Michaela Bakala: Ženskost není o značce ani o ceně, ale o osobnosti

^{foto: se souhlasem BM Management}

Michaela Bakala je podnikatelkou, manažerkou a dnes především matkou a filantropkou. Mezi oblasti, které jsou jí nejbližší, patří podpora vzdělávání, rozvoj demokratické společnosti a posilování role žen. Je předsedkyní správních rad rodinných nadací Bakala Foundation v Česku a Fondation Zdenek et Michaela Bakala ve Švýcarsku. Obě se zaměřují na podporu vzdělávání a udělují stipendijní programy talentovaným studentům. Se svým manželem Zdeňkem Bakalou se podílela na založení středoevropské pobočky Aspen Institutu, je místopředsedkyní správní rady Knihovny Václava Havla a je také patronkou ankety Top ženy Česka.

Jako úspěšná žena jste si v životě prošla mnoha různými aktivitami. Úspěch se prolíná celým Vaším profesním životem. V čem spočívají Vaše největší úspěchy? A jak se dá efektivně zvládat konstantně nabytý program?

Děkuji. Něco se v životě podaří a něco ne. Já jsem měla hodně štěstí a dostala mnoho příležitostí. Dnes se mám již i za čím ohlédnout. Za největší úspěch považuji to, že tu stále jsem a že jsem stále zdravá. Mám bezva manžela a čtyři děti, mám zázemí a práci, která mě baví, a ještě hodně plánů do budoucna. Program zvládám díky tomu, že na vše nejsem sama. Rodina funguje jako tým a také máme kolem sebe lidi, kteří nám pomáhají. Bez toho by to bylo daleko složitější a někde bych musela ubrat.

Co je pro Vás osobní motivací pro profesní život? Lze si vůbec od tak náročné práce odpočinout?

Má práce je mým koníčkem. Posledních pár let je to více organizace spojená s naší rodinou, prací a cestováním. Nejvíce se věnuji naší filantropii a dohlížím na některé investice a projekty, například jsem patronkou ankety Top ženy Česka, kterou každoročně pořádají Hospodářské noviny. Motivací je mi hlavně pocit, že se věnuji něčemu smysluplnému. Pomáháme nadaným studentům, hájíme poctivou, nezávislou žurnalistiku, rozvíjíme odkaz Václava Havla i činnost knihovny nesoucí jeho jméno. Také podporujeme aktivity apolitické platformy Aspen Institute Central Europe, která rozvíjí mladé lídry a hledá řešení na největší výzvy dnešní společnosti. Filantropii se věnujeme nejen v Česku, ale i ve Švýcarsku, Jižní Africe a v USA. Speciálně nyní v době covidu a období, které bude následovat, chceme pomáhat všude, kde bude potřeba. Nikdo zcela netuší, co svět a naši zemi ještě čeká, jak dlouho bude trvat omezení a jaké následky pandemie přinese.

Jaké je podle Vás aktuálně postavení žen ve společnosti? Potkal Vás někdy v životě určitý konflikt, kdy jste se musela rozhodovat mezi rodinou a prací? Pokud ano, jak jste tento konflikt řešila?

Ženy nabírají na síle, a to viditelně a dlouhodobě. Teď je spíše otázka, co my ženy opravdu chceme. O jakou roli usilujeme? Rodina versus práce je otázka, která má několik řešení. Často jsme to my, ženy, které si na ni musí odpovědět a najít vyhovující řešení. Optimální je naplnit oboje. Mateřství je nenahraditelné, rodinu často drží pohromadě žena, matka. Mnohdy se přizpůsobujeme všem, i na úkor samy sebe. Já jsem v životě měla štěstí, že jsem potkala muže, který mi umožnil oboje - rodinu i kariéru. Je si vědom, jak je to důležité pro mě i pro nás všechny. Nemusela jsem tedy volit mezi prací a rodinou.

^{foto: se souhlasem BM Management}

Často cestujete do zahraničí a jednou z Vašich oblíbených destinací jsou podle dostupných zdrojů i Spojené státy americké. Můžete ze zkušenosti srovnat postavení a rovnost žen u nás a v USA? Máte v souvislosti s tímto tématem nějakou osobní příhodu, která se Vám v USA stala a která by situaci ilustrovala?

