Rozhovor s českou farmářkou vám dovolí nahlédnout do tajů permakultury a hospodaření bez postřiků

^{zdroj: archiv farmy Henrieta / Jana Šuterová}

Jaké to je, odstěhovat se z rušné Prahy do klidu malebné vesničky a začít farmářský život? Co Tě k tomu vedlo?

Už od ukončení základní školy jsem měla tendenci utéci z Prahy. Po seznámení se s mým mužem jsme oba zatoužili spíše po venkově, ideálně někde na Kokořínsku, odkud můj muž pochází. V té době jsme byli oba dost alternativní, chtěli jsme vlastní větrnou elektrárničku na solární panely, věnovat se permakultuře, a já, velký zvířomil, jsem chtěla nějaké zvířectvo. Vzhledem k omezeným finančním možnostem se nám poměrně brzy povedlo najít polozřícenou roubenku v obci Nosálov, který se nachází v chráněné krajinné oblasti Kokořínsko-Máchův kraj. Je tu opravdu krásně, můžu vřele doporučit k návštěvě. Na své si přijdou turisté, cyklisté, nebo třeba horolezci. Náš dům, který jsme koupili v roce 2010 byl poněkud vybydlený, nastěhovali jsme se až o rok později. Na louky, které jsme koupili spolu s domem, jsme záhy pořídili 10 ovcí vřesových a prvních pár slepic. V té době jsem již čekala naše první dítko a přemýšlela jsem, zda by mne hospodaření přiživilo, nebo přímo uživilo. Ke zvířatům mám velmi blízko již od dětství. Postupně jsem vyzkoušela chov nejrůznější drůbeže, až jednoho dne jsme výměnou za 4 kohouty dostali od přátel kozu. S první kozou jsem se naučila první kozí sýry, a zjistila jsem, že je o ně velký zájem. Tím začala naše kozí anabáze. Později přišlo druhé dítě a já se stále více viděla spíše doma se zvířaty a u výroby sýrů, než někde zavřená v kanceláři. Tak jsem se rozhodla to zkusit a začít opravdu hospodařit tak, aby mne farmaření uživilo. Z jedné kozy se stalo koz 20, přibyly tři krávy a ze 2l kozího mléka denně je nyní 20l kozího a 50 l kravského mléka na každý den. A to už je docela velká porce. Ale stále mne to baví a s mužem děláme vše pro to, abychom měli co nejdříve schválenou sýrárnu a mohl mne tak celý ten kolotoč živit.

^{zdroj: archiv farmy Henrieta / Jana Šuterová}

Mít vlastní farmu je určitě velmi náročné. Co vše musí člověk podniknout v případě splnění vlastního snu?

Toho, co musí člověk podniknout, je poměrně hodně. V první řadě je potřeba nějakým způsobem najít pozemky k prodeji, což je v dnešní době téměř nemožné. 99% pozemků se totiž rozprodalo za pár korun hned po revoluci a mnoho pozemků je ve vlastnictví spekulantů, nebo v nájmu velkých zemědělských družstev. Pak je důležité mít slušné zázemí nejen pro sebe, ale i pro samotné hospodaření. To znamená chlévy, stodoly, velký dvůr atp. V našem případě je to jen poloroubenka před kompletní rekonstrukcí a pár malých chlívků vhodných tak pro prasata nebo drůbež, a je to strašně znát. Absenci pořádné stodoly pociťujeme každý rok, zejména kvůli velkému množství sena potřebného pro zvířata. Pro představu, pro 20 koz a 3 krávy se jedná o 120 ks velkých kulatých balíků sena. A v neposlední řadě je potřeba velký finanční kapitál, neboť s dostatkem financí lze vše výše uvedené vyřešit mnohem snáze. Bohužel, v našem případě takový kapitál chybí a tak jde vše velmi pomalu. Nakonec je ale asi nejdůležitější vlastní odhodlání a vzájemná podpora. Bez toho to nejde.

Jak jste přišli na název „Henrieta“?

