Rozhovor s českou fotografkou a architektkou Ivanou Vostřákovou

Když jsem se rozhodla pro rozhovor s Ivou, netušila jsem, že to bude takový oříšek. Iva totiž zásadně odpovídala buď velmi stručně, nebo přímo jednoslabičně, ale nakonec se myslím rozhovor povedl. Architektka Ivana Vostřáková se intenzivně věnuje fotografii a sbírá ceny všude, kde se její fotografie objeví. Jednoduché čisté linie, hra světel a stínu a koláže to je její doména.  Momentálně je maminkou na mateřské dovolené a fotografování se věnuje každou volnou chvilku. 

Jak se žije fotografce na mateřské „dovolené“ a co plánuješ po ní?
Žije se mi krásně, ještě rok chci zůstat doma se synkem, abych se mu mohla co nejvíce věnovat. Mám skvělé zázemí v podobě fajn manžela a ostatních členů rodiny, takže mám i na fotografování relativně dost času. A po mateřské? Vrátím se k architektuře, která mne baví a samozřejmě budu dál pokračovat v dělání fotek tak jako doteď.

Co máš společného s krásnou knížkou Strašidla z Nerudovky?
Knížka je vážně úžasná. Je to takový rodinný projekt. Napsala ji moje maminka, já dělala obálku a sestra ty krásné ilustrace. Píše se v ní o seriózní rodině z Malé Strany, která se na vlastní kůži přesvědčí, že poprosit v krajní nouzi o pomoc strašidla je sice účinné, ale vyžaduje to hodně pevné nervy. Sled bláznivých událostí řítících se na rodinu pak už nejde zastavit. Bezhlaví rytíři bojují při záchraně přepadené dívky s gangem motorkářů, středověká čarodějnice prchá před ctiteli z vyhlášené pražské diskotéky... Situaci navíc komplikují zvířecí mazlíčci, kteří si nedopatřením líznou zpackaného elixíru nesmrtelnosti a začnou do všeho mluvit..  Teď maminka dokončuje další úžasnou knížku, rozhodně se máte na co těšit!

Ivo, máš specifický rukopis, když vidím tvoje úžasné fotky tak vím, kdo je autorem a nemusím hledat popisek. Jak jsi vlastně přišla na tento styl? Proč ne jen fotografie, proč koláže?
Děkuji, to mě těší. Styl jsem nehledala ani nevymýšlela, tak