Móda na cestách v Toskánsku - den druhý
Po více jak jedenácti hodinovém spánku jsme se probudili do větrného a zamračeného rána. Dalším problémem byla i nefunkční wifi, což mělo na svědomí nepříznivé počasí.
Ale když jsme si vzpomněli, že na nás dole v kuchyni čeká vynikající italská káva a vajíčka s výbornou italskou šunkou, bylo hned veseleji. Nejveselejší z nás byl asi Pepík, který z ložnice přímo vystřelil, aby nám dámám mohl tu skvělou snídani připravit. Což jsme samozřejmě s potěšením kvitovaly. Já jsem ráda zůstala ještě o chvíli dýl v posteli, abych napsala včerejší roadtrip článek. Ale Chico byl vyspinkán do růžova a rozhodně nechtěl paničku vůbec zanedbávat, takže vesele poskakoval kolem postele a dožadoval se nějaké té ranní švandy a přetahování se se svým plyšákem, který už jen matně připomíná Mickey Mouse. Torzo už nemá vůbec nic, co by se mu dalo ukousnou, přesto si s ním tak rád hraje.
Při luxusní snídani, která se Pepíčkovi opravdu povedla, jsme vymýšleli plány na tak větrný a studený den. Ale skvělý tip už pro nás měla Zdenička z cestovní kanceláře Si Toskánsko, díky které jsme do Toskánska vůbec vyrazili. Zdenka nás vzala na trhy do nedalekého městečka San Casciano in Val di Pesa. Před tím jsme se ale stavili ještě na jednu italskou kávičku, abychom ještě v klidu probrali plány na další dny. Společnost nám dělaly i sladké croissanty a kolemjdoucí obdivující Chica.
Místní trhy jsou sice menší, zato ale nabízejí všehochuť
Samozřejmě tu byly hadříky, které v tom větru vlály jako na prvního máje, ovoce a zelenina, květiny, domácí potřeby a stánky nabízející mořské plody, čerstvé sýry a uzeniny. Nás Zdenka zavedla ke stánku, kde přes celý pult ležela jakási obří vepřová roláda i s hlavou selete. Vysvětlila nám, že prostě musíme ochutnat jejich specialitu. Schválně si ale schovala nakonec, co to vlastně je. V rozkrojené housce byly kousky naloženého masa. Průzkumného ochutnávání se chopil Pepík. Všichni jsme čekali na to, jak mu to bude chutnat. Přeci jen, Zdenky manžel Martin je vyhlášený kuchař, tak ona prostě ví, na jakou delikatesu nás vzít. Když Pepa ochutnal, oznámil, že podruhý už by si to teda dávat nemusel... Načež jsem musela ochutnat i já! Povědomá chuť, ale nevěděla jsem. Pak nám konečně Zdenička oznámila, že to jsou dršťky. Noo, zajímavej hambáč!
Na cestě zpátky jsme okukovali hloučky dědečků, které byly podél trhu rozeseté a určitě hovořili o politice, počasí, nemocech a u toho omrkávali kolemjdoucí děvčata. Velký úspěch sklidil ale hlavně Chico, který je pro důchodce velice atraktivní. Vedle něho jsem neviditelná :-) Ještě jsme očkem zhodnotili, že pár hadříků na stáncích by asi stálo zato, ale už jsme se těšili do auta do tepla.
Naší další destinací bylo krásné starobylé městečko Certaldo vzdálené asi 25 km. Cestou jsme se kochali vlnitou a křivolakou silnicí, která nabízela překrásné výhledy do údolí plné vinic a políček, sem tam se objevily nádherné cihlové domy připomínající venkovské panství z filmů Rozum a cit nebo Pýcha a předsudek.
Když jsme do Certalda dorazili, hned na nás pán mával červenou plackou a italsky cosi drmolil. Povedlo se nám vyrozumět, že je centrum uzavřené kvůli nějakému zájezdu a že musíme zaparkovat o kus dál. Jsem docela spokojená, že od dob, kdy jsem v Itálii jako modelka trávila čas, si ještě dost pamatuji. Pěšky jsme tedy vyrazili do centra a pevně si drželi bundy a mikiny v tom studeném větru.
Myslím, že na účet počasí padla i nějaká nehezká slova, ale už jsme se těšili na dobrý italský oběd a teplý čaj na zahřátí. Při procházce centrem a hledání hezké restaurace jsme nemohli minout hlavní silnici, která byla obklíčena místními obyvateli oblečených v růžových tričkách, kteří netrpělivě vyhlíželi závodníky. I my byli docela zvědaví a chtěli jsme nakouknout. Po pár minutách čekání jsme to ale vzdali a vyhrál hlad a taky strach ze siesty a že nám všechny podniky zavřou. Žádnou restauraci, natož pěknou, jsme nepotkali, tak jsme zapadli do nedalekého bistra. Sušená šunka s melounem, lasagne a špagety byly jasná volba. Horký čaj ještě jasnější!
No a protože jsme Móda na cestách, bylo taky na čase, hodit na sebe fashion outfit a něco pěkného nafotit. Noo, v tom studeném větru žádná velká pecka, ale umění se musí přinášet oběti :-) Nahodila jsem tedy na sebe úpletové černé šaty, vražedně vysoké lodičky, pro taliánský šmrnc i červený klobouček a kabelku. Na náměstí mě velmi zaujaly vysoké kostelní dveře, takže naše kroky s Petrou vedly tam. V takovém psím počasí nikde nikdo, což nám jen vyhovovalo. Úpletové šaty překvapivě hřály a focení, které bylo samozřejmě rychlé, bylo vlastně i dost zábavné.
Mám ráda improvizaci a akčnost
Pak jsme se vrátily do bistra, abychom se ještě trochu ohřály a dooblékly. Těšili jsme se na lanovku, která nás dostane na strmý kopec s hradbami. Jo, takže! Lanovka samozřejmě zavřená! Nevadí, kopec jsme si vyšlápli, zahřáli se a nikde žádní turisté. Hradby s úzkými uličkami a krásnými romantickými baráčky nám doslova vzaly dech. Velký dojem na mě udělala i překrásná zahrádka restaurace, která měla zrovna siestu, a tak byla jen pro nás. Nádherný výhled na městečko, kašna uprostřed, keříky a stromy a samozřejmě hradby, jedním slovem sen. Nakonec jsem dostala chuť, hodit na sebe zase šaty a vyfotit se tu. Vyběhli jsme i do romantické uličky u jazzové kavárny a v euforii jsem si při focení musela i zatančit. Ten studený vítr jako by nebyl.
Po focení jsme se ještě toulali těmi krásnými uličkami a hledali jsme, co všechno malebného tu je. A jak bychom taky mohli odolat italské zmrzlině...
Zmrzlí, ale spokojení po krásně stráveném dni, jsme vyrazili domů. Po cestě jsme se ještě stavili pro nějaké ty místní dobrůtky - salámky, sýry, ovoce a zeleninu, olivy, sušená rajčata, abychom si k večeři s lahvinkou Prosecca udělali lahůdkové zobání. Hokejové utkání jsme sledovali s malým zklamáním, ale skvělý den jsme před spaním ještě završili hraním aktivit s velkou srandou a zápalem.
