Ponožky od babičky hřejí na nohou i na srdcích

Ponožky od babičky – to je název projektu, za kterým stojí organizace Elpida. Ta vytvořila atraktivní produkt, na kterém spolupracuje se svou cílovou skupinou. Jeho prodejem finančně podporuje nejen samotné autorky, ale zároveň pomáhá financovat projekty pro další seniory. Ponožky, kterou jsou pletené českými babičkami, se ukázaly být skvělým artiklem. Do projektu, který je založený na myšlence, že senioři podporují seniory, je zapojeno více jak 200 babiček z celé republiky. Pro pletařky je navíc krásné vidět, že někdo jejich práci ocení a že do jisté míry pomáhají uchovat řemeslo, jehož kořeny sahají až do starého Egypta. O Ponožkách od babičky, ale také o tom, jak je dnešní společnost ochotna podporovat sociální projekty, jsem si povídala s Broňou Hilliovou, která v Elpidě vede kulturní projekty a která značku založila a Andreou Eržiakovou, která je rukama a srdcem hřejivého projektu.

foto: Igor Zacharov

Můžete našim čtenářům říci něco o projektu jako takovém? Jak to všechno začalo, jaký byl jeho průběh a zda jste spokojeni s tím, kam se Ponožky od babičky ubírají?

Projekt Ponožky od babičky vznikl v Elpidě před 5 lety, kdy jsme začali hledat produkt, který by vyrobili naši klienti a který by nám pomohl získat finanční prostředky na naše další projekty. Jsme nezisková organizace, jejímž posláním je mimo jiné změna vnímání stáří a seniorů ve většinové společnosti. V Praze máme dvě vzdělávací a kulturní centra pro seniory, kde pořádáme jazykové nebo počítačové kurzy, nejrůznější cvičení, tréninky paměti nebo je učíme orientovat se ve světě médií. Abychom nebyli závislí pouze na grantech, hledali jsme i další zdroj financování, a protože k nám chodí z velké části ženy, které jsou zvyklé plést, pletení se vyloženě nabízelo. Začali jsme různými pouzdry, peněženkami, čepicemi, ale právě ponožky se u zákazníků setkaly s velkým ohlasem. Od samého začátku se prodávaly skvěle, proto jsme se na ně rozhodli zaměřit. Myšlenka, že máme produkt, který vyrábějí seniorky, přivydělají si nějaké peníze a zároveň podpoří naši organizaci, aby mohla připravovat programy pro další seniory, baví od samého začátku nejen nás, ale i ty, kdo si ponožky kupují. Od té doby projekt neustále roste. Daří se prodávat víc a víc párů, což znamená, že můžeme spolupracovat s více pletařkami. Ukázalo se, že je v Česku spousta žen, které celý život pletly, opletly už celou rodinu, takže mají spousty ponožek v šuplíku, ale nemají nikoho, komu by udělaly radost. Od toho jsme tu my. Nyní jsme ve fázi, kdy máme do projektu zapojených 203 pletařek.

Takže na nápad vyrábět ponožky vás navedli sami senioři, kteří měli chuť plést, ale chyběl ten zákazník?

Spíše jsme hledali, co by ten produkt vlastně mohl být. Muselo to být něco malého, jednoduššího na výrobu, přitom tradičního. Něco, co si všichni pamatujeme z dětství. Nakonec se ukázalo, že právě pletení je to, co dnešní seniorky velmi dobře ovládají, protože většina z nich pletla celý život. Současné seniorky měly děti v 70. a 80. letech, kdy byla v obchodech velmi omezená nabídka, takže pletení byla jedna z mála možností, jak sebe i rodinu obléknout. 

Uvažovali jste někdy o rozšíření sortimentu na jiné pletené produkty?

To jsme zkoušeli na začátku, kdy jsme si různé věci osahávali. Nakonec se ale osvědčily právě ponožky a my jsme se rozhodli, že upřeme pozornost výhradně na ně, a vytvoříme silnou značku Ponožky od babičky. V mnohém nám to uvolňuje ruce – máme jednoduchý produkt, který nám umožňuje se více soustředit na myšlenku, která je s Ponožkami od babičky úzce spjata, a sice, že nejde jen o koupi ponožek, ale že každým nákupem podporujete konkrétní pletařku a také naši organizaci, která řeší téma, které se –ať už přímo, nebo nepřímo– týká nás všech. A samozřejmě nás baví ukazovat, že senioři nejsou skupina, která je na obtíž, ale že se od sebe můžeme vzájemně učit. Jen tak společnost poroste.

