Odpočinek jsem musela na čas vyřadit ze svého slovníku, říká rektorka VŠE Hana Machková

^{Foto: se svolením Vysoké školy ekonomické}

Prof. Ing. Hana Machková, CSc. je rektorkou Vysoké školy ekonomické v Praze. Ve svém akademickém působení se mimo jiné specializuje na mezinárodní marketing a mezinárodní obchodní operace. Je členkou vědecké rady Vysoké školy ekonomické v Praze, vědecké rady Masarykovy univerzity v Brně, strategického výboru mezinárodní aliance vysokých škol CEMS a mezinárodního poradního sboru francouzské manažerské školy IAE Lyon. Mimo jiné také přednáší jako hostující profesorka v Lyonu a v Paříži.

Jaké je být ženou – rektorkou v akademickém a relativně konzervativním prostředí jako je VŠE? Setkala jste se během své kariéry se stereotypy? Jak jste se s nimi vypořádala?

Být rektorkou VŠE je krásné, nepřeháním. Se stereotypy jsem se setkala, ale v kladném slova smyslu. Muži na VŠE se ke mně chovají s úctou. Za celou dobu svého mandátu jsem se nesetkala s agresivním chováním nebo s přezíravým přístupem. Samozřejmě jsem byla mnohokrát terčem kritiky, například ze strany některých členů Akademického senátu, ale vždy se ke mně jak studenti, tak učitelé chovali a chovají korektně. Fakt, že jsem ženou, je naopak konkurenční výhodou, a to jak pro mě osobně (žen ve vysokých funkcích je málo, takže je mi nabízeno členství v různých mezinárodních organizacích, a pokud jsem někam kandidovala, tak jsem jako žena ze střední Evropy vždy muže porazila), tak pro VŠE, která je vnímána jako moderní vysoká škola bez předsudků. A mimochodem, v porevoluční historii VŠE řídí školu žena již 14. rokem, nejsem první rektorkou.

Jak se snoubí kariéra vs. rodina ve Vašem osobním životě? Dá se v takto náročné pozici vůbec odpočívat?

Kariéra a rodina se snoubí velmi obtížně, proto je žen ve vysokých funkcích tak málo. Já osobně jsem příkladem tzv. sendvičové generace. Během svého druhého mandátu jsem musela skloubit péči o maminku, která se dožila téměř 98 let a poslední dva roky to bylo opravdu hodně těžké, s péčí o vnuky (mám jich pět) a nezanedbávat při tom školu. Slovo odpočinek jsem až do listopadu minulého roku, kdy maminka odešla, musela vyškrtnout ze svého slovníku. Vzhledem k tomu, že nastala doba covidová, nebylo možné cestovat a vše se přesunulo do online prostředí, jsem to s vypětím všech sil zvládla, ale vážně jsem uvažovala o tom, že budu druhé funkční období muset ukončit předčasně.

Máte velké zkušenosti ze zahraničí. V čem je v porovnání se zahraničím český vzdělávací systém unikátní a v čem naopak zaostává?

Zahraničí znám skutečně dobře a konstatuji, že se nemáme za co stydět. Máme funkční systém veřejného školství, nedochází u nás k sociálním nerovnostem v přístupu ke kvalitnímu vzdělání jako v řadě západoevropských zemí, kde finančně lépe situovaní rodiče dávají děti převážně do soukromých škol. Máme výborný systém předškolní výchovy, který je dle mého názoru skutečně unikátní (na VŠE máme vlastní mateřskou školu). Základní a střední školy plní svou vzdělávací úlohu a jsem moc ráda, že se zlepšila platová situace učitelů, kteří mají zásadní vliv na rozvoj osobnosti dětí a dospívajících. Pokud chceme mít dobré školy, musí mít učitelské povolání prestiž a učitelé nesmí chodit o prázdninách na úřady práce kvůli tomu, že školy nemají dostatečné mzdové prostředky. To, co se v minulosti dělo, bylo skutečně ostudné a jsem ráda, že se v posledních letech situace zlepšila. České vysoké školy se v mezinárodní konkurenci také neztrácejí, i když samozřejmě mají handicap z dlouhodobého podfinancování. Určitě zaostáváme v kvalitní výuce cizích jazyků a také často stále převládají tradiční metody výuky založené na drilu. Chybí nám didaktické metody, které by děti vedly k většímu sebevědomí a rozvoji komunikačních dovedností.

