MICHAL ZAPOMĚL: Styl je odvaha být sám sebou

^{Zdroj: se souhlasem Michala Zapopměla}

Moje první otázka je docela obligátní. Jak zvládáte tuto dobu, kdy je Vaše práce pozastavena?

Řekl bych, že nejvíc trpí asi psychika. Je to přece jenom už osm měsíců, a to se dotkne i toho nejsilnějšího. Já jsem optimista, sluníčkář ale také realista a musím říct, že mě zachraňuje to, že mám rodinu tady v Barceloně. Můžu ten čas trávit tady, ale opravdu každý den s tím vstáváte a každý večer s tím usínáte. Je to velmi psychicky náročné a to pominu 25 let kariéry a ekonomickou stránku, to je úplně na jiné povídání. Musíme se snažit proti tomu bojovat a co nejvíce pozitivně myslet, protože psychika je nejdůležitější, a té se to dotýká nejvíc. Trpíme velmi, vůbec jsem nečekal, že se něco takového může stát. 

Přesto z Vás ale pořád čiší pozitivní energie. Kde ji získáváte?

V první řadě jsem věřící člověk, ta moje neutuchající energie pramení z mé víry. Vždycky mám nějakou naději a mám se na koho obrátit. To ovšem neznamená, že se to mé psychiky nedotýká. Ale to, že se snažím mít vyrovnanou duchovní stránku, se odráží i na těle. Lidé, kteří mě znají celý život, ví, že já jsem velmi emotivní a otevřený člověk. Dokážu mít záchvaty smíchu i pláče a dokážu být i naštvaný. Ze mě jdou emoce ven, nedržím je a myslím, že na to máme všichni právo.

Existuje něco, co Vám tato doba dala? Pomohla Vám si něco uvědomit?

Musím říct, že jsem si začal více uvědomovat sám sebe, svoje nitro a duši. Také naši pomíjivost a smrtelnost a to, jak velmi krátký čas máme na Zemi. Zní to skoro jako klišé, ale ten život proběhne strašně rychle. Pro mě je to forma uvědomění si sebe sama. A nemyslím teď to, co jsem vybudoval, ale spíš takové Quo vadis – kam kráčím. Každý jsme opravdu měli možnost si sáhnout na to jádro našeho člověčenství. Snažím se to všechno přijímat, i když srdce podnikatele krvácí a pláče a chce bojovat. Navíc tady ve Španělsku, kde částečně žiji, se za určitých podmínek normálně pracuje, takže když jsem před pár dny šel kolem kadeřnictví, tak jsem se zastavil a tekly mi slzy. A já je nemohl zastavit. Bylo to hrozně skličující a smutné, protože my jsme ztratili svobodu, a to mi nejvíce vadí. Přiznám se, že jsem plánoval i nějaký tichý protest, klidně i ve dvou lidech, a to mám v sobě pořád (smích). 

^{Zdroj: se souhlasem Michala Zapopměla}

Co považujete za svůj největší úspěch v životě?

Že jsem to nikdy nevzdal. Podle mě úplné dno pozná člověk, když ztratí to nejdůležitější – zdraví. V tu chvíli by dal všechno za to, aby mohl normálně fungovat a žít. Mně se to v minulosti stalo, a to mě právě změnilo. Vážím si každého dne a jsem vděčný. Takže můj největší úspěch je to, že jsem to vždycky přečkal, posunulo mě to a já jsem šel dál dopředu. Není to ani kariéra, ani peníze, ani ocenění, ale síla nevzdat to a jít dál. 

Přesto, měl jste někdy chuť se vším přestat? 

Nikdy jsem nechtěl přestat s mojí profesí. Já to, že jsem bojovník za vlasy krásnější, beru jako poslání. Někdy možná byla doba, kdy jsem si myslel, že dělám trochu ‘‘povrchní‘‘ práci. Můj kamarád kněz mi ale řekl: ,,Víš, že kadeřník je služba pomáhající?‘‘ A mně došlo, že kadeřník pomáhá lidem nacházet sebedůvěru, a to s člověkem udělá strašně moc. Kadeřník je také velký psycholog. Když mi něco klienti řeknou, beru to jako zpovědní tajemství. To, že se mi lidé svěřují, beru jako velký dar. Takže být kadeřník, je úžasná a naplňující práce a nikdy mě nepřestala bavit. Kdybych měl jediný den, kdy mě to nebude bavit, tak půjdu dělat něco jiného. Ale za celých 24 let mé praxe se toto ani jednou nestalo. Jinak bych byl nejlepší prodavač bot! (smích)

Řídíte se rčením ,,Náš zákazník, náš pán‘‘ nebo s klienty všechno konzultujete?

Náš salon je velmi specifický a svérázný a bez konzultace se do něj nedostanete. Konzultace je velmi důležitá, chceme maximálně poznat klienta a jeho vlasy, protože chceme to nejlepší hlavně pro něj. Pokud lidi mají problém a chtějí něco jiného, než jsou oni, tak je to problém. To totiž znamená, že nemají rádi sami sebe. Já mám své rčení, které říká, že styl je odvaha být sám sebou. A tu odvahu má málokdo v dnešní době. Stále se chceme někomu podobat. Zapomeňte na to! Vy jste vy, jediný a unikátní tvor v celém vesmíru. Máte něco dané do vínku, naučte se s tím pracovat a láskyplně o to pečujte. Nejděte proti tomu! To je jako s naším tělem. Neznamená, že když máte křivky a pár kilo navíc, tak nejste krásná. Je důležité najít rovnováhu. Hrozně moc klientek chce mít objem od kořínků. Já nechápu, proč pořád české ženy chtějí kokardu (smích). Já jsem za přirozenost a já jsem za to ji posouvat, aby byla ještě o chlup lepší. Samozřejmě je taky dobré si trochu uletět, já jsem nosil modrou hlavu pět let (smích). Znamená to i to, že za rok odmítnu například tři klientky. Je důležité říkat i ne. Jednou se mi stalo, že mě klient podplácel, abych udělal vlasy jeho přítelkyni, ale to je dehonestující (smích). 

Byl nějaký klient, u kterého jste byl nervózní?

Pro mě je důležité, jaký ten člověk je. Opravdu nedělám rozdíly. Měl jsem možnost starat se o velmi známé osobnosti, o kterých jsem si myslel, že se nedostanu ani do jejich blízkosti. Ale vůbec nikdy nejsem nervózní. Ve finále si řeknete, že ten člověk je nad očekávání milý. 

^{Zdroj: se souhlasem Michala Zapopměla}

Máte praxi v zahraničí. Myslíte si, že se Češky starají o vlasy dobře v porovnání s ostatními?

Bohužel ne. Ve Španělsku ženy chodí jednou týdně na foukání. A tak je to i ve Francii, v Itálii nebo v Kanadě. Ty holky se tam ‘‘nahodí‘‘. Neříkám, že u nás takové ženy nejsou, ale mám pocit, že české ženy mají deficit v sebelásce. Myslím, že ve světě to ženy umí podstatně lépe než u nás. Mně přijde opravdu pěkné se o sebe starat a pomoct si ke kráse. Vezměte si, jak vám při špatné náladě hrozně pomůže například vana, make-up nebo jen maska na obličej. Ta péče o naši schránku a láskyplný přístup pomáhá. Já strašně rád jen sedím na kávě a pozoruji lidi a jejich styl. A není to o značkách, ale o chuti o sebe pečovat. Já například nenávidím trendy. To je podle mě jen byznys. Najít si svůj osobitý styl je to nejlepší, a platí to i pro vlasy.

Existují nějaké mýty ohledně péče o vlasy?

Mýtů je hrozně moc a já je rád bořím. Je doba nanotechnologie a kosmetický trh je na vysoké úrovni. Takže v první řadě určitě přestat používat potraviny na vlasy. Používejte profesionální vlasovou kosmetiku. Chemie není špatná věda, je všude kolem nás. Chemie je nedílnou součástí každé dobré kosmetiky, samozřejmě kromě sulfátů a parabenů. Já jsem za rozumnou chemii, takže pokud je například výrobek zároveň dobře odbouratelný v přírodě, tak po něm určitě sáhněte. Ale to neznamená, že toto je nějaká univerzální pravda. Samozřejmě jsou i lidé, kteří s tím nesouhlasí, a to je v pořádku. Dalším mýtem je fénování, které je velmi důležité. Pokud máte kvalitní fén, tak se nemusíte bát žádného přepálení, ba naopak vlasy zacelíte, uhladíte, vlasy se více lesknou a dostávají lepší vlastnosti. Toto je zkrátka taková moje cesta, po které se svými klienty jdu, a díky ní jsou spokojení nejen oni, ale také já. Tím nastane vzájemné naplnění, a tak by to mělo fungovat.

Nastal ve Vašem životě moment, kdy jste si uvědomil, že opravdu patříte mezi top kadeřníky?

Já jsem opravdu vděčný člověk. Většinou si říkám, že jsem vyrůstal ve správném čase. Já jsem byl úplný exot (smích). Kluk z vesnice, co chce být kadeřník. Tatínek mi říkal, že mě zabije, všichni se mi posmívali. Ale vždycky jsem říkal, že budu kadeřník a nestyděl jsem se za to. Já jsem dítě komunismu a převratu, všechno bylo jiné a mně ta doba, kdy nebyli žádní jiní věhlasní kadeřníci, pomohla. V 17 jsem odešel od rodičů, začal jsem se starat o sebe, a i to pomohlo tomu, že jsem si vybudoval tu kariéru. Já jsem byl hrozně odvážný, byl jsem asi tři měsíce kadeřník a přihlásil jsem se do nejvyhlášenější soutěže (smích). A víte, co byla největší sranda? Že jsem se probojoval do Top 10. Byl jsem na tu dobu hrozně pokrokový, nebál jsem se skandálů a úletů. Skrz avantgardního kadeřníka jsem se vlastně propracoval tam, kde jsem teď. Upnul jsem se na ten svůj sen a šel jsem za ním. Dnes jsem za tu moji houževnatost, odvahu a vytrvalost hrozně vděčný. Já jsem velmi rád, když se za mnou přicházejí lidi vyfotit nebo pozdravit, ale za tím vším jsem to pořád já a nikdy jsem neztratil tu svoji podstatu a zůstal jsem sám sebou.

^{Zdroj: se souhlasem Michala Zapopměla}