Naše první koza se jmenovala Henrieta Elizabetha von Skovics. Byla to velká osobnost. Bohužel byla tragicky zakousnuta sousedovým psem. Byly jsme z její smrti špatní snad týden, byla to naše parťačka, člen rodiny. A nezůstalo nám po ní ani kůzle. Když jsme se rozhodovali, jak svou farmu pojmenujeme, volba byla jasná. Na počest a památku této kozy, jsme hospodářství pojmenovali po ní.

^{zdroj: archiv farmy Henrieta / Jana Šuterová}

Rozvinout místní permakulturu je velmi záslužná věc. Tento přístup k hospodářství je však podstatně náročnější. Co vše se za ním skrývá?

Permakultura je a není náročnější. Je to celkově jiný způsob myšlení, komplexnější přístup k hospodaření, a cesta k určité soběstačnosti. Hospodaříte bez postřiků, pesticidů a chemikálií, využíváte přirozených dějů a přirozené ochrany rostlin. Hospodaříte tak, aby se vše vzájemně doplňovalo, kruh byl uzavřený. Díky chovu několika druhů zvířat (kozy, krávy, muly) se daří pastviny vypásat bez nedopasků a v porostu se každoročně objevují nové a nové druhy rostlin i živočichů. Hnůj zvířat používáme pro zúrodnění našich permakulturních záhonků, plodiny vysazujeme tak, aby se vzájemně chránili před škůdci. Prakticky nezaléváme... Je toho hodně. Také téměř každý rok vysazujeme keře a různé stromy, abychom zvýšili diverzitu i zadržení vody v krajině. Remízky zároveň poskytují stín i zpestření pastvy zvířat.

Co znamená KPZ – komunitou podporované zemědělství?

Komunitou podporované zemědělství je v České republice poměrně nové, v zahraničí se jedná o rozšířený systém podpory malých zemědělců. Principem je dostat zdravé potraviny od zemědělce přímo ke spotřebiteli, přičemž spotřebitel si předplácí potravinový podíl zemědělce min. na půl roku dopředu. Zemědělec tak má jistotu odbytu a jeho hospodaření je zároveň ekonomicky stabilnější. Spotřebitel, tedy zákazní tak má určitý podíl úrody zemědělce a sdílí se zemědělcem všechna rizika hospodaření, například nižší úrodu jedné plodiny, ale i vyšší úrodu plodiny jiné. Spokojené jsou tak obě strany, neboť zemědělec má jistotu odbytu i příjmů a nemusí své produkty složitě prodávat do obchodní sítě přes různé zprostředkovatele a podílník má jistotu zdravých potravin přímo od zemědělce bez zbytečných marží zprostředkovatelů. Vztah mezi zemědělcem a podílníkem je zpravidla velmi osobní. Touto cestou bychom se také rádi vydali, pro malé zemědělce je to ideální. Vidíme v tom budoucnost.

^{zdroj: archiv farmy Henrieta / Jana Šuterová}

Jak probíhá Tvůj běžný pracovní den?

Člověk by si myslel, že každý den je stejný, ale ono to tak úplně není pravda. Samozřejmě, každý den musíme podojit.  Dojíme 2x denně, ráno a večer, a to 2 krávy a 13koz. Jedno dojení trvá 2 hodiny, čili jen dojení zabere 4 h za den.  Já pak pres den vyrábím mléčné produkty. Nedělám totiž jen sýry, ale i jogurty, kefír, acidofilní mléko, tvaroh nebo lučinu. Jelikož zatím nemám schválenou sýrárnu, trvá vše velmi dlouho. Ve výrobě jsou nutné technologické pauzy, které výrobu značně prodlužují, a když vyrábíte po 10l hrncích, je to o to delší. Dojení a výroba sýra jsou dvě každodenní činnosti. Kromě toho musíme udržovat v dobrém stavu ohrady a přístřešky, které kozy rády ničí. Podle potřeby je nutné stříhat kozám paznehty, zajišťovat pravidelnou veterinární péči všem zvířatům a celkově sledovat jejich zdravotní stav. V létě zvířata často přeháníme mezi jednotlivými pastvinami, na podzim se kozí stádo dělí kvůli připouštění. V zimě zvířatům ob den zakládáme čerstvé seno a bojujeme se zamrzající vodou. A na jaře je spousta práce s porody koz i krav, a péčí o mláďata. Sezóna výroby sýrů je v případě koz od jara do podzimu, u krav je to většinou až do zimy. K tomu si přičtěte péči o dvě děti, 5 a 8 let a určitě se nebudete nudit!