V čem konkrétně vyčnívá VŠE nad ostatními univerzitami? Jako bývalý student VŠE si například jako první vybavím jeden pokus na složení zkoušky, kdy na VŠE probíhaly a probíhají vášnivé diskuse o změně tohoto systému.

VŠE je školou, která vychovává budoucí manažery. Náš systém je založen na samostatnosti a zodpovědnosti studentů. Co se jednoho pokusu na zkoušku týče, asi jste už zapomněla na „4+“, to znamená, že student, který neprošel o pár bodů, může zkoušku opakovat. Na VŠE není slovo zkouška odvozeno od slova „zkusiti“, my si přejeme, aby se studenti na zkoušky dobře připravili. Takže vášnivé diskuze občas propuknou, ale 30 let existence kreditního systému (byli jsme první vysokou školou, která jej v Československu začala používat), se osvědčilo. Je pravdou, že máme relativně velkou propadovost v prvním ročníku bakaláře, ale jakmile studenti pochopí, že jsou za průběh svého studia skutečně sami zodpovědní, tak studium zvládnou. Výhodou je i to, že pokud student například není nadaný na matematiku, může tento předmět opakovat i několikrát, dokud mu stačí rezervní kreditní poukázky. Kreditní systém také poskytuje velkou flexibilitu, studenti si sami stanovují rozvrh a rozkládají si povinnosti do jednotlivých semestrů, což jim umožňuje získat například pracovní zkušenosti během studia (je běžné, že studenti navazujícího magisterského studia si rozkládají studijní povinnosti do tří, místo předpokládaných dvou let).

^{Foto: se svolením Vysoké školy ekonomické}

Co je základem úspěchu pro studium ekonomie? Jaké moderní trendy je nutno v současnosti při výuce respektovat tak, aby VŠE držela krok s nejlepšími ekonomickými?

Ekonomie je společenskou vědou a společnost se nám před očima velmi rychle mění. Musíme se proto snažit zachycovat trendy a naučit naše studenty samostatně přemýšlet. Často říkávám, že vysoká škola není návodem na jedno použití, ale návodem na koncepční myšlení. Právě procházíme mezinárodní akreditací AACSB a stanovili jsme si pro všechny studijní programy základní cíle učení. Absolvent VŠE by měl mít analytické myšlení a být schopen pracovat s daty, musí mít komunikační a prezentační dovednosti, kritické a tvůrčí myšlení, dbát na etiku a udržitelnost a samozřejmě mít odpovídající znalosti ze svého studijního programu.

VŠE se během posledních pár let potýkala s mnoha problémy, kontroverze kolem některých přednášejících, kybernetické útoky, nahlašování bomb během zkouškového období nebo Covid-19 a online výuka. Co bylo pro Vás nejtěžší? Co bývá nejefektivnějším opatřením z pohledu krizového managementu?

Máte pravdu, že jsme během mého mandátu museli řešit řadu nepředvídatelných problémů. Nejhorší bylo nahlašování bomb, které se netýkalo pouze zkouškového období a já jsem přesvědčena, že se nejednalo o studenta VŠE. Bomba byla nahlášena na výročí Jana Palacha, na den otevřených dveří, jednalo se tedy o cílené útoky, které měly školu poškodit, nebyla to klukovina, jejímž motivem by bylo nepsat daný den test. Evakuace několika tisíc lidí je nepříjemná, ale já jsem ocenila kolegy i studenty, že to brali pragmaticky. Covid-19 zasáhl celý svět, takže jsme situaci museli zvládnout stejně jako všichni ostatní. VŠE nemá laboratorní výuku a studenti i učitelé byli dobře vybaveni výpočetní technikou, proto byl přechod do online prostředí pro nás relativně snadný.  

Z pohledu krizového managementu jsou základem rychlé a jednoznačné informace pro všechny, nejhorší je nejistota. VŠE má jednak dobrý informační systém, který nám umožňuje relativně rychle rozesílat maily na tisíce adres, a také jsme ustanovili krizový štáb podle zásady „kdo zodpovídá, rozhoduje“. V krizovém štábu jsou zastoupeni děkani všech šesti fakult, já, kancléř, kvestor a prorektor pro pedagogiku. Krizové situace se dají zvládnout, pokud máte tým zodpovědných lidí, kteří chtějí spolupracovat. A já mám velké štěstí, že v čele fakult jsou děkani, kteří fungují jako tým. Když to bylo nutné, měli jsme videokonference i v neděli večer. Pokud pracujete v prostředí vzájemné důvěry, tak se dají vyřešit téměř všechny krizové situace.

Kdo je Vaší největší inspirací ve Vašem profesním životě?

Jsem z učitelské rodiny, oba rodiče byli uznávanými vysokoškolskými pedagogy, takže má profesní dráha byla hodně ovlivněna rodinným zázemím.

Co byste řekla o budoucí generaci? Jaká je současná generace mladých lidí? Jaké jsou jejich názory?

Já mám mladé lidi ráda a nemyslím si, že by se od sebe generace nějak moc lišily. Dnešní generace studentů je více sebevědomá, než jsme byli my, a méně materiálně orientovaná, než byla generace studentů na počátku 90. let, kdy se úspěch hodně měřil penězi. Dnes jsou naši studenti stále podnikaví, ale jsou i často zapojeni do dobrovolnické činnosti, jsou otevření, měli možnost poznávat svět, ovládají lépe jazyky a moderní technologie. Doufám, že je pandemie covidu nezměnila a zase se nám v září vrátí aktivní studenti, kteří se po té dlouhé pauze budou těšit na výuku i na vzájemné setkávání, které je nedílnou součástí plnohodnotného vysokoškolského života. Více než roční prázdné chodby a ticho, které ve škole stále panuje, už bych si nepřála opětovně zažít.

Pandemie Covid-19 byla bezesporu velkou tragédií, která nás postihla. Pravděpodobně budou mít události kolem lockdownu i rozsáhlé ekonomické důsledky. Co podle Vás může čekat české podnikatelské prostředí do budoucna?

Bohužel stále nekončí období nejistoty a nestabilní podnikatelské prostředí je pro českou ekonomiku velkou hrozbou. Hodně firem, které byly dlouho uzavřeny, zanikne, protože již vyčerpaly rezervy a budou mít problém se na trh vrátit. Navíc globalizace ukázala svá rizika. To, že automobilky dnes musí omezovat výrobu, protože jim chybí čipy vyráběné v Číně, je velkým varováním pro budoucnost. Rozumná bohužel není stoupající zadluženost státu, která – pokud se nestane ekonomický zázrak a česká ekonomika nezačne prudce růst – může ovlivnit kvalitu života příštích generací na dlouhou dobu. Protože jsme malá otevřená ekonomika a české firmy jsou součástí globálních hodnotových řetězců, musíme věřit, že krizi zvládne dobře zejména Německo. A Německo a další vyspělé země krizi zvládnou, pokud ovšem zabere očkování, protože koronavirus sám nezmizí.

Dala nám podle Vás pandemie i něco pozitivního, co si z ní můžeme odnést, nebo je podle Vás lidstvo nepoučitelné?

Pandemie ukázala sílu vědy a nových technologií. Ukázala, že je možné žít skromněji a že nejdůležitějšími hodnotami jsou opravdu zdraví a rodina. Uvidíme, jestli se lidstvo poučí, ale svět už stejný prostě nebude. Dnes už s jistotou víme, že mohou přijít i další pandemie, které se nevyhnou ani nejbohatším zemím světa.