Kožedělník Jan Planička: Jakékoliv činnosti musíte věnovat deset tisíc hodin, abyste v ní byli skutečně dobří

^{zdroj: Jan Planička / kozedelnik.cz}

Kdy jste se rozhodl dát se cestou tak pečlivého a precizního řemesla?

V roce 2013 jsem dokončoval bakaláře na Mendelově univerzitě a při psaní závěrečné práce jsem pendloval mezi knihovnou, školou a prací v reklamní agentuře, kdy jsem v podstatě pořád jen seděl nebo stál u monitoru. Napadlo mne, že bych měl zaměstnat i ruce a dělat něco kreativního, u čeho si pročistím hlavu. A protože jsem měl vždycky blízko k výtvarným činnostem, napadlo mne využít kůži coby elegantní materiál, ze kterého se dá vyrobit spousta věcí a kde se přitom obejdete bez velkých drahých strojů a nástrojů (tady jsem brzy vyšel z omylu).

^{zdroj: Jan Planička / kozedelnik.cz}

Co bylo vaším prvním výrobkem?

Peněženka. Protože tehdy se mi zrovna ta původní rozpadala a já si v době módy vyráběných retro peněženek z krabic od džusů chtěl vyrobit skutečně pořádnou peněženku. Samozřejmě z dnešního pohledu to byla hrůza. Kůži i s nitěmi a jehlami jsem pořídil v obchodě pro kutily, dírky na švy vrtal akuvrtačkou. Zlom nastal doslova ve chvíli, kdy jsem si u dalšího výrobku provrtal zlomeným vrtáčkem prst a začal pátrat, jak správně na to. Návštěvy několika brněnských sedlářů nebo brašnářů působily dost pesimisticky a trochu zchladily mé nadšení. Takže jsem pokračoval se studiem na internetu, prošel tisíce příspěvků třeba na nejznámějším českém fóru pro nožíře a proséval postupně tuny informací, aby k něčemu byly. Nejvíce mi pomohl tamní uživatel jménem STAM, který mi poradil naprosté základy a dodavatele, se kterými se dnes už nikdo třeba v tematických skupinách na Facebooku netají a informace sdílí, v čemž vidím obrovský posun k lepšímu. Souběžně jsem si vymyslel název „Kožedělník“ jako polopatický překlad anglického „leatherworker“ a při založení webových a facebookových stránek s úlevou zjistil, že se mi podařilo vymyslet trefné a nadčasové heslo, které jsem jen pro jistotu později propojil se svým jménem.

^{zdroj: Jan Planička / kozedelnik.cz}

Jak náročná je práce s kůží?

Základy práce s kůží zvládne podle mne kdokoli, kdo nemá ruce dozadu. Z workshopů, které jsem pořádal pro menší skupinky i větší firemní kolektivy bylo hezky vidět, že spousta lidí velmi ráda přepne vnitřní nastavení z práce hlavou na práci rukama a konečně tvoří něco skutečného, hmatatelného. Rozdíly se lámou ve chvíli, kdy jde člověk s kůží na trh a rozhodne se výrobky prodávat. V tu chvíli se vám dostane skvělé zpětné vazby, která vás buď vrátí zpět do kanceláře, nebo potvrdí, že i v dílně to není marné. V tu chvíli vás čeká známých 10 000 hodin, které musíte jakékoli činnosti věnovat, abyste v ní byli opravdu dobří. V tomhle tkví krása poctivé ruční práce, protože projekt do výběrového řízení člověk nějak „zbastlí“ a odešle, ale odrbanou nedoladěnou tašku prostě neokecáte. Buďto je kvalitně slepená a sešitá, se zaleštěnými hranami a voní po včelím vosku, nebo je pocabraná lepidlem, má křivé švy a říkáte si, jak za to někdo může chtít peníze. Jsem od přírody perfekcionista, a i když mi to přináší řadu komplikací a časových ztrát, tak razím právě pečlivost a poctivost, protože věřím, že to má dlouhodobě smysl.

