužková

Inspiraci hledá Klára Haunerová na svých cestách, publikuje články o udržitelném způsobu života a aktuálně vydala knihu o minimalismu Méně mít, Více žít aneb vlastní cesta k minimalismu.

Kláru nejvíce ovlivnilo studium na London College of Fashion. Po návratu ze zahraničí se rozhodla pro vlastní vzdělávací institut, který poskytne komplexní vzdělání v oboru módní industrie a potřebnou praxi. V IMT se svým fashion týmem pomáhá mladým designerům budovat úspěšnou oděvní značku. Ateliér umožňuje plnohodnotné vzdělání v oboru módní industrie bez ohledu na věk, nebo předchozí vzdělání. A to vše v souladu s myšlenkou udržitelné módy. Kromě pravidelných kurzů institut přispívá ke vzniku nových lokálních značek a pomáhá svým studentům úspěšně studovat a pracovat v zahraničí na pozici oděvních návrhářů. Kláru Haunerovou jsme vyzpovídali a strávili moc příjemný čas u tohoto rozhovoru.

Institut módní tvorby je Vaše celoživotní práce. Jak jste se k jeho založení dostala?

Poté co jsem dostudovala oděvní návrhářství jsem hledala možnosti uplatnění, pochopitelně jako návrhářka. Zjistila jsem, že to není vůbec jednoduché, a tak jsem si ze začátku začala přivydělávat výukou šití. Nejdřív jsem pořádala individuální lekce v pokoji ve svém bytě. Zájem byl obrovský, a tak jsem postupně učila po dvojicích, až mi byl byt i tak malý a začala jsem vyučovat po skupinkách 3–4 studentů v pronajatých prostorách. Postupně se ke klasickému kurzu šití přibalila i další témata a já nápor zájemců nestíhala.

Jak jste to řešila dál?

V roce 2010 jsem se rozhodla pronajmout prostory a přizvat do týmu víc lidí. Postupně jsem začala pilovat programy a vzhledem k tomu, že jsem si byla zcela vědomá toho, jak je těžké se v oboru prosadit, rozhodla jsem se učit formou praxe. Šití bylo spojeno s módním byznysem, s mými kolegy jsem přednášela o materiálech, udržitelnosti a základ tvořil seminář Základy módního byznysu pro návrháře.

S myšlenkou: „Návrhář musí své modely umět nejen navrhnout, ale i prodat” jsem se vrhla do práce a vznikl Institut módní tvorby, tak jak ho známe dneska.

Kam přesně byste zařadila Vaše kurzy v Institutu módní tvorby?

Lektorství kurzů svěřuji pouze profesionálům, které si navíc pečlivě školím. Chci, aby studenti za své peníze dostali maximální kvalitu a zkušené lektory. Koncept IMT je v Česku unikátní svým zaměřením nejen na samotné šití, ale také právě na část obchodu a prodeje. Ta je na školách často opomíjenou složkou, přitom je pro uplatnění stejně důležitá. Naším společným záměrem je dostávat naše absolventy na kvalitní vysoké školy do zahraničí, do módních domů, případně jim pomoct s vlastním byznysem.

foto kredit: Jáchym Belcher

Konkurujete tak českým školám s podobným zaměřením?

Dá se to tak říct. Jen si u nás studenti odnesou více praxe a teorie, kterou skutečně uplatní na trhu. Mým záměrem není mít vlastní školu, která je jedna z mnoha, ale mít tu nejlepší. Ohlasy studentů jsou skvělé a vždy nás potěší, když vidíme, že se skutečně uplatňují, a to především v zahraničí.

Může k Vám přijít někdo, kdo nikdy nešil a odejít jako hotový návrhář?

Ano, může a takových u nás máme nejvíce. Neumějí nic, chtějí se vše naučit a mají cíl, každý ten svůj jiný a my se snažíme o to, aby se jim to podařilo. Propracovaný systém probíraných témat, lektorů a zároveň vyvážený poměr teorie / praxe z kurzu dělá nejvíce komplexní a odborný certifikovaný základ vhodný pro přímé uvedení do praxe.

Jak se lidé dívají na to, že zakladatelka módní školy teď žije minimalismem?

Reakce mě překvapily. Čekala jsem, že mě budou lidé soudit a nebudou chápat, byla jsem na to připravená. Ale tím, že jsem v podstatě celý prosinec mohla velmi dobře knihu komunikovat v médiích, kde jsem jasně uvedla, co je ta má cesta k minimalismu, a že i z maximalisty se může stát minimalista, a i módní byznys se dá dělat s ohledem na udržitelnost a bez zbytečného odpadu, lidé reagují velmi kladně a to mi dělá radost.

