Návrhářka Alena Wilson o letní kolekci a reálných ženách, které ji inspirují

Českou návrhářku Alenu Wilson už známe. Říká o sobě, že nejvíc ze všeho se její tvorba odvíjí od toho, jak vypadají a co potřebují reálné ženy. I o tom jsme se bavili. 

Začněme rovnou s otázkou o budoucnosti. Co plánujete?

Usilovně pracuji na letní kolekci, která bude zaměřená na luxusní materiály, jako je hedvábí a bude ve světlých svěžích barvách, jako je bílá, béžová a zelená. Budeme mít šaty, sáčka a svetříky, bílé kalhoty a kostýmky. Zaměřuji se převážně na business a společenskou módu, ale sem tam zabrousím i do streetové módy.

Taková tvorba Vás baví víc?

Řekla bych, že ano. Protože se v ní svým způsobem zrcadlím a zastávám názor, že pokud žena někam jde, měla by být hezky oblečená. Zároveň mi přijde, že ženy se v dnešní době drží hodně při zemi a bojí se lépe se obléknout. Myslí si, že lepší kousky jsou na den do práce moc. Ale o tom to vůbec není. Ženy by se měly naučit nebát se být výrazné, vyniknout, najít si styl, který bude vyjadřovat jejich osobnost. Mely by se nebát být ženou, protože být žena je dar.  

Když za Vámi přijde žena s nižším módním sebevědomím, snažíte se jí poradit?

Hodně navrhuji oblečení klientkám na míru. Ony přijdou a mají spoustu komplexů a neustále mluví o tom, co je špatně. Já se je snažím navést také na cestu, aby si uvědomily, co je na nich to dobré. Svými návrhy se jim snažím ukázat, že mohou být konzervativní, ale i tak jejich outfity můžou mít šťávu. Pro mě je největší docenění zpětná vazba. Nedávno si má klientka zkoušela finální šaty a já se jí zeptala, jak se cítí. Odpověděla mi: "Jako žena," a to je pro mě nejvíc. Je pro mě důležité získat důvěru svých klientek.

Jak probíhá proces Vaší tvorby?

Každá kolekce vzniká jinak. Vždy se ale řídím ženskými křivkami. Pro letní kolekci 2017 jsem se nechala hodně inspirovat látkami, konkrétně hedvábím, které má nádherné vlastnosti. Samozřejmě vliv na mě mají i jiné věci, třeba obrazy, architektura nebo cokoli jiného, co mi dá impuls nějakého nápadu. Ale v první řadě je to vždy žena sama o sobě. Má móda se totiž přizpůsobuje ženám, jejich různým křivkám a velikostem, nechci, aby se ony přizpůsobovaly mé módě. Když ale někde řeknu, že se inspiruji reálnou ženou, lidé si často domýšlejí, že se jedná pouze o nadměrné velikosti. Já jen s úsměvem odpovídám, že tak to není, reálná žena je pro mě ta, která je prostě úplně normální. Trápí ji větší boky nebo příliš úzký hrudník či široký pas. Každá jsme jiná a módní diktát by nás neměl svazovat všechny do stejného oblečení, diktovat nám jaká postava je dokonalá, jak bychom mely vypadat. Mám osmiletou dceru a děsím se, až začne prohlížet módní časopisy, protože v těch jsou velmi často nezdravě hubené modelky s příliš nízkým BMI, kterým se stejně nakonec pomocí retuše zvětšují zadky a prsa, retušují žebra, aby na fotce vůbec vypadaly dobře. To je dost zvrácené. Má to za výsledek to, že každá žena, která ke mně přijde, mi hned hlásí, co je na její postavě špatně, protože se porovnává s nereálnými obrázky z časopisů. Také své fashion fotky retušuji, ale po stránce světla nebo hladké pleti, v žádném případě nedělám ze svých modelek umělé, nereálně dokonalé panny a na přehlídky vybírám velmi přísně modelky velikosti 38-40, které maji zdravé BMI.