Hm, dobrá otázka. Nemyslím si, že by dnes bylo postavení nějak rozdílné. Navíc, nelze úplně mluvit o Spojených státech jako jednom celku. Je to obrovská země s 330 miliony obyvatel. Názory a zvyklosti se liší podle místa, politické, kulturní či náboženské orientace. Naleznete zde téměř vše - to nejlepší i to nejkomplikovanější. Pro mě byl nepříjemným zážitkem prezident Trump, který doposud nepochopil a neuznal ženy jako rovnocenné partnerky. Myslím, že i to mohlo byt částečně důvodem, proč nebyl znovu zvolen. Oproti tomu úspěch současné viceprezidentky Kamaly Harris mluví jinak. Nejen ona, ale mnoho dalších guvernérek, senátorek, podnikatelek, umělkyň a vědkyň potvrzují, že ženy mají co říct a že jsou schopné zastávat úspěšně důležité pozice. Hodně se o to zasloužila a můžeme být na ni hrdi, Madeleine Albright, která se stala první Secretary of State vedle prezidenta Clintona. Zajímavé je, že rovnocenné postavení mužů a žen či menšin, myslím, výslovně uvedené v americké ústavě, není. Naše ústava nám rovnost zaručuje, na společenském přijetí žen jako rovnocenných partnerů mužům ale musíme stále pracovat. Stále přežívají předsudky a bariéry. I vyjadřování některých mužů a politiků vypovídá o tom, že je to téma a často i problém.

Jedním z Vašich primárních projektů bylo založení České Miss. Co podle Vás znamená ženská krása? V čem jsou podle Vás české ženy unikátní?

Prvním projektem v mém životě bylo už v začátku devadesátých let otevření dvou restaurací v Brně, tehdy s mým přítelem. Poté jsem po odchodu z politiky založila PR agenturu a teprve pak představila veřejnosti Českou Miss jako alternativu k té tradiční soutěži krásy. Nazvala jsem si ji pro sebe “soutěž nové generace”. Přistoupila jsem ke kráse jako k daru, ke kterému by se dívky měly naučit přistupovat s odpovědností. České ženy, ty které znám, jsou unikátní v tom, že za všech okolností hledají řešení, mají vnitřní sílu a jiskru. V našem DNA se kloubí různé vlivy toho, jak šly dějiny kolem, a to přináší zvláštní a rozpoznatelný druh krásy. Na mně ve světě často poznají, že pocházím ze střední či východní Evropy. A to nejen podle přízvuku, kterého se již asi nikdy nezbavím. Ke svým kořenům se hlásím a nesnažím se tvářit jinak. Vím, že jsem holka z Brna, a taková chci zůstat.

^{foto: se souhlasem BM Management}

Jsou pro Vás móda a styl důležité prvky ženskosti? Máte nějakou osobní oblíbenou značku nebo návrháře?

Myslím, že ano. Tak jak se oblékáme, tak se i cítíme a působíme na okolí. Ženskost ale není o značce a ceně oblečení, je především o osobnosti. Měly bychom působit vždy upraveně a k tomu se nemusíme stát obětí poslední módy, trpět nepohodlnou obuví či oblečením. Já kombinuji volnočasové a pohodlné oblečení Aviator Nation s elegantnějším oblečením a doplňky italské značky Etro. Mám také ráda doplňky Bottega Veneta, Celine a Tom Ford.  Nyní je mi líto, že zemřel talentovaný návrhář značky Lanvine, Alber Elbaz.

Jste manželkou jednoho z nejbohatších mužů v Česku. Bylo pro Vás toto partnerství určitou životní výzvou? V čem vidíte pro Vás osobně pozitiva a negativa toho, kým je Váš manžel, případně kauz, ve kterých figuroval?

