Obdivuji ženy, které zvládají manažerské funkce a vedou spokojený život, říká spolumajitelka mezinárodní dopravní firmy Martina Šmídlová

^{Zdroj: se svolením Šmídl Holding} 

Martina Šmídlová spoluvlastní a společně s otcem vede jednu z největších přepravních firem u nás - Šmídl Holding.  I to z ní letos udělalo jednu z nejvlivnějších žen Česka.

Jak jste se dostala k oboru dopravy a transportu?

Poměrně velkou oklikou: Vystudovala jsem veterinu v Brně a po škole jsem pracovala v Praze v americké farmaceutické firmě. Když jsem šla se synem na mateřskou dovolenou, vrátila jsem se do Žamberka, kde jsem vyrůstala. Ve volných chvílích jsem pomáhala otci ve firmě a postupně mi logistika přirostla k srdci natolik, že jsem upustila od vysněného povolání veterinářky a dnes si již neumím představit, že bych podnikala v jiném oboru.

Vaše firma je vlastně rodinný podnik, co je podle Vás klíčem k úspěchu, když podnikáte s rodinou?

Klíčem k úspěchu je vůle a pracovitost, ale to neplatí jen pro rodinné firmy. Naše specifikum je v tom, že se s tátou nepotkáváme jen v práci, ale i mimo ni. Důležité proto bylo si stanovit pravidla. To hlavní spočívalo v tom, že spolu doma nebudeme mluvit jen o práci, ale je to samozřejmě těžké, protože oba prací žijeme a firmě dáváme obrovskou energii. Důležitý je také vzájemný respekt a vyjasnění si kompetencí. Musíte se umět někdy i neshodnout, bez toho by vám byznys narušoval i rodinný život.

Někdo by možná řekl, že doprava jsou odvětví, ve kterém dominují muži. Byly pro Vás začátky v tomto ohledu těžké jako ženu?

Moje výhoda byla v tom, že jsem firmu znala a věděla, do jakého prostředí přicházím. Už před studiem na univerzitě jsem různě pomáhala s administrativou. Po mateřské jsem začala působit v oblasti náboru řidičů, pak přešla na obchod, kde jsem již měla i mezinárodní zkušenost z předchozího zaměstnání. Časem jsem si doplnila dopravní a ekonomické znalosti a začala se více angažovat ve vedení firmy. Logistika je obecně docela tvrdý byznys, ale neřekla bych, že jsem to měla jako žena těžší.

Jaké je podle Vás postavení žen v businessu? Zlepšuje se situace, nebo ne? Liší se situace v rodinných podnicích a korporátu?

Dnes už snad nikoho nepřekvapí, pokud potká ženy napříč obory na nejvyšších pozicích. Situace se zlepšuje na všech úrovních: například u nás máme ve firmě stále více žen-řidiček kamionů. Ženy se prosazují, ale je to dlouhodobý proces, stále ještě jako celá společnost bojujeme například s platovými nerovnostmi, předsudky a podobně.

Konkrétní situace se liší v jednotlivých podnicích podle toho, jak osvícené je jejich vedení a zda dokáže vybírat a posuzovat kolegy jako osobnosti na základě jejich schopností a dovedností. Tedy bez ohledu na to, zda jsou to muži nebo ženy. Samotný typ “korporát” nebo “rodinná firma” v tom nehraje roli.

 Jak lze efektivně harmonizovat čas mezi pracovní a rodinný život?

Základní rada je striktně oddělovat pracovní a mimopracovní život, což je v rodinných firmách samozřejmě velmi náročné na sebedisciplínu. Mám pocit, že se pořád učím, to co nejlépe vybalancovat. Základem určité vnitřní spokojenosti je se smířit s tím, že zkrátka nemůžete stihnout všechno, že den má 24 hodin a ani o minutu víc. Pandemická situace byla na jednu stranu hodně vyčerpávající, protože přibylo nových pracovních úkolů, které nesnesly odklad a bylo třeba jednat okamžitě. Teď ale s odstupem času vidím, že se přece jen podařilo některé věci v byznysu zefektivnit, takže se toho dá stihnout více. Dokonce jsem po více než dvou letech odjela na dovolenou bez notebooku a zjistila, že v domě, kde bydlím již 14 let, je i sauna.

