Mám řád, který bortím narušením pravidel, říká mladý návrhář Filip Hieke

1) Kdy jste se rozhodl, že se chcete živit navrhováním oblečení a jakou školu jste vystudoval?

Paradoxně to samo vyplynulo, když jsem se hlásil na střední školu. S rodiči jsme při výběru preferovali školy uměleckého zaměření a náhodou jsme narazili na Střední průmyslovou školu oděvní v Praze, kde hrál velkou roli výtvarný aspekt. Bohužel, až po přijímacím řízení, jsem se dozvěděl, že mě čekají mimo jiné i střihové konstrukce a šití samotných oděvů! V té době pro mě celkem vzdálená a neznámá aktivita. Rychle jsem si ale k oboru našel cestu. Po ukončení střední školy jsem se zúčastnil přijímacího řízení na DAMU, obor scénografie, ale uvědomil jsem si, že mé znalosti a zkušenosti jsou již velmi specifické a tak následovaly dva roky na Vyšší odborné škole oděvního návrhářství a šest krásných let na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (UMPRUM), které jsem letos v Ateliéru módní tvorby zakončil.

2) Jak byste popsal svou tvorbu?

Asi jako hravou a pozitivní, která vychází z klasického uchopení užitého umění. Rozhodně nejsem člověk, který pracuje do poslední chvíle spontánně a nahodile. Moje práce mají celkem daný řád, který však schválně bortím nečekaným narušením pravidel. Rád pracuji s proporcemi či pestrou skladbou barevnosti.

3) Co Vás při navrhování nejvíce inspiruje?

Zdroj inspirace se často mění, ale vždy se jedná o odkaz na prostředí kolem mě. Nemyslím lidi, ale spíše to, co je obklopuje - interiér, design, moment. Často čerpám z ilustrací, na kterých pracuji vždy na začátku projektu. Ty mě přivedou na nové prvky, barevnost nebo náladu.

4) Pro koho je Vaše móda určená?

V posledních několika letech se moje autorská práce zaměřuje spíše na pánskou módu, dámskou stranu ale nijak nezanedbávám, jelikož většina zakázek, kterým se věnuji, přichází od žen. Pánské kolekce jsou dle mého názoru mnohem těžší, jelikož si zachovávají některá jasná fakta charakterizující pánskou módu. Myslím tím i to, že u dámských kolekcí existuje mnohem větší svoboda tvorby. Můžete se rozhodnout pracovat jen na šatech, inspirovat se křehkostí či vytvořit drsnou identitu a vždy je to akceptovatelné. Muži svou tvář přeci jen tolik nemění. Také můžete pánský oděv obléci na ženu a funguje to, obráceně už ale většinou ne.

5) Účastníte se zářijového FW? Co nám k podzimní kolekci můžete prozradit?

Ano. Mercedes-Benz Prague Fashion Weeku se účastním v rámci přehlídky Ateliéru módní tvorby, kde představím svou diplomovou kolekci a následně budu prezentovat její rozšířenou verzi na nově vzniklé akci WE’RE NEXT, kde bude možné vidět konfrontaci českých a belgických studentů módy. A na to se moc těším!

6) V čem si myslíte, že se odlišujete od jiných českých návrhářů?

Myslím si, že v mnoha věcech jsme si dost podobní, ale pravděpodobně největší odlišnost je v místě čerpání inspirace a její převedení do oděvu.

7) Máte nějaký návrhářský vzor v zahraničí?

Není to pro mě přímo vzor, ale rád sleduji a obdivuji několik značek a návrhářů napříč kontinenty, jako je Marni, Phillip Lim a Sankuanz.

8) Jak vnímáte oblékání českých mužů? Líbí se vám / co byste vytkl?

Setkávám se s velmi odlišnými přístupy k oděvu. Někteří ho vnímají jako samozřejmost spojenou s fungováním ve společnosti a dále se tím nezabývají. I to je vlastně v pořádku, jelikož není možné, aby se všichni zajímali o vše. Ale pokud vidím někoho, kdo oděv vnímá jako možnost vyjádření se, tak mě tím moc baví. Nedá se říct, že bych něco konkrétně českým mužům v oblékání vytýkal. Jen bych si přál, aby se naučili nakupovat módu kvalitně, aby ocenili to, že práce na limitovaných či originálních kusech je velmi náročná, ale o to lepší. A v neposlední řadě, aby se opět celkem běžnou stala zakázková tvorba - a to nejen společenského, ale i denního oděvu.