^{zdroj: Jan Planička / kozedelnik.cz}

Poslední měsíce byly pro mnohé velmi náročné, jak se situace v Česku podepsala na vašem řemesle?

Negativně, pozitivně a nakonec relativně. Vyrábím kvalitní dárkové výrobky za odpovídající cenu, kterými dělají zákazníci radost sobě nebo svým blízkým. Hlavní vrchol roku je tím pádem ve vánoční sezóně, kam teprve směřujeme. V lednu a únoru bylo klidnější mezidobí, kdy jsme se chystali na rozjezd roku přípravou nových výrobků, budováním webu, focením výrobků, až najednou přišla korona, která nám do všeho hodila vidle. Proběhlo pak klasické kolečko hysterie, pak touhy pomáhat, ale když jsem zjistil, že na svém stroji prostě látku na roušky nesešiju, vrátil jsem se nohama na zem, že mou hlavní povinností je živit rodinu, navíc čerstvě o jednoho člena početnější. Takže jsem na Facebooku zveřejnil můj zatím nejúspěšněji se šířící příspěvek s prosbou o pomoc, který dodnes získal přes 120 tis. shlédnutí a díky spoustě skvělých lidí, kteří se snažili i byť menší objednávkou nebo sdílením pomoct, jsem se udržel v tempu a mohu teď pokračovat v práci. Jako každý živnostník mám navíc to „štěstí“, že můžu pracovat 24/7, což jsem pro zachování duševního zdraví snížil na 24/6 a zatímco přes týden jedu jako Kožedělník v dílně a o sobotách jako fotograf na svatbách, tak aspoň neděli si střežím pro rodinu, covid necovid.

^{zdroj: Jan Planička / kozedelnik.cz}

Rád vymýšlíte nové projekty, například jste nedávno vyrobil první batoh, vyzkoušel airbrush jako způsob barvení usní… Na čem pracujete teď? Máte v hlavě nový projekt?

Projektů mám v hlavě spousty, spíš tedy bojuji s tím, jak si určit priority a jak vyselektovat směry, které racionálně nedávají smysl. Primární jsou proto teď zakázky, které čekají na výrobu. V mezičase se ale neustále pracuje na dalších výrobcích, které by měly mít své místo na e-shopu. Nechci tady vyzrazovat plány, ale určitě se později na webu objeví například větší pánské i dámské tašky a batohy. Zároveň spolupracuji s luxusním brněnským krejčovstvím, kde společně vymýšlíme nové kožené doplňky. Nikdy nekončící projektem jsou webové stránky a péče o ně, a také prezentování novinek na Facebooku a Instagramu.

^{zdroj: Jan Planička / kozedelnik.cz}

Co vás baví vyrábět nejvíce?

Nedovedu říct, v procesu výroby je vždy okamžik, který bych si nejraději odpustil, a takový, na který se těším, i když není pravda moc intelektuální. Nejlepší pocit zadostiučinění mi přináší dvě činnosti, které jsem dříve dělal ručně – vysekávání jednotlivých dílů kůže na pákovém lisu a obšívání opasků na šicím stroji. Kromě toho, že vidím, jak se investice do mechanických pomocníků postupně vrací, si pokaždé vzpomenu, jaké to bylo předtím – ruční rozměřování a vyřezávání dílců, a obšívání opasků znamenalo mnoha hodinovou rutinní otročinu, ze které mě tyhle stroje vykoupily.

^{zdroj: Jan Planička / kozedelnik.cz}

Plánujete expandovat do zahraničí?

Určitě, ale rád postupuji ze zajištěné obrany a stavím na pevných základech. Zatím trénujeme obránce a vytvrzujeme beton, takže až budu stát pevně na nohou, začnu hledat na mapě stezku na západ.

^{zdroj: Jan Planička / kozedelnik.cz}