Mladá generace dnes vyjadřuje svou revoltu proti tzv. fast fashion – rychlé módě a značkám, které ji podporují. Dnes jsou věci ručně vyrobené z recyklovatelného materiálu opět trendy. Máte proto pocit, že projekt Ponožky od babičky proto spojuje mladou generaci a starší generaci v tomto názoru na módní trendy?

Věříme, že ano. Ponožky oslovují právě lidi, kteří řeší lokálnost a recyklaci. Jsou oblíbené u lidí, kteří už nechtějí podporovat velké řetězce prodávající sice levné, ale nekvalitní zboží, na jehož výrobě pracovali lidé za minimální mzdy, navíc v nevyhovujících podmínkách. Kdybych měla přiblížit, jak vznikají naše ponožky, tak samotnému pletení předchází sběr a recyklace již nepotřebné vlny, například ze starých svetrů. Klubíčka se následně posílají pletařkám, které z nich upletou originální teplé ponožky. Materiál se tak znovu vrací do života, což je sympatické řadě zákazníkům. A protože spolupracujeme s více než 200 babičkami, platí, že co kus, to originál – a to jak v rámci barev, tak stylu pletení. Samotné pletení je pro současnou mladou generaci přitažlivé, proto v rámci workshopu Hladce obrace, které pro širokou veřejnost pravidelně pořádáme s Veronikou Ruppert z Rádia Wave, spolupracujeme s mladými designéry. Řada z nich totiž používá recyklovaný materiál – například Tereza Rosalie Kladošová, která se stala Grand designerkou roku, náš učila vyšívat vlnou na svetry. Stačilo přinést okoukané nebo lehce poškozené staré svetry a pod Tereziným vedením je vylepšit efektními barevnými výšivkami. S designérku plavek PLOVE, Pavlínou Miklasovou, jsme zase vymysleli háčkování topů a bikinových svršků, které jsou podle módních předpovědí velkým módním trendem letošního léta. Během pár hodin vznikly skvělé kousky, u kterých máte jistotu, že v nich nepotkáte nikoho jiného.

foto: Jan Bartoš

Cítíte při organizaci workshopů (například i právě workshopů pletení), že se právě v dnešní době stírají rozdíly mezi generacemi?

Zdá se, že ano. Atmosféra je příjemná a překvapené jsou obě strany. Pletařky jsou rády, že se potkají s vrstevnicemi, okoukají od sebe nejrůznější techniky, ale právě kontakt s mladší generací je pro ně velkou přidanou hodnotou. Často zmiňují, že jsou rády, že mohou někomu předat své znalosti, ale také načerpat mladou energii. Mladí účastníci workshopů zase zmiňují, že je skvělé zpomalit, odložit telefony a být jen tady a teď. Spoustě mladým lidem chybí vidět výsledek své práce – trávíme čas u počítačů, generujeme e-maily a virtuální dokumenty. Když pak stráví několik hodin pletením, a na konci drží v ruce výsledek, je to pro mnohé naplňující pocit.

Kdo udává design ponožek?

Design ponožek pletených z recyklované vlny necháváme na pletařkách. Mají volnou ruku, a právě to je na projektu krásné – každá plete jiným stylem, jinak kombinuje barvy. Některé ženy mají raději jednobarevné ponožky, jiné si rády hrají s pruhy a nejrůznějšími vzory. Takže my pošleme pletařkám klubíčka, ony pletou podle vlastní fantazie a vkusu, a my se necháme překvapit. Většina pletařek má specifický rukopis, a třeba naše Lída Skoupá z Bílovic nad Svitavou si zakládá na tom, že nikdy neuplete dva stejné páry, protože právě vymýšlení designů je to, co ji tolik baví. Na etiketě každých ponožek je uvedené jméno pletařky, která je upletla. Na našich webových stránkách si můžete dohledat, odkud pletařka je a krátké povídání o ní. Kromě ponožek z recyklované vlny máme v nabídce také speciální tématické kolekce, které jsou vyrobené z nových klubíček, abychom sjednotili vzory i barevnost. Velmi oblíbené jsou ponožky s lesní tématikou nebo neonky, ve kterých se v šedém městě rozhodně neztratíte.

Jaká je Vaše osobně nejoblíbenější kolekce?