Promítá se minimalismus i do výuky v Institutu?

Móda a minimalismus jde zároveň ruku v ruce a já se snažím o tom šířit osvětu a ukázat návrhářům v našem ateliéru, že to jde dělat i jinak. A přesto dobře. Umíme využívat druhotný materiál, pracovat s „odpadem“, správně recyklovat a využívat materiál opakovaně. Zároveň při nákupu materiálu studenty učíme, že mají o tom, co kupují, přemýšlet. V knize je zároveň jedna kapitola věnovaná vyklízení šatníku a představuji tam principy minimalistického šatníku. V tom jsem dobrá, oblečení nemám mnoho, ale výborně se dá kombinovat  a bez zbytečných „hadrů“ je mi líp. Navíc si můžu nyní dovolit pořizovat i dražší a kvalitnější kousky. Jak říkám, jde to dohromady.

foto kredit: Eva Koželoužková

Co pro Vás bylo prvotním impulsem začít s minimalismem?

Můj osobní příběh, který popisuji hned zkraje knihy a týká se nečekaného stěhování ze dne na den. Vrátila jsem se domů s pár Ikea taškama a rozbrečela jsem se, že nic nemám. Pak mi došlo, že mám obrovské štěstí a příběh pokračoval dál. Začala jsem o tom všem přemýšlet…

Takže to byla otázka jedné události ve Vašem životě...

Změnil to jeden jediný den, konec nešťastného vztahu a situace, do které jsem se dostala. Hodně věcí jsem darovala na charitu a potřebným lidem, stěhovala jsem se za lepší budoucností a pak jsem dopadla tvrdě na zem. Bylo to náročné, brala jsem v té době antidepresiva a cítila se hrozně. Ale během jednoho jediného měsíce jsem se sebrala a začala dělat věci jinak a obklopila se věcmi, které jsem skutečně potřebovala. Nic navíc. Bylo mi lépe a rozhodla jsem se minimalizovat dál, nejen co se věcí týká, ale s kým se stýkám, jak trávím volný čas, digitální detox a další. A pak jsem se rozhodla o tom napsat.

Co pro Vás osobně znamená minimalismus?

Osvobození a možnost učinit volbu. Žít podle sebe, obklopena tím, co potřebuji a mám ráda. Nemohu mluvit za všechny lidi. Někdo potřebuje jezdit v drahém autě, žít v prostorném bytě nebo vlastnit nejnovější elektroniku. A když to mít nebude, bude možná nešťastný. Každý má své potřeby. Já mám také své věci, bez kterých se neobejdu a jiní potřebuji zase ty své. Ale rozdíl je v tom, že nepotřebuji další a další… Od té doby, co mimalizuji, jsem šťastnější a pořád mám tendence o tom mluvit, je to totiž skvělý! Více věcí – více starostí. Tak to pozoruji já. Hypotéky, úvěry a plné domácnosti věcí, které se hromadí. Pro mě je to stres a ztráta svobody. Musím na to vše přeci vydělat a to znamená více pracovat. Já svou práci miluji, ale vím, kde je ta hranice, aby mezi prací a osobním životem byla rovnováha. Tak to vyhovuje mně. Takže ano, pro mě je život bez množství věcí mnohem lepší.

A tím, že méně vlastním, více žiji. Tak to pociťuji já, každý to má jinak ale pro mě je to skutečně osvobozující pocit.

Máte dojem, že nám v moderní společnosti něco výrazně chybí?

Možná je to pouze můj subjektivní názor nebo úhel pohledu, ale podle mě máme věcí dost. Možná máme pořád pocit, že něco potřebujeme a spotřebiče už jsou zastaralé a ten nový iPhone je prostě nutnost, ale opravdu nás to dělá šťastnějšími? Já bych řekla, že čím víc vlastníme, tím více se dostáváme do tlaku. Je to začarovaný kruh. Když chceme všechny ty věci do domácnosti, musíme přirozeně vydělávat víc peněz a tím se ubíráme o čas, který můžeme strávit s rodinou nebo přáteli. A pak jsme nešťastní z toho, že nemáme čas na své blízké. Já osobně upřednostňuji zážitky a chci si život užívat. Minimalismus je pro mě prostředek ke svobodě. Vlastním méně a víc nepotřebuji. A tím pádem nepotřebuji tolik peněz, tím pádem nemusím trávit v práci tolik času… A jsem, řekněme, šťastnější. Neznamená to, že minimalismus vás udělá šťastnějšími, každý máme tu svou cestu za spokojeným životem. Ale u mě to tak funguje.

foto: archiv Klára Haunerová