Kristina Nemčková - rozhovor o úspěšné kuchařce i o módě

#UPGRADE je kuchařka plná tradičních československých receptů a jejich inovací. V této krásně graficky zpracované kuchařce najdete 40 receptů, které připravila Kristinina babička a 39 Kristininých receptů, které vždy vychází z předchozích tradičních jídel. Jsou jen trochu modernější, nebo jinak poskládané. Babiččiny recepty se pro Kristinu staly odrazovým můstkem pro nové tvoření. Najdete v ní ještě dalších dvanáct receptů, které vám pomohou zvládnout základy, pořádně silný vývar, jíšku nebo třeba domácí máslo. Dohromady si tedy budete moci uvařit 91 výborných jídel. 

Kristininy recepty jsou plné nápadů a jsou neuvěřitelně krásné na pohled. Pro zkušenější kuchaře mohou být skvělou inspirací, pro začátečníky přitažlivou výzvou. Celá kniha působí elegantně, luxusně a zároveň přátelsky. Z fotografií, které naleznete uvnitř, lze cítit pohodu a humor a klid, který v sobě mladá dáma, kterou jsme vyzpovídali, má.

Na přípravě Vaší kuchařky #UPGRADE se podílela celá rodina, hlavně Vaše babička Pavlína, která stojí za tradičními recepty. V čem pociťujete největší výhody a nevýhody práce s blízkými osobami? Jsou vůbec nějaké nevýhody?

Nikdy bych nevěřila, jak nás všechny v rodině kniha spojila a každý člen má v ní nějakou roli a na ní svou zásluhu. Důležitá je babička, která přispěla 40 recepty a radami v základních receptech. Nastěhovala se k nám na pár týdnů a vařila k nezastavení. Já jsem mohla do kuchyně až po jejím odjezdu na Slovensko, společně nám to v kuchyni neklapalo (smích). Kdo má ale největší zásluhu na knize, a není tolik vidět jako já a babička, jsou mí rodiče. Věnovali knize měsíce svého času a finančně pokryli produkci. Máma nafotila všechny fotky a knihu zastřešila jako redaktorka a vydavatel. Dělala denně přes 15 hodin a dávala dohromady fotky, texty, stránkování a byla mezičlánkem mezi vařením, editorkou a grafičkou. Táta se věnoval dennímu nákupu surovin, abychom mohly vařit a řešil všechna jednání, jako tiskárnu, výrobu pytlíků, krabic, dopravce. Další členové rodiny nám mimo jiné pomáhali s péči o mou sestru Paulínku. Myslela jsem, že největší práci zabere fáze vaření, ale proti tomu, co bylo zapotřebí kolem, bylo samotné vaření „zívačkou”. Výhodu vnímám, že jsme si vydali knihu svépomocí a rodinu to více spojilo. Nevýhody práce s blízkými jsou možná v častějších výměnách a prosazování názorů a všichni si „kecají” do všeho (smích). Rozhodně radost z výsledku naší společné práce předčí jakékoliv nevýhody nebo negativa. 

Co Váš vztah k módě? Sledujete módní trendy, máte nějaké oblíbené návrháře, svěřujete se někdy do rukou stylistů, nebo důvěřujete svým instinktům?

Jsem ten typ holky, která má ráda minimalismus a z toho i vychází design mé knihy včetně balení (navrhla jsem si ji sama). Odráží přesně to, co se mi líbí v módě. Jednoduché, ale propracované jasné střihy, vždy něčím unikátní a přírodní materiály. Nepodléhám extrémním trendům, ale ráda sleduji české nebo slovenské návrháře, jako jsou Pavel Berky, Iva Burkertová, Michal Marek, Lukáš Macháček nebo některé modelky i ze zahraničních módních domů. Líbí se mi také nadčasovost značky Dior. Čeká mě teď mnoho akcí, na které bych se ráda připravila, a tak jsem požádala o pomoc a spojila se s Pavlem Berkym. Máme za sebou pár setkání a vypadá to i na překvapení před Vánoci pro mé fanoušky

Téma udržitelné módy a boj proti fast fashion otřásá celým módním světem. Pociťujete na sobě změny v přemýšlení nad nákupy oblečení, sledujete odkud pochází, kdo ho vyrábí, kde, za jakých podmínek a z jakého je materiálu?

Můj šatník není velký, nejsem ten typ, co si musí koupit každý měsíc něco nového. Ráda si půjčuji věci od své mámy a „vynosíme” je obě. Moje kuchařka je o československých receptech a jejich inovacích, a tak jsme si dali za cíl, že bude i celá kniha a vše s ní spojeno vyrobeno v Česku nebo na Slovensku. I proto mě napadlo oslovit Pavla, jako československého návrháře, aby mi pomohl s oblečením na pár akcí. Nemyslím si, že jsem propadla lokální výrobě a dala si za závazek, že nebudu nosit nic z obchodních řetězců komerčních značek, ale více si uvědomuji hodnotu zakázkové výroby, podmínek, za jakých je produkt vyroben. Co se týče udržitelné módy, zachytila jsem letošní přehlídku a vzkaz značky Odivi na MBPFW, do téhle fáze udržitelnosti jsem ještě nedospěla.

Existují i ve světě kuchařů a obecně podnikatelů, kteří se pohybují v gastronomii, předsudky vůči ženám? Případně mladým ženám? Musela jste někomu prokazovat svoje schopnosti a talent o to důsledněji, protože jste žena, mladá žena?

Jsem studentkou čtvrtého maturitního ročníku a na svých dosavadních pracovních stážích jsem se s tímto problémem nesetkala. Naopak, mám za sebou stáž v restauraci Taro, kde byl celý tým restaurace ke mně ohleduplný a milý, ale zároveň bral můj názor a nápady.

Máte nějaké zajímavé tipy pro naše čtenáře na podniky, které by si zasloužily více spokojených zákazníků? Nemusí jít nutně o restaurace nebo bistra a kavárny, cokoliv, co Vás v poslední době oslovilo z jakéhokoli důvodu...

Kde začít? Tak jak uvádím, stojí za to navštívit a ochutnat večerní degustační menu ve smíchovské restauraci Taro. Je to malá, 20 místná restaurace (doporučuji si udělat rezervaci místa), kde sedíte přímo v kuchyni a díváte se tak pod ruky kuchařům, jak tvoří vaši večeři. Zatím největší gastronomický zážitek z Česka mám z restaurace Entrée v Olomouci a vzpomínám na každý chod z jejich Bizzare menu. Prostředí, obsluha a hotel stojí za ten zážitek. Chutnala mi poctivá česká kuchyně v restauraci Honzy Punčocháře U Matěje (možná i proto, že jsem tam byla měsíc v kuchyni na stáži). A na dobré italské těstoviny ráda zajdu do nenápadného bistra Mistro, dělaj je boží!

madebykristina.cz