Jsou to tzv. melounovky, které pro nás navrhla paní Pavlíčková loni v létě. Ponožky jsou typicky zimním kouskem, proto je to například klasický vánoční dárek, v létě se s nimi pracuje hůře. Ale melounovky se chytly i v horkých měsících, proto jsme vytvořili kolekci KOMPOT, ve které nyní najdete nejen melounovky, ale i modely kiwi a ananas.

Je tedy melounová kolekce nejoblíbenější kolekcí i co se prodejnosti týče?

Ano, co se týká zákazníků, je to skutečně nejoblíbenější kolekce, na kterou máme krásné ohlasy i na sociálních sítích. Používáme hashtag #ponozkyodbabicky, takže vidíme v reálném čase, jak ponožky hřejí a baví.

foto: Shotby.us

Jsou Češi ochotni zapojovat se do takovýchto charitativních projektů se sociální tématikou?

Když jsme s našimi projekty začínali, byl zájem o problematiku stárnutí téměř nulový. Skutečnosti nepomohlo ani stereotypní zobrazení “důchodců” v médiích, kde jsou staří lidé často vykreslováni, jak sedí v čekárnách ordinacích, bloumají po supermarketech nebo čekají na poště na důchod. Elpida se snaží ukazovat, jak barevné stáří může být. Dnešní senioři tráví v důchodu dvacet-třicet let, což je dlouhá doba, takže mají čas (a často finanční možnosti) ho trávit aktivně. Společnost stárne, je důležité si uvědomit, že bychom měli myslet na to, jak se nám bude žít ve stáří. Naštěstí jsme coby společnost k tomuto tématu citlivější a otevřenější. Značka Ponožky od babičky má navíc i nostalgický nádech – většina z nás má babičky spojené s příjemnými emocemi a vlastním dětstvím. A jsme rádi, že nás podporují i firmy, který ponožky kupují jako smysluplný vánoční dárek svým zaměstnancům nebo obchodním partnerům.

Projekt jako takový je částečně ještě v začátcích. Překvapilo Vás, jaký zájem o ponožky byl, nebo jste čekali větší zájem?

Prodeje se rok od roku zvyšují. V roce 2017 jsme prodali asi 9 000 párů ponožek, o rok později to bylo už  14 000 párů. To je opravdu hodně, vezmete-li v potaz to, že na projektu pracují tři lidé. Určitě nám pomáhá to, že o něm přemýšlíme byznysově – vše je podloženo čísly, která průbězně vyhodnocujeme, domlouváme nejrůznější spolupráce a partnerství, věnujeme se marketingu, radíme se s lidmi, kteří jsou špičkami ve svých oborech. Loni jsme například na kampani spolupracovali s agenturou TRIAD Advertising.

Jak se dělí zisky z prodeje jednoho páru ponožek?

Zisk se dělí zhruba na třetiny. Třetina jde pletařkám, třetina jde na podporu našeho Centra Elpida, třetina jde na pokrytí veškerých nákladů, které jsou s projektem spojené.

V médiích jsem zaznamenala, že aktuálně je více zájemkyň o pletení, než jste s projektem schopni pokrýt.

Ano, to je pravda, v tuto chvíli máme na čekací listině zhruba stovku pletařek. Můžeme vyrobit jen tolik ponožek, kolik dokážeme, proto pracujeme v ročních cyklech a na základě prodejů specifikujeme množství ponožek, které připravíme na další rok. I letos si věříme, rádi bychom laťku zase o kousek posunuli a prodali 15 000 párů. To nám umožní zapojit dalších pletařky z celé republiky, a to i z těch nejzapadlejších samot. Rádi bychom v našich řadách přivítali i pletaře muže, ti nám zatím chybí.

foto: Jan Bartoš

Je nutné, aby pletení ponožek drželo nějaký standard?

Ano, je nutné, aby to pletení bylo na nějaké úrovni, kterou jsme si nastavili. Jedná se sice o neziskový projekt, ale věříme, že jde skloubit hřejivou myšlenku s profesionalitou. Z ponožek byste tak měli mít radost i v momentě, kdy nevíte, že koupí podporujete seniory.

Stalo se Vám někdy, že by se do projektu přihlásila seniorka, která ale vůbec neumí plést? 

