Móda na cestách v Toskánsku - den čtvrtý
Dneska jsme si dali se vstáváním pěkně na čas. Venku sice svítilo sluníčko, ale my jsme neměli kam spěchat. Přeci jen jsme na pracovní DOVOLENÉ a spoustu "práce" jsme už zvládli, dost toho viděli a nafotili. Vlastně největší dilema tohoto rána bylo, co si dáme k snídani.
Všem svým spolubydlícím jsem orestovala šunku a udělala míchaná vajíčka. Italský chlebík nám prazvláštně přes noc ztvrdnul na kámen. Já jsem ale měla chuť na sladkou snídani, tak přišla konečně na řadu ovesná kaše s čokoládou přivezenou z Prahy. Oříšky a jahody už doplnily skvělou chuť. U ranní kávy jsme zasedli nad plánem dne. I když krásně svítilo sluníčko, nebylo zrovna teplo, tak vyhrálo starobylé městečko San Gimignano vzdálené asi tři čtvrtě hodiny autem. A protože jsme se nechtěli nikam hnát, udělali jsme si pohodové dopoledne na baráčku.
Vyrazili jsme až před dvanáctou hodinou, ale došlo nám, že za chvíli začne siesta a že by to chtělo zajít na obídek. Mně stačí běžně obědvat kolem druhé odpolední, ale na to si Italové nehrají. Odbije jedna hodina, prostě a jednoduše zamknou na petlici a šmytec! Měli jsme velké štěstí, že nám u silnice padla do oka klasická italská restaurace Tenuta Torciano Winery, kde se prodávají i vína, oleje a Balsamica. Stylové prostředí, skvělé čerstvé těstoviny, bruschetty a vynikající olivový olej s chlebíkem - v podstatě jedno z mých nejoblíbenějších jídel, jsem skromná ;-) Trochu oleje, posolit a je to! Prosecco tu nalévají automaticky bez vyzvání. Dalším velkým úspěchem bylo, že jsem si při placení kartou vzpomněla na svůj PIN. Kreditku používám zřídka a když už, platím spíš nízké částky, kdy PIN nepotřebuju...
Dojeli jsme do San Gimignana a takový nával jsme nečekali. Jak někde parkují autobusy blízko turistické "atrakce", je jasné, že se jedná o profláklé místo. A když už mají autobusy svoje parkoviště, je to tutovka! Ani nevím, jak se nám to podařilo, ale náhodičkou jsme zaparkovali na parkovišti, které bylo zrovna jako jediné neplacené. No jupí, ušetřili jsme na zmrzku!
Vystoupali jsme, jako snad každý den, do strmého kopce k hradbám, a protože se nás studený vítr drží jako klíště, byli jsme rádi, že jsme opět zahřáli faldíky. Uličky dost připomínaly Certaldo, ale bylo tu spoustu kaváren a krámky se suvenýry střídaly butiky a vůbec obchůdky s různým zbožím. Samozřejmě tu bylo i spoustu turistů a návštěvníků. I přesto bylo tohle místo velmi fotogenické a my už jsme začali vymýšlet focení pro tento den. Na samém vrcholku se nám zalíbil malý parčík s olivovníky a nádherným výhledem na krajinu. Neváhali jsme a pustili jsme se do díla, což znamená rychlý převlek do předem vybraného modelu, přepudrování a velkou otužilost. Zvláštní, jak psychika funguje, ale po tom, co jsem odložila pár vrstev oblečení, mi vlastně bylo tepleji. Během focení se s námi dala do řeči sympatická malířka, která obdivovala naše klobouky a pak byla i dost zvědavá, co to vlastně tropíme. Do focení v triku se odvážila i naše nejmladší členka výpravy Eliška.
Je jasné, že jsme se pak museli jít zahřát teplou čokoládou do malé romantické kavárny a následoval další převlek a přechod dlážděnou ulicí na neskutečně vysokých podpatcích. A víte co? I když jsem byla vystajlovaná, chodila jsem jako s houserem, stejně jedinou pozornost na sebe strhával ten malý chlupáč Chico. Nejen, že si na něj pořád ukazovali, přeladili na pištivé hlásky a šišlání, ale mnozí se s ním museli i vyfotit. Ještě, že vuuubec nežárlím!
Ošlehaní studeným větrem za celé odpoledne jsme se připotáceli k autu a s úlevou nasedli do auta. Už jsem se těšila, jak si schrupnu, ale s podivem jsme si skvěle povídali až domů. Hlavně tedy o tom, co budeme mít k večeři. Ale s tou nás překvapil Pepík, který zajistil výborné pizzy. S chutí jsme si ji schroupali u televize a odpočívali. Skvělý a opět aktivní den jsme ještě završili vynikajícími mini croissanty s nugátem. Příští týden máme fotit novou kolekci plavek. To vážně nechci vidět..
