Návrat do práce po mateřské je těžký, stát v tomto selhal, říká předsedkyně Národní rozpočtové rady Eva Zamrazilová

^{Zdroj: se souhlasem ÚNRR, foto: Tomáš Nosil Economia}

Eva Zamrazilová předsedá Národní rozpočtové radě od roku 2018. V minulosti působila jako členka bankovní rady České národní banky, hlavní ekonomka České bankovní asociace a makroekonomická analytička Komerční banky. V roce 2021 se umístila na předních příčkách žebříčku nejvlivnějších žen podle magazínu Forbes.

Jaká byla Vaše kariérní cesta na post předsedkyně Národní rozpočtové rady? Napadlo Vás někdy, že budete vykonávat takový post?

Když jsem pracovala v České národní bance, navštěvovala jsem řadu odborných seminářů pořádaných v souvislosti s přípravou zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. I později, když jsem působila jako hlavní ekonomka České bankovní asociace, mě otázka dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí zajímala, přeci jen jde o budoucnost nás všech. Nicméně to, že bych mohla tento post vykonávat, mě vůbec nenapadlo.

Jak jste se dostala k práci v ČNB?

Po studiu jsem začala působit na VŠE a poté přijala místo ve výzkumu v Ekonomickém ústavu Akademie věd. Od roku 1994 jsem pracovala jako makroekonomický analytik v týmu hlavního ekonoma Komerční banky. V tomto období jsem vychovávala tři děti a také začala navštěvovat semináře Institutu Václava Klause, kterého jsem patrně zaujala natolik, že mě v roce 2008 jmenoval do Bankovní rady ČNB.

Mluvila jste o dětech. Jak zvládáte vyvážit svůj čas strávený s rodinou a profesionální život? Jde to vůbec?

Asi každá žena vám řekne, že sladit rodinný a pracovní život není lehké. Mé děti jsou nyní již dospělé, takže ta rovnováha je v současnosti vychýlena ve prospěch pracovního života. Nicméně zejména v době, kdy byly ještě malé, u mne byla na prvním místě rodina, což znamenalo zkrátit si úvazek na polovinu. Osobně si myslím, že to nejde vyvážit rovnoměrně, člověk musí vždy někde ubrat. Nelze být stoprocentní ve všem.

^{Zdroj: se souhlasem ÚNRR, foto: Honza Mudra, Economia}

Dokážete si od práce odpočinout?

I když mne tato práce baví, nebudu lhát, že není náročná. Hlavu jsem si vždy nejlépe vyčistila sportem. I když některé sporty už jsem ve svém věku musela trochu omezit – lidé by si asi mysleli, že jsem se zbláznila, když by mě potkali na inlinech. Nadále ale chodím plavat a ráda podnikám dlouhé procházky se psem.

Co podle Vás znamená být jednou z nejvlivnějších žen Česka? Co to pro Vás obnáší?

Pro mě osobně to nic nemění, pouze cítím větší odpovědnost za to, jak a kde vystupuji a co tam říkám. Má pozice obnáší i zastupování Rady a úřadu navenek, tedy komunikaci, ať již se zástupci vlády, zákonodárci či médii. Nemohu si tedy dovolit říkat nevyvážené a nepromyšlené věci, které mohou vést k zavádějícím úvahám. Řeknu vám příměr – i kdybych nebyla příznivcem očkování, což já tedy jsem, ale i kdybych nebyla, nikdy bych si to nedovolila říct do médií. Vím, že to, co řeknu, může mít vliv na mnoho lidí, a snažím se proto ke své funkci a k tomu, co na veřejnosti říkám, přistupovat s pokorou.

S jakými obtížemi se podle Vás a Vašich zkušeností ženy setkávají v pracovním životě?

Největší překážkou v pracovním životě žen je mateřská, resp. rodičovská dovolená. Babysitting je finančně velice náročný a stát v podpoře matek, které by i chtěly pracovat, ale ať již z organizačních nebo finančních důvodů nemohou, naprosto selhal. Ve finále se to vyplatí ženám, které mají velmi vysoké platy, nebo ženám jako jsem byla i já, které to braly jako investici do budoucna. Já jsem chodila na poloviční úvazek do práce a při tom si dost často platila hlídání a na tom jsem prakticky 5 let prodělávala. Tušila jsem ale, že kdybych těch 5 let zůstala doma, tak se budu těžko vracet do pracovního procesu. A legrace to nebyla ani po roce. Vše se totiž zrychluje. Rychle se mění technologie i procesy. Dlouhá mateřská, potažmo rodičovská dovolená, je pro ženy z tohoto pohledu vlastně past.