Řekni nám něco o dokončení projektu sýrárny?

Jak jsem zmínila výše, hospodaříme už téměř 10 let, z toho výrobě sýrů se věnuji asi 8let. Jak naše hospodářství směrovalo k chovu mléčných plemen koz a krav, bylo jasné, že pro skutečnou obživu se neobejdeme bez pořádné sýrárny. Doma na koleni vyrábět sýry dlouhodobě nelze. Rozhodli jsme se proto vybudovat mléčnici a sýrárnu z bývalého chléva v přízemí domu. Vybudovat takovou sýrárnu není vůbec legrace, je to značně náročné jak po stránce finanční tak i administrativní. Hned na začátku, před asi 5 lety, jsme tvrdě narazili na nezájem místní krajské veterinární správy (KVS) , která si jakoukoli sýrárnu nepřála. Tak jsme si vše naplánovali sami a postupně rekonstruovali a předělávali. Naštěstí se nedávno ukázalo, že nepřející úředník již na KVS nepracuje. To nám dodalo odvahu i sílu KVS znovu kontaktovat, což se ukázalo jako dobré. S hygienou a dalšími úřady naštěstí problémy nebyly. Rekonstrukce probíhaly velmi pomalu, vše jsme dělali od píky. Odpady, rozvody vody i elektřiny, podlahy, osvětlení, vykachličkování a tak dále a tak dále. V současné chvíli je dokončení sýrárny na spadnutí, ale ouha. Došly finance a vidina výroby sýra v nové sýrárně v příští sezoně vzala za své. Proto jsem se rozhodla zkusit štěstí na Hithit.com. Důkladně jsem připravila celý projekt, vymyslela co nejzajímavější odměny a vypustila to celé do světa pod názvem „Sýrárna Henrieta“. Jak se ukazuje, přes zprvu pomalé navyšování cílové částky, projekt se lidem líbí a naráz, během prvních 14 dní jsme se přehoupli přes 70% cílové částky. Velmi mne to překvapilo a mile potěšilo. Přes prvotní pochybnosti a obavy už teď věřím, že cílovou částku je možné vybrat. Vidina dokončené sýrárny je tak opět na dosah!

^{zdroj: archiv farmy Henrieta / Jana Šuterová}

Jak jste vybírali vhodné odměny pro přispěvatele projektu?

To byl docela oříšek! Jako výrobce sýra jsem totiž značně omezena počtem oslovených zájemců. Těžko si náš balíček sýrů objedná například někdo z Moravy. Zároveň jsem chtěla oslovit nejen milovníky sýrů. A tak jsem vsadila hodně na zážitky jako je Oslí trek, přespání v jurtě nebo Na den farmářem. Díky tomu, že chovám 3 československé vlčáky, jsem mohla nabídnout focení s nimi, což je v posledních letech velmi populární. Pro vzdálenější fanoušky jsem zařadila vlastní grafiku nebo fotografie, nebo například adopci některého z našich zvířat či pěknou tašku přes rameno. Snažila jsem se, aby odměny byly různé, ne jen o farmě, aby si mohl vybrat opravdu každý. Snad se mi to povedlo.

Jestliže se díky Hithit a lidem, kteří přispějí podaří projekt dokončit, jaké dobroty na farmě Henrieta budeme moci ochutnat?

Doufám, že co nejvíce. Určitě budu dále vyrábět stávající produkty, jakými jsou kozí tvaroh, jogurt, čerstvé sýry přírodní i ochucené a acidofilní mléko. Z kravských dobrot jsou to kefíry, jogurty přírodní i ochucené (náš čokojogurt je velmi oblíbený), tvaroh, lučina, pařené sýry, čerstvé sýry a další. V dlouhodobějším horizontu bych se ráda naučila sýry s ušlechtilou plísní typu camembert nebo například roquefort, a polotvrdé zrající sýry. Vše v kozí i kravské variantě.
Věřím, že tato nabídka je dostatečně rozmanitá, zákazníky zaujme a lidé se pro naše dobroty budou rádi vracet.