Naše spojení bylo darem a příležitostí pro nás oba. Je hluboké, upřímné a jsou v něm emoce i rozum. Jsme oba silné a rozdílné osobnosti, oba na sebe občas narazíme, zároveň se doplňujeme. Přiznávám, že jsem při seznámení se Zdeňkem netušila, co vlastně dělá a co nás čeká. Bylo to intuitivní a silné seznámení, které bylo završeno tím, že se nám do roka od prvního setkání narodila první dcera, potom ještě další tři děti. Spojují nás stejné hodnoty a zázemí, oba jsme původem z Brna. S odstupem deseti let jsme v mladém věku vyrazili do světa, Zdeněk emigroval do USA v osmdesátém roce, já tam odletěla z Ruzyně v roce 1990. Věříme ve svobodu, demokracii a vzdělání. Zdeněk je finanční investor, vystudoval jedny z nejlepších škol na světě. Je vizionář a je náročný k sobě i ostatním. Že v Česku narazil na zájmy některých politiků mě zpětně nepřekvapuje. Já vím, že můj muž je poctivý člověk s velkým srdcem. Říká i žije: krize je příležitost. Zažíváme spolu školu života, která nás spojila a zocelila. Přestože žijeme v zahraničí již dvanáct let, tak stále pomáháme české společnosti.

^{foto: se souhlasem BM Management}

V rámci Bakala Foundation znáte prostředí nejen českého školství. Kdybychom pominuli aktuální situaci, v čem jsou největší slabiny českého školství v porovnání se zahraničím?

Je třeba, aby lidé a především pak politici vnímali vzdělání jako klíč k řešení budoucnosti a mnoha problémů. Vzdělávání je celoživotní proces, je dobré do něj investovat. Nejde o sbírání titulů, ale o vzdělanost celé společnosti bez rozdílu příjmů. Učitelé by měli být ohodnoceni finančně i společensky. Mělo by se investovat do jejich celoživotního růstu. Je nutné do školského systému pružně aplikovat to, co dnešní svět potřebuje či vyžaduje. V podstatě by v něm mělo dojít k revoluci. Posílila bych předměty jako komunikace, média a ověřování informací, občanská nauka, finanční gramotnost a prevence zdraví. Je třeba více kreativity, kritického myšlení a rozhledu. Nestačí znát teoreticky data a vzorečky, děti se mají učit aplikovat své znalosti a chápat spojitosti. Český školský systém výrazně pokulhává i ve využití moderních technologií. Covid a nutnost učit na dálku sice urychlily digitalizaci, ta ale probíhá příliš spontánně. Vlivem digitální propasti se navíc prohlubují nerovnosti v přístupu ke kvalitnímu vzdělání. Proto jsme se nedávno rozhodli, že naše rodinná nadace Bakala Foundation podpoří komunitu dobrovolníků Česko.Digital a jejich inovativní projekty, kterým je i “Učíme online”.

Co „pozitivního“ si podle Vás může české školství odnést z pandemie? Kdo je viníkem aktuálně vyhrocené situace okolo návratu žáků do lavic a výměny-nevýměny ministra školství?

Není podstatné hledat viníka. Máme obrovskou šanci se poučit a posunout dopředu. Neopakovat chyby, nevracet se zpět. Dejme šanci mladým lidem a mladým politikům. Teď nemám na mysli jen fyzický věk, ale hlavně mladé myšlení opřené o správné hodnoty, s jasnou vizí pro budoucnost. Chybí mi výhled a plán, co bude, kde má být Česko za dvacet, třicet let. Kam míříme? Chce to vizi a ta na sebe nabalí lidi ochotné na ni pracovat.

Jaké výzvy aktuálně podle Vás čekají český business, ale třeba i Vaší nadaci Bakala Foundation, v souvislosti s pandemií a pravděpodobně přicházející ekonomickou krizí?

Správně pochopit a analyzovat současnou situaci. Najít to pozitivní a opustit některé překonané věci. Teď teprve nastane účtování. Probouzíme se do nového světa, avšak se stejnými lidmi. Budeme muset všichni zatnout a vydržet. Dívat se na krizi jako na výzvu, příležitost a poučení. Je třeba přemýšlet, jak můžeme věci dělat jinak a lépe. Nebude to lehké, ale svět i Česko to zvládne. Naše nadace věřím také. :-)

^{foto: se souhlasem BM Management}