Ano, to se nám párkrát stalo, v takovém případě zveme zájemkyně na naše veřejné workshopy, které se konají i mimo Prahu. Například jsme měli workshop v Plzni v DEPO2015. Ostatně třeba právě v Plzni máme pletařek více, třeba naši skvělou paní Pavlíčkovou, která vymyslela zmíněné melounovky a často nám vzoruje nové kolekce.

Setkáváte se s tím, že se zákazníci, kteří si ponožky zakoupí, po obdržení ponožek chtějí iniciativně zkontaktovat s autorkou ponožek?

Stává se to docela často. Píší třeba na Facebook nebo Instagram, posílají nám fotky a poděkování. Ne všechny pletařky ale mají sociální sítě nebo e-mailové schránky, proto jim pozdravy vyřizujeme telefonicky. Přímo kontakty ale zprostředkovávat nemůžeme.

Kromě hlavního poslání projektu, který do světa díky ponožkám vysíláte, jsou zajímavé také příběhy jednotlivých pletařek. Přemýšleli jste někdy nad vytvořením podobné koncepce, jako třeba dělá projekt Paměť národa s videonahrávkami pamětí seniorů?

Ano, a představíme ho letos. Už nyní postupně navštěvujeme pletařky po celé republice a natáčíme s nimi krátká videa. Chceme, aby lidé viděli to, co my – že naše pletařky jsou skvělé dámy.

Ono to musí být docela koordinátorsky náročné, když máte pletařky po celé republice.

Ano, je to velmi náročné. Řadu z našich pletařek osobně známe a troufáme si říct, že se z nás za ty roky stali přátelé. Samozřejmě bychom chtěli poznat všechny, což se do jisté míry daří právě v rámci workshopů, na které pletařky zveme. Úplnou novinkou je pravidelná dílna pletení, kterou u nás v Elpidě vedou zkušené pletařky Marie Čížková a Marie Horynová. Dílna se zatím koná jen v Praze, ale uvidíme, třeba se časem rozroste i do dalších měst.

foto: Igor Zacharov

Jak moc je důležité pro seniora, aby ve stáří, kdy má spousty volného času, jej smysluplně využíval a aby nepřestával být respektovanou součástí společnosti?

Je to zásadní. Ze dne na den se ocitnete v nové roli, kdy ráno vstanete a nečeká vás klasický den tak, jak jste ho znali. Odchod do práce zmizel, děti jsou samostatné… Pokud má člověk koníčky, není přechod do důchodu tak náročný. Pokud je ale nemá, neohraničený čas se stane dusivým. Pokud navíc člověk zůstane doma sám, propadá se psychicky i zdravotně. A to, že se podílí na nějakém projektu nebo že začne chodit třeba na angličtinu, je pro něho klíčové  – psychicky i fyzicky. A nejde přitom o to, zda se naučí 5 nebo 60 nových slovíček, ale o ten pomyslný pevný bod v programu, kdy se hezky oblečete a vyrazíte mezi lidi. Samozřejmě se ale liší život ve městě a na venkově, a to zejména v příležitostech. Z venkova se obecně hůř dosáhne na kulturní akce, den tam spíš určuje zahrada a roční období. Naštěstí projekt Ponožky od babičky běží celoročně a jsme schopni do něho zapojit i pletařky z malé obce na konci republiky.

Zasáhl Vás někdy osobní příběh některé z pletařek, kterou by pletení de facto zachránilo?

Byl to příběh paní Rozkovcové. To byla taková pohádková babička, kterou jsem ale nikdy osobně neviděla, protože v momentě, kdy se k nám přidala, se už bohužel nemohla pohybovat. Přihlásila ji tehdy snacha a paní Rozkovcová díky zapojení prý úplně rozkvetla. I když už bohužel zemřela, často vzpomínáme, jak ji pletení naplňovalo v těžkých časech, kdy byla upoutaná na vozík. Navíc dostávala krásnou zpětnou vazbu, jak její ponožky dělají radost, což ji hřálo u srdce.

Kdo vlastně do projektu pletaře přihlašuje. Jsou to spíše senioři sami nebo jsou iniciativnější jejich rodiny?

Je to různé a zpravidla to kopíruje to, kde se dotyčný s projektem setká. Zájem roste například při zmínce v médiích. Spousta mladých lidí nás objeví online nebo na nejrůznějších trzích, kde ponožky prodáváme. Následně k nám přihlašují své maminky a babičky.

Bavíte se s pletařkami o módních trendech dnešní doby? A jak oni dnešní dobu vnímají?

Řada našich pletařek jsou vyloženě „šik“ dámy. Seniorky se za poslední dekádu změnily, mají mnohem větší sebevědomí než třeba před dvaceti lety. Když o sebe ženy pečují a udržují se ve formě, v pětašedesáti mají ke „staré bábě“ daleko. Jsou hezky oblečené, nalíčené, mají vyčesané vlasy, zajímají se o módu. Přesto často zmiňují, že najít značku, která by nabízela jejich velikosti a byla cenově dostupná, je velmi těžké.

Setkali jste se někdy i s negativními reakcemi na projekt?

Spíše výjimečně a kritika se týká především ceny. Ponožky stojí zhruba 300 korun, což se někomu zdá hodně, ale s ohledem na náročnost projektu je to cena opravdu nízká. Navíc je to projekt, který má rysy sociálního podnikání, není nijak dotován.

Já se osobně dlouhodobě sociálními záležitostmi zabývám, a proto mě velmi překvapilo, že nevyužíváte žádných dotací a projekt opravdu má jen to, co si na sebe vydělá. Zajímalo by mě tedy, zda jste někdy přemýšleli nad využitím nějakého dotačního či grantového titulu.

Nepřemýšleli, protože chceme být nezávislí a věříme, že to tak lze dělat. Naše Centrum Elpida, kde pro seniory připravujeme nejrůznější programy, samozřejmě funguje díky grantům a dotacím, ale to je trochu jiný koncept. Ponožky od babičky jsou produkt, obchodní artikl, a tak o něm i přemýšlíme. Máme čísla, vyhodnocujeme úspěšnost dílčích kampaní a prodejních kanálů. Ty neúspěšné rušíme a místo nich hledáme nové cesty. V tomhle se snažíme přemýšlet opravdu obchodně. Jen tak můžeme uspět.

Stalo se vám někdy, že se seniorka přihlásila do projektu, ale poté co zjistila, jak časově náročné pletení je, tak spolupráci na projektu ukončila?

Z finančního hlediska je částka, kterou za ponožky získají, pouze přivýdělek k důchodu. Největší přidanou hodnotou pro ně často je pocit, že jsou užitečné a že jsou součástí většího celku. 

Máte nějaké povědomí o tom, zda je nějaký podobný projekt jako vaše Ponožky od babičky i v zahraničí?

V zahraničí jsou oblíbené pletací guerilly, ale na podobný projekt jsme zatím nenarazili.

foto: Igor Zacharov

Můžete prosím shrnout, kde všude mohou naši čtenáři ponožky zakoupit?

Ponožky se prodávají především na našem e-shopu www.ponozkyodbabicky.cz, který je zásadním kanálem. Spolupráce s Českou poštou a Zásilkovnou nám umožňuje posílat ponožky napříč republikou, ale i do zahraničí. A právě na online prostor se v budoucnu ještě více zaměříme. Před Vánoci se pak budou ponožky opět prodávat v prodejnách našich obchodním partnerů, napříkad v síti Knihy Dobrovský. A také nás opět najdete na různých trzích, ať už na farmářských, designových, tak klasických vánočních.

Ještě mě nakonec napadá doplňující otázka, jak jste letos zvládali prodej na vašem e-shopu? Zájem byl jistě velký, a protože se Češi podle statistik naučili pořizovat dárky pouze přes internet, tak i loňské Vánoce mnohé e-shopy kolabovaly.

Nový e-shop jsme spustili na podzim a učili jsme se s ním pracovat za pochodu. Tehdy se na nás i díky spolupráci s českými influencery začaly hrnout objednávky, takže jsme několik týdnů v kanceláři skoro přespávali. Byla to tvrdá, ale skvělá škola.

Spolupracujete i s jinými neziskovými organizacemi?

Na podzim jsme se potkali s Armádou spásy a vymysleli jsme produkt Ponožky bez domova, jehož cílem bylo zahřát lidi bez domova. Kdokoli si mohl koupit ponožky a věnovat je člověku v nouzi, aniž by se musel o cokoli starat, vše probíhalo v naší režii. O produkt byl ohromný zájem, prodalo se zhruba 700 párů. Díky spolupráci s Armádou spásy dostaly naše ponožky ještě další hřejivý rozměr.

Za poskytnutí rozhovoru mnohokrát děkujeme Bronislavě Hilliové, Andree Eržiakové a celému týmu z centra Elpida.