Pracovní podmínky žen v oděvním průmyslu
Pracovní podmínky ve velkých oděvních společnostech jsou stále velkým tématem. Jak to tam tedy skutečně vypadá?
Módní průmysl odjakživa byl a také stále je odvětví s největším procentem zaměstnaných žen. V současné době módní průmysl v Číně zaměstnává 70 % žen, v Bangladéši se jedná o 85 % a v Kambodži módní průmysl zaměstnává dokonce 95 % žen. Pro tyto ženy je součástí každodenního života boj o vyšší mzdu, lepší pracovní podmínky a velké zdravotní riziko z důvodu často mizivé pracovní bezpečnosti. Celý život je zasvěcen snaze uniknout chudobě, možnosti zajistit vzdělání pro děti a snaze stát se nezávislou s možností rozvíjet sama sebe.
Chudoba
Přestože tyto ženy a dívky pracují pro největší firmy distribující oblečení s milionovými výdělky, v Bangladéši, která je druhým největším vývozcem oblečení, je průměrný měsíční výdělek 5300 taka, což odpovídá €62. Částka, která je nutná pro zajištění základních životních potřeb je však 8,900 taka(€104), což stále ani zdaleka nedosahuje na minimální mzdu. Většina těchto pracovnic pracuje týdně 60 - 150 hodin přesčas, za které bývají na mzdě velmi často okrádány, jsou jim odepírány přestávky a často dochází i ke zneužívání.
Bezpečnost
Bezpečnost pracovníků se pohybuje na posledních místech zájmu velkých firem módního průmyslu. Například v roce 2012 vznikl požár oděvní továrny Tazreen Fashion v Bangladéši. Továrna postrádala veškeré protipožární bezpečnostní prvky. Během požáru se podařilo uniknout 12 pracovníkům na manažerských pozicích, zatímco 112 švadlen zahynulo v plamenech. Krátce na to zemřelo 1100 pracovníků v oděvní továrně Rana Plaza, kde došlo ke zřícení budovy, rovněž bez známek bezpečnostních opatření. Až po ztrátě všech těchto životů došlo díky tlaku společnosti ke vzniku základních bezpečnostních opatření v továrnách. Tisíce lidí však pracují v továrnách, které stále nejsou bezpečnostně opatřeny a každý den pracují ve strachu o svůj život.
Pracovat rychleji nebo skončit
Podle agentury Human Rights Watch, poptávka pro větším množství oděvů nutí posouvat hranice schopností pracovníků. Byl zaznamenán případ, kdy žena kvůli krvácení z nosu během pracovní doby opustila továrnu, aby navštívila lékaře a nezašpinila látky, se kterými pracovala. Přestože zaměstnavateli přinesla po prohlídce lékařské potvrzení, byla okamžitě propuštěna pro zpomalení výrobního procesu. Přestože většinu pracovníků v těchto továrnách tvoří ženy, těhotenství pro tyto pracovnice znamená automatickou ztrátu pracovního místa. Dlouhé přesčasy a noci strávené u výrobní linky bez navýšení mzdy jsou zde na každodenním pořádku, kdy se rodiče často v řádu dnů nedostanou za svými rodinami a dětmi.
Dětská práce
Jako by nestačily hrozivé pracovní podmínky pro ženy, musí v těchto podmínkách pracovat i malé děti a mladé dívky. Přestože legální pracovní věk je v Kambodži od 15 let, mnoho oděvních společností zaměstnává děti od věku 12 let. Ty kvůli pracovní době nemohou chodit do školy. Kvůli ztrátě možnosti na vzdělávání se tak dívky často dostávají do nekonečného kruhu pracovního procesu, ze kterého se jen výjimečně některé z nich podaří vyklouznout. Podle UNICEF a The International Labor Organization momentálně v továrnách pracuje okolo 170 milionů dětí po celém světě. Mnoho továren zavedlo "dětské koutky," umožňující ženám přivést děti do práce. Děti jsou zde však pouze usazeny do kouta bez jakéhokoli dohlížejícího pracovníka, kde přesněji řečeno spíše přežívají. Z těchto dětských koutků se později také často stávají nové součásti výrobních linek.
Jak se bránit?
V dnešní době naštěstí existuje mnoho organizací, které se pracovními podmínkami v oděvním průmyslu zabývají jako například UNICEF, Clean Clothes Campaign, War on Want and TRAID a mnoho dalších, které umožňují zprostředkování přímé pomoci prostřednictvím finančních darů. Nejefektivnější obranou je tlak na vlády zpřísnit podmínky, za kterých velké firmy, využívající podobné praktiky, mohou působit. Je také třeba zamezit stěhování těchto továren při nuceném zvyšování mezd. Každý z nás však může začít od sebe. Přemýšlet nad tím, než koupíme kterýkoli kus oblečení, sledovat, kde bylo naše oblečení vyrobeno a podporovat oděvní společnosti, které ideálně vyrábí své oblečení u nás v ČR.