^{Zdroj: se souhlasem ÚNRR, foto: Tomáš Nosil Economia}

Co by mohly stát či firmy dělat pro to, aby se situace zlepšila?

Situace se pomalu posouvá dopředu, ale stále máme nejmenší podíl žen pracujících na částečné úvazky snad v celé EU. Situace je lepší bohužel i díky pandemii, kdy manažeři začínají chápat, že nemohou hodnotit zaměstnance na základě toho, že sedí osm nebo dokonce více hodin v práci nebo doma. K tomuto inklinují především mužští manažeři, kteří nejsou zvyklí na to, že by přepínali nejen mezi projekty ale k tomu navíc i mezi lidmi, kteří jsou a nejsou s nimi v práci. Ženy mají tyto schopnosti lepší. Odborně se to nazývá multitasking. Pro mě jako manažerku není problém, pokud zaměstnanci pracují z práce či z domova, zdali s nimi diskutuji z očí do očí, či si nasdílíme obrazovky a probíráme detaily online. Snažím se vyjít vstříc všem, neboť lidé jsou různí. Někteří se bojí nemocí, mají malé děti či dojíždějí z daleka. Mám odpozorované, že pracují-li z domova, jsou více v pohodě a zvýší se i jejich pracovní výkonnost. Toto musí umět kvalitní manažer rozpoznat a sladit.

Jaký máte názor na módu a styl? Máte nějakého oblíbeného návrháře či značku?

Móda mne zajímá odjakživa. Vždy mě bavilo nakupovat. Mám dvě dcery, které jsou v tomto stejné, a užíváme si, když vyrazíme nakupovat společně. Když se řekne móda, znamená to pro mě kvalitní věc, ve které dobře vypadáte. Dlouhodobě se snažím nepodléhat tomu, co se nosí, ale nakupuji to, v čem vypadám trochu obstojně. Některé střihy a novinky vám prostě nesednou. Určité „invenční prvky“ mi tak mohou znechutit celý model. Jsem v tomhle ohledu velmi konzervativní.

Máte oblíbenou značku, která by splňovala právě tyto spíše konzervativní atributy?

Dříve jsem často cestovala a oblíbila jsem si například značku Cinque, která je v Německu či Rakousku velmi prodávaná, ale v Praze má pouze jeden obchod s hodně omezenou nabídkou.

Inspirujete se v oblékání nějakou z vlivných žen v historii?

Samozřejmě se mi líbí Cocco Chanel, jenže ona měla úplně jiné proporce než já. Její klasické kostýmky jsou pro mě nenositelné, ale tento styl obdivuji. Další ikonou je pro mě například Audrey Hepburn.

Proč se ptám. Když se zaměřím na Váš outfit, často nosíte perly, proto jsem si pomyslela, že Vás možná inspiruje i z hlediska konzervativního oblékání bývalá britská premiérka Margaret Thatcher.

Tyto perly mají svůj příběh. Dostala jsem je od bývalé přítelkyně mého syna v roce 2008. Přivezla mi dva náhrdelníky perel z Indie a já je posledních 13 let střídám. Jedny jsou kratší a druhé delší. Podle mě jsou perly klasika, která se neokouká. Potřebuji k nim jednou za pár let doplnit pouze náušnice, ale to chce více času na výběr. Jinak nemám potřebu šperky obměňovat. Jsem prostě konzervativec. To samé mám s kabelkami. Ty mám asi 3 od Michael Kors, ale nosím většinou delší dobu jednu, protože kdybych je střídala, ztrácely by se mi věci (smích).

^{Zdroj: se souhlasem ÚNRR, foto: Tomáš Nosil, Economia}

V čem konkrétně spočívá role předsedkyně ÚNNR a samotného úřadu?

Role má několik rovin. Jednak je to role komunikační. V tomto považuji média za klíčový kanál naší práce. Odbornost je sice základem, ale pokud chceme, aby veřejné finance byly dlouhodobě udržitelné, tak musíme o jejich stavu informovat veřejnost. Volič je totiž ten, kdo rozhoduje o tom, co se s našimi penězi, které státu odevzdáme na daních, bude dít dál. Pokud veřejnost neporozumí tomu, co děláme, proč to děláme, co říkáme a proč to říkáme, tak je to špatně a my jsme si to neodpracovali. Média nám v tomto mohou pomoci. Za 4 roky mám s médii převážně dobré zkušenosti. Pak je tu odborná role, kdy se podílím na přípravě studií. V neposlední řadě je zde role manažerská. ÚNNR jsme v roce 2018 stavěli prakticky od nuly s minimální podporou veřejné správy. Teď je pro mě důležité jej posouvat dál.

Je podle Vás volič dostatečně vzdělaný a má dostatečný přehled v nepřehledné době, aby byl schopen se odpovědně rozhodnout?

Zpravidla není. Když jsem začala pracovat v ČNB, tak jsem prosazovala, aby se v více rozšířilo finanční vzdělávání ve všech věkových kategoriích. Tehdy jsme například rozeslali učebnice finanční gramotnosti do škol a organizovali semináře pro pedagogy, jak podle těchto učebnic učit. Jednala jsem velmi často s pracovníky z ministerstva školství, neboť mi bylo smutno, když jsem viděla těžkopádnost školních osnov a neochotu cokoli měnit. Teď je finanční gramotnost povinně v osnovách, tak doufejme, že mladí lidé budou finančně gramotnější. Navíc, v momentě, kdy člověk pochopí principy domácího rozpočtování, tak už zbývá pouze malý krok k pochopení fungování státního rozpočtu. Instituce i domácnosti fungují velmi podobně – mají určité příjmy a výdaje. Člověku pak dojde, že ani stát se nemůže zadlužovat donekonečna. Na edukační roli proto nemůžeme rezignovat. Ekonomická teorie hovoří o problému mediánového voliče – čím větší podíl budou mít nepracující senioři v celé populaci, tím vyšší může být jejich tlak na růst důchodů. Pokud těmto lidem nebude dostatečně záležet na budoucnosti jejich dětí a vnoučat, nastane v budoucnu velký problém se státním dluhem.

^{Zdroj: se souhlasem ÚNRR, foto: Tomáš Nosil, Economia}

Změnilo se nějak fungování úřadu během pandemie Covidu- 19?

Vždy jsme byli o krok před opatřeními. Velmi brzy jsme nastavili hygienická opatření a flexibilnější režim včetně home office. Podle mého názoru ale plný home office není dlouhodobě udržitelné řešení,  osobní kontakt je nezastupitelný, lidé se musejí aspoň občas setkávat.

Kde v současné době stojí česká ekonomika a jak nás změnila pandemie?

V podnikovém sektoru dnes mají české firmy pouze poloviční podíl na celkové hrubé přidané hodnotě, respektive produktu v podnikové sféry. Lidé si často neuvědomují, že naše prosperita je do značné míry odvozená od prosperity zahraničních firem, které jsou mimo náš vliv. Naše možnosti na ovlivňování hospodářské situace se tak za posledních pár let spíše snížily. Jsme závislí na vývozu, tedy zahraniční poptávce a na strategických rozhodnutích manažerů mateřských firem ohledně chodu jejich dcer fungujících v ČR. Další vývoj ekonomiky bude silně záviset na vývoji evropských ekonomik, především Německa. Na domácí scéně doufejme, že se ČNB podaří zkrotit inflaci.

ÚNNR se v první řadě stará samozřejmě o rozpočet. Toto téma je velmi diskutované v rámci plánovaného deficitu a nástupu nové vlády. Jaká je současná situace?

Nová vláda to nebude mít jednoduché. Všechny peníze, které se v dobrých časech dostávaly vládě do rukou, přetavila obratem do sociálních výdajů, rezervy netvořila. Příjmy s příchodem COVIDu najednou vypadly, ale výdaje zůstaly. Věřím ale, že se nové vládě podaří veřejné finance zkonsolidovat. Alespoň natolik, abychom nenarazili na tzv. dluhovou brzdu. Ta totiž souvisí s rozsáhlými opatření pro „zaškrcení“ ekonomiky. Věřím také, že nová vláda bude pracovat na penzijní reformě. Ve třicátých letech nás čeká odchod silných 70. ročníků do důchodu. Česká populace celkově stárne, což je dobrá zpráva, protože tato demografická změna je dána vyspělostí země. Lidé mají lepší životní prostředí, lepší stravu a výbornou zdravotnickou péči na špičkové úrovni, a proto se dožívají stále vyššího věku.  V současné době na jednoho občana v postproduktivním věku připadají tři pracující občané – od třicátých let se tento poměr začne poměrně rychle měnit, klesne na dva a půl, později i pod dva. To bude pro českou ekonomiku zásadní výzva. Finanční břemeno musí být rovnoměrně rozprostřeno tak, aby nedopadlo tvrdě na Vaši generaci a generaci Vašich vrstevníků.