Přehlídka Gucci a neposlušná modelka
Kreativní ředitel renomované značky Gucci Alessandro Michele otevřel přehlídku v rámci milánského fashion weeku velice výrazně a zapamatovatelně. Možná si tuto přehlídku budeme pamatovat spíše kvůli odvážné modelce, která se rozhodla projevit svůj názor a její čin možná strhl větší rozvíření a diskuzi než skvěle připravená přehlídka.
Modelka Ayesha Tan Jones byla vybrána s několika dalšími kolegy a kolegyněmi k otevření velkolepé a dlouho očekávané přehlídky. Na místo představení kolekce na procházejících se modelech se molo proměnilo na dočasnou psychiatrickou léčebnu. Na vysokou módu povýšené svěrací kazajky v čistě bílé barvě, neurčitý a téměř tupý pohled všech modelů, ruce volně spuštěné a žádný pohyb, to vše představené na jezdícím páse. Tato pěti minutová performance měla nutit přihlížející zamyslet se na uniformovaností světa, nad ztracenou schopností vyjádřit se pomocí toho, čím se obklopujeme a co si oblékáme. A svěrací kazajku označil Alessandro Michele za nejextrémnější formu uniformy.
Za předpokladu, že se kreativní ředitel Gucci chtěl věnovat stejně intenzivně jak formě, tak i myšlence a obsahu, kterou vdechl ready-to-wear kolekci, nemuselo by mu vadit, že jedna z modelek také projevila svou individualitu a na protest zvedla ruce s nápisem"Mental health is not fashion" (Mentální zdraví není móda). Po přehlídce vydala prohlášení, že nepovažuje za šťastné využívat opomíjených a společností stále nepřijímaných lidských problémů, které jsou i dnes, v jednadvacátém století, běžně nazývána jako bláznovství nebo šílenství, k dosažení pomyslné slávy a dovršení uměleckého díla, jakým módní přehlídka může být. Nemoci jako bipolární porucha nebo schizofrenie si zaslouží jinou pozornost veřejnosti, než jako koncept jedné z mnoha módních přehlídek.
Pojďme se ale podívat na kolekci samotnou
Svěrací kazajky stejně k prodeji určeny nebyly, nemusíme se tedy trápi tím, že si nejsme jisti, jestli je nosit nebo ne, ale třeba si vybereme něco z této fantastické kolekce na jaro/léto roku 2020. Alessandro Michele jako kdyby navštívil skříně svých rodičů nebo prarodičů a nechal se inspirovat retro stylem dotaženým do tak vyhraněného a provokativního stylu, že by člověk na první pohled neřekl, že se jedná o módu italskou, ale klidně berlínskou nebo newyorskou.
S tradičním citem pro eleganci a mícháním barev, kterého se Italové nikdy nebáli, se ale loučit naštěstí nemusíme. Střihy jsou ve většině případech minimalistické, čisté a geometrické, zároveň ale s výběrem vzoru a materiálu jsou modely stále temperamentní a živé. Od Gucciho neočekáváme jiné než skvěle zpracované, výrazné a námi tak milované kožené doplňky a obuv, trendy určující sluneční brýle nebo šperky. Gratulujeme k fantastické přehlídce a nebudeme se zaobírat zdánlivou nepokorou modelky, ale nespoutaností, volnomyšlenkářstvím a individualismem, které jsou prostoupeny celou kolekcí, ale i jejím protestem.
Vogue.com, Wmagazine
