Móda na cestách v Toskánsku- den pátý
Dnešní plány začaly už od samého rána. Na osmou hodinu jsme byli pozváni na snídani do nejbližší vesničky od našich hostitelů Zdenky a Martina z cestovky Si Toskánsko.
Takové pozvání v přemilé společnosti a hlavně, že nikdo nemusel vařit ani mýt nádobí, se nedalo odmítnout! Příjemně a hřejivě svítilo sluníčko od samého rána a tak jsme si poseděli na zahrádce. Vynikající italská káva, caprese sendviče a croissanty nesměly chybět! No, myslím, že si doma na váhu jen tak nestoupnu... Teď si s tím ale rozhodně nebudu kazit výlet. Veliká škoda by byla omezovat se v zemi, která je gastro rájem!
Naším dalším plánem byla exkurze v místní pražírně kávy
Já sice kávu vůbec nepiju, ale tu vůni zbožňuju! Viděli jsme pytle s šedými zrnky kávy, které se sypou do ohromného stroje, kde se praží. Vůně byla tak omamná... Čerstvě pražená káva se pak v pásovém stroji sypala do pytlíků a zaletovala se. Takový proces výroby bych mohla sledovat celý den. "Naštěstí" hned potom, co jsem všechny z naší party zavolala, aby jim něco tak fascinujícího neuniklo, se stroj porouchal a přestal fungovat. Mohli jsme se tedy vrátit k degustaci a nákupu suvenýrů - balíčků kávy s sebou domů. Asi netřeba zmiňovat, že Chico na sebe opět uvalil největší pozornost. Pracovnice všeho nechaly a šly si Chikouše podrbat a zašišlat si. Docela by mě zajímalo, co se přitom malýmu honí hlavou. Vypadá vždy tak nezúčastněně. Tedy, pokud v tom obdivovaní nehraje roli žádná mňamka. Nebo alespoň cokoliv, co se dá sníst.
Sluníčko pořád tak příznivě svítilo, rozhodli jsme se, že nepolevíme z dnešního plánu a vyrazíme k moři. Třeba se bude moci i koupat... Zdenička s Martinem nám doporučili jakousi bílou pláž s čisťounkým mořem. Taková destinace se nám samozřejmě moc líbila, tak jsme vyrazili právě tam.
Po hodince a půl jízdy jsme dorazili do městečka Rosignano Marittimo, kde se bílá pláž nachází. Ten čisťounký písek pochází z přilehlé továrny. Pláž má asi 300 metrů. Bylo ale malé dilema, jak se na ni dostat. Na online mapě jsme našli alespoň ulici, která je blízko pláže. Přesto jsme šli od auta asi tak kilometr a půl. Procházka prima, ale byli jsme celkem dost naložení. Chtěli jsme si na pláži totiž udělat piknik. Deky, ručníky, koš s dobrůtkami, lahve s vodami, několikery plavky a fashion šaty na převlečení. Byla to malá lopota, ale když už byla pláž s průzračně tyrkysovým mořem na dohled, spadla nám brada, až to klaplo! Ten výhled byl opravdu neskutečný. Taková pláž a moře jsou skutečným toskánským Karibikem. Snad jedinou malou nepříjemností byl vítr, který se pláží proháněl. Příjemné ale bylo, že jsme tam potkali sotva pár lidí. Vybrali jsme si místečko uprostřed pláže s kusy kmenů stromů, které byly větrem už pěkně ošlehané. Pepík se ihned převlékl do plavek, aby se opálil a s Eliškou se pustili do líného tenisu. I v tom větru jim to kupodivu šlo. My jsme díky tomu měly s Péťou klid na chystání pikniku - jahody, čoko croissanty, salámky, sušenou šunku, sýry, olivy, chlebíky. Všechno jsme krásně načančaly a pak už jsme se vrhly čančat samy sebe. Piknikové outfitíky se v tom silném větru oblékal s menší námahou, ale podařilo se. Nedošlo nám ale, že jsme měly jídlo nejdříve přikrýt. Písek je totiž jako příloha docela dost nevhodná. Ale my si rozhodně nenecháme zkazit náladu! S velkým úsměvem jsme si z deky udělaly pár foteček a pak jsme se přeci jen přesunuly raději k větrem nahrnutým dunám písku, které nás před silným větrem uchránily. Najednou, bez větru, bylo pěkné teplíčko. S chutí jsme se všichni pustili do dlabání jídla, které bylo bezpečně ukryto v termotašce před pískem. A co je nejlepší, když máte napapaný bříška? Jasně, hodit se do plavek!! Na sluníčku bez větru bylo vážně teplo, tak se všichni rozhodli vykoupat v tom křišťálovém moři, kromě mě teda! Do tý ledárny bych nevlezla, brr...
Na pláži byla opravdu úžasná atmosféra, pořád jsme se smáli a dováděli. Nafotili jsme snad tisíc fotek. Chico, který byl takhle na písku a u moře poprvé, se nestačil divit a tu a tam ho chytla nepřekonatelná touha hrabat. Samozřejmě hned u deky, takže jsme písek měli úplně všude. Pepík nakonec usnul na dece a i my ostatní jsme odpočívali. Nebylo by od věci trochu se opálit.
Po dvou hodinkách jsme tak sbalili fidlátka a vyrazili k autu. Už po cestě jsme cítili, že jsme se na sluníčku trochu připekli. A taky, že jo! Pepík se malinko spálil a nám se osmahly tváře. Ten vítr je ale zrádný!
Na závěr dne jsme si dopřáli opravdovou nádheru. Zdenička s Martinem nás vzali do pravé italské restaurace.
Objednávání jsme samozřejmě nechali na nich. A moc dobře jsme udělali. Tři velká plata pestrobarevných předkrmů, po kterých jsme měli boule za ušima, které už nemohly být větší. Omyl! Když přinesli čtyři různé typy těstovin na pánvičkách, boule se ještě zvětšily! Tomatové těstoviny, ragú, chilli špagety a noky s lanýži - mňam! Mňam!! Mňam!!! Místo na dezert už nezbylo. Přesto před námi přistál obrovský talíř s mini koláčky, dortíky a ovoce. V Toskánsku prostě člověk žije, aby jedl. Ten další nádherný den plný zážitků jsme ještě završili sledováním poslední třetiny hokeje. Peckovní zápas plný napětí. Teď už všichni spokojeně chrní a já končím s dnešním deníčkem.
Hurá do postele! A to mi ještě nevytrávilo...
