Móda na cestách v Toskánsku - Den první

Společně s Petrou, šéfredaktorkou Moda.cz, jsme daly hlavinky dohromady - u dobrého oběda, to se rozumí a hurá do Toskánska! A proč zrovna tam? Dva laskaví Slováci, manželé a sympaťáci, Zdenka a Martin právě do Toskánska před časem vyrazili na dovču a dnes voalá, jsou z nich domorodci! Založili si cestovní kancelář  Si, Toskánsko, kterou možná znáte z Instagramu a my se je rozhodli navštívit.

Jak se říká, větší vzdálenosti je nejlepší odřídit přes noc... Tomu se já, neřidič vůbec nebráním! Vezmu praktický polštářek šitý od mamky pod hlavu a na klín svoje chlupatý boa - pejska Chica, který mě bude hřát, celou cestu krásně prospím a probudím se ve slunné Itálii. Značka ideál. 

Naši cestu posvětilo Auto centrum HM sídlící v Břeclavi a pro náš ROADTRIP poskytlo velké auto Opel Grandland. No velké... Při naloďování naší posádky se ukázalo, že jsme potřebovali spíš náklaďák. A né, nebylo to proto, že jsem měla velký kufr, dva fusaky s šaty a Chico dvě tašky. Přistupovala jsem jako poslední, a to už bylo auto, které pro mě přijelo, plné až po střechu! Jenže já si na cestu pořídila nový úžasný skořepinový kufr Thule a ten musel jet se mnou, takže žádné přebalování nepřipadalo v úvahu. Nechápu jak, ale nakonec se do auta nacpalo všechno. Naše skvělá partička mohla vyrazit! Vepředu Péťa, jako spolujezdec a druhý řidič výpravy - Muž roku 2016 Pepa Kůrka, vzadu Eliška a já s Chicem v jeho pelíšku na klíně. Mezi mnou a Eliškou barikáda postavená z piknikového koše plného dobrůtek a skvělé vody Aqua Angels water. Na koši Chicův Spokobox s jeho vybavením a dobrůtkami. Na zemi pak naše kabelky a batůžky. Všude rozházené polštáře a deky. A kufr? Co vám budu povídat, dozadu samozřejmě nebylo vidět, jak byl narvaný. Ale, nelehký úkol, jak vměstnat všechno do jednoho prostoru auta, byl SPLNĚN a hurá směr Rakousko!

Cesta zpočátku ubíhala krásně, skoro žádný provoz a my už se těšili na ráno, kdy jsme měli v plánu navštívit Benátky. Jenže, co čert nechtěl, začalo pořádně pršet a bylo dost náročné uhlídat silnici plnou vody. Nešlo ani moc spát, vyjma Elišky, která spinkala jako mimino a střídavě pochrupkával i Chico. Přes všechny nepříjemnosti s vydatným deštěm jsme překonali oboje hranice a kousek od Benátek jsme zaparkovali, dali si asi na dvě hodinky chrupku a modlili se, aby ten déšť ustal. Bohužel se ale situace nezměnila a my museli s velkou lítostí změnit plány. Vyrazili jsme tedy směrem na jih. 

Jedna z důležitých rad při cestování. Plánujte tak, abyste plány mohli měnit. Pokud si počasí postaví hlavu, nesmí vám to pokazit náladu. A to my si rozhodně nenecháme.

Znáte to, jako z blbého filmu, projeli jsme dlouhým tunelem z kraje Toskánska a na jeho konci nás čekalo nejen světlo, ale i sluníčko. Sice mračno, ale bylo po dešti a nám sluneční svit okamžitě zlepšil náladu. Stočili jsme proto volant na Florencii, jedno z nejromantičtějších měst na světě.

Strmými a úzkými uličkami jsme prokličkovali mezi vinicemi a vysokými zdmi cihlových baráčků, které se tak snad snažily hlídat svoje soukromí. Mimo vesnice jsme se kochali i nádhernými výhledy na zelené údolí, kde se sem tam objevil malý baráček nebo dokonce i veliké panství, kde by si uměl představit žít snad každý. 

Ve Florencii jsme zaparkovali na břehu řeky Arno a volnou procházkou, rozlámaní po tolika hodinách v autě, jsme chtěli vyrazit do centra. Rychlý start nám ale dost značně zbrzdil Chico, který samou radostí chtěl tomuhle romantickému městu dopřát trochu toho pokakaného štěstíčka. Většina mu ale zůstala v jeho výstavní srsti, a tak se mohl radovat, že měl půl hodiny takové pozornosti při čištění. Zachránily mě vlhčené kapesníky určené k otírání očíček. Ale fungují velmi dobře i na opačnou jeho část, jak jsem měla tu možnost poznat. 

Sluníčko krásně svítilo a my se dostali na Piazza della Signoria, hlavní náměstí

Krásná kašna s Neptunem, jezdecká socha Cosima a další sochy v podloubí působí dost neutěšeně, ale měli jsme možnost vidět historický průvod s bubeníky, což nás rozespalce docela probralo. Hladoví jsme s úspěchem a malou pomocí domorodce našli pizzerii, kde nebyli žádní turisté, jen místní. Pochutnali jsme si na skvělé pizze i lasagnech. Pak už jsme vyrazili směrem k autu a na kavárenské zahrádce v parku se vyhřívali na sluníčku a popíjeli kávu nebo limonádu. 

Když jsme dorazili na ubytování, doslova nám spadla brada. Jednopatrový romantický baráček s prostornou kuchyní a jídelním stolem, hala, dvě koupelny a dvě útulné ložnice propojené obývákem. Romantický starý nábytek ze dřeva nelze nemít rád. K tomu krásné tematické doplňky, prostě ideál. Docela dost jsem se bála, že tu bude pěkná zima, poněvadž počasí je spíš zimní a tenhle starý baráček má vysoké stropy, ale opak byl pravdou. Je tu krásně vytopeno a to nám hrálo skvěle do noty. A i to, že lednice byla, ano BYLA, plná místních dobrůtek - šunky, sýry, jahody, borůvky, zelenina, sušená rajčata, vajíčka... Ale víte, na čem jsme si hned první den ujeli úplně nejvíce?? Na másle! Ta neskutečná mléčná chuť je nepopsatelná. Tady je prostě krásně vidět, jak my se v Čechách dobrovolně šidíme... Na konci dne jsme si všichni rádi zalezli do teplých pelíšků a unavení usnuli jako dřeva.

Sledujte nás... Jsme tu týden :)