^{Zdroj: se svolením Šmídl Holding} 

Co pro Vás znamená móda? Máte nějakou oblíbenou značku?

Jsem skutečná „fiflena“, jak mi říká můj partner. Nehty, vlasy, make-up, šaty, boty na podpatku. Šaty kupuji klidně i ze secondhandu, ale na co si opravdu potrpím, je značkové sportovní oblečení. Miluji hlavně zimní sporty, turistiku a fitcentrum. Za oblečení na tyto aktivity opravdu utrácím…

Nakupování oblečení je pro mě relax, nerada nakupuji sama, potřebuji společnost. Chodíme společně do butiku, který vlastní velmi příjemná paní, která má vedle i cukrárnu. To je pak proces na celý den. Zákusky, kafíčko, prosecco, povídání a naše kolektivní skoro módní přehlídky. Pak ale musím zase do toho fitka.

Kdo je Vaším vzorem či inspirací pro Váš pracovní život?

Nechci konkrétně jmenovat, ale obdivuji ženy, které zvládají manažerské funkce a přitom vedou spokojený rodinný život, a ještě najdou čas na koníčky. Pár těch „dokonalých“ znám, ale většina, stejně jako já, balancuje na hraně časové „propasti“ .

Jak náročné pro vás bylo koordinovat dopravu v Evropě v dobách covidu? Jaká omezení vás stále ještě potkávají?

Na rychlé změny a improvizaci jsme poměrně zvyklí, ale pandemie koronaviru vnesla do naší práce zejména v první vlně nejistotu a chaos, se kterým jsme se museli vypořádat. Situace se měnila v podstatě každý den: pravidla pro testy, pomůcky, přechody hranic… Nebudeme na to období vzpomínat v dobrém, ale snažili jsme se z něho poučit, zefektivnit práci i administrativní a obchodní procesy. Myslím, že se nám to podařilo a jsme nyní silnější než před dvěma lety. Největší uznání si zaslouží naši řidiči, protože v sobě našli odvahu a i přes různé procesní komplikace a přibývající administrativu dokázali jezdit v podstatě na čas a dostát našim závazkům u zákazníků. 

Jaké vyhlídky vaši firmu čekají do budoucna? Co chystáte v rámci dalšího rozvoje?

V současné době stavíme novou skladovací halu v našem logistickém centru ve Vysokém Mýtě. Chceme určitě dále růst a posilovat, ať už organicky nebo formou akvizic. Velkou výzvou pro všechny dopravce je zajistit dostatek řidičů, takže připravujeme celou řadu aktivit a benefitů, kterými jim chceme opravdu nelehkou práci zpříjemnit.  

Jak vnímáte celkově budoucnost silniční dopravy v Evropě? Změnila nás pandemie? Jaký bude další vývoj?

Navážu na předchozí odpověď: musíme vrátit povolání řidiče ztracenou prestiž. Silniční doprava je rozhodně obor, který má budoucnost. Zboží se stále bude dopravovat, skladovat, distribuovat, na tom nic nezměnila ani pandemie. Pokud nedojde opravdu k zásadní celoevropské krizi, tak kamionů na silnicích neubyde, spíše naopak. Nemá smysl jejich řidiče stigmatizovat, bez nákladní dopravy by kvalita našich životů rychle a dramaticky klesla. Proto mě mrzí některé mediální výstupy na naše konto, nebo netolerance, se kterou se v silničním provozu setkávám téměř denně. Pokud jde o technologický vývoj, ten určitě probíhá například na poli autonomního řízení a alternativních pohonů, ale zatím se jedná o vize budoucnosti. Trendy samozřejmě sledujeme a jakmile začnou dávat ekonomický smysl, chceme být jejich průkopníky.