MERCEDES BENZ KIEV FASHION DAYS
Loni v září jsem učinila opět jeden z mých skoků do neznáma, neboť jsem cítila, že je třeba posunout se dál, učinit něco nového a také kreativně se vybít, a shodou okolností se i naskytla příležitost.
Pojem Mercedes Benz Fashion Week byl v září pro mě velmi zásadní, ačkoliv na tom českém jste mě shlédnout nemohli. Tentokrát jsem se rozhodla vydat dál a vrhnout se tak trochu po hlavě do neznáma. Okouknout ty zahraniční. Samozřejmě i tomu předcházel podnět. Na jaře jsem totiž byla oslovena Mercedes Benz Fashion Scout platformou pro nastupující designery z celého světa, která má své zastoupení v Londýně, Paříži a Kyjevě, abych se účastnila jejich fashion weeku v rámci MBKFD. A to bych nebyla já, kdybych nejela. Navíc toto nebyl jediný zahraniční fashion week, kterého jsem se účastnila. Nakonec mé kroky zamířily i přece jenom trochu blíže rodné krajině a má další cesta směřovala na Mercedes Benz Central Europe Fashion Week do Budapešti, ale o tom až později. Teď zpět ke Kyjevu. Věřte mi, byl to punk. Teď trochu přemýšlím, co přiznat, a co ne, abych některým nevzala úplné iluze.
No, nablýskané to rozhodně nebylo. Když opomenu tvorbu kolekce, která byla jako pokaždé časově tak tak a finančně se musela držet v určitých limitech, tentokrát mě kromě samotné tvorby trápily i jiné problémy. Jak tam pojedu? S kým tam pojedu? Kdo, co mi zajistí, či nezajistí?
Věděla jsem, že nezkušené parťačky stážistky či kamarádky jako jsem já, sebou vzít nemohu. Byla by sice zábava, ale do chvíle, dokud by se něco nestalo. No, a na více jak dva cestující můj „brand“ prostě neměl, vždyť nemá ani na mě jako pracovní sílu, ale o tom opět až později. Dalším velkým problémem byla doprava. Nejen má, ale i celé kolekce. Příplatky v letadle, taxíky na každém kroku... a pak to můj táta vyslovil. „Pojeďme autem!“ Mám ho na plyn! Wow, mé náklady na dopravu se zmenšily rázem o více jak 10 tisíc. A tak jsme jeli! Asi si říkáte, že byste se báli. Ale my s tátou jsme velcí střelci. Navíc, vždyť je bývalý „automoto“ závodník, není čeho se tedy obávat. Možná jsme měli štěstí, ale taky možná ty řeči o tom, jak je to na Ukrajině nebezpečné, jsou jen zveličovány a jistou dezinformací z neznalosti, nevědomosti. Jedno je jasné, cesty jsou tam lepší než v Česku, i když ani jediná není dálnice, ale ono předčit české dálnice zas tak těžké není. Prostě jedete pořád po rovince 120, až dojedete k cíli. Navíc jste na cestě téměř sami, až na pár starých, hodně starých aut značky LADA.
A nyní k samotnému Kyjevu. Myslím si, že to je velmi krásné město, které má plno „coolových“ moderních míst, krásné historické stavby ale také bohužel spoustu pustých, rozbořených a prázdných historických míst, které by si zasloužily svého investora. A také když jsme u těch budov, nemohla jsem si nevšimnout, kolik nedostavěných chátrajících komplexů a továren podél silnice napříč cestou Ukrajinou je. Je to prý kvůli zdejším poměrům. Pakliže začneš jako nováček podnikat, mafie tě dá do kolen, vybere „desátky“ a můžeš to, co jsi začal rovnou zavřít. Co je na tom pravdy, je k zamyšlení a asi každý si udělá názor svůj.
Fashion Week se však konal v jedné z nejmodernějších novostaveb. Byl na úrovni, intenzivní, rychlý, profesionální, se svými chybami, ale obrovským zážitkem. Co vám budu vykládat, pěkně jsem se zapotila. Ono ne všechno vypadá tak, jak se nám na sociálních sítích prezentuje. A vlastně své osobní fotky, zážitky, tzv „instastories“ žádné nemám... A proč? Protože jsem měla každou vteřinu pořád tak moc práce, že prostě na to nezbyl čas. Vlastně jednu mám, ale tam jsem tak zničená, že hrůza pohledět. Byli jsme však s tátou vskutku bizarní dvojka.
„Fitting“, první bod našeho programu dopadl na výbornou. To bychom měli, i když cesta po centru města místo slibovaných 15 minut nám trvala přes hodinu. Věřili byste, že dopravní značení na určitém místě platí v Kyjevě každou hodinu jinak? Den přehlídky, honba za modelkami, špatné vlasy, stres, obava... Ideální to nebylo. Některé modelky jsem do poslední chvíle nemohla sehnat, jelikož chodily jinou přehlídku. Bohužel make-up a vlasy nebyly podle mých představ a byla to jedna z věcí, u které jsem očekávala mnohem více. Jelikož jsem si všechny modelky oblékala, fittovala sama, nebyl to med, ale dala jsem to. A víte co je vskutku nejhorší? Když si připadáte po to všem jako unavená a zanedbaná troska, která má s tím pocitem vyjít na molo mezi ty krásky. Již mnohokrát jsem si řekla, že tentokrát ne, že tentokrát budu taky zářit, ale vždycky je nějaké ale. Tak třeba příště si to pořádně užiji a naklusám se poklonit se vší parádou.
Držte palce, aby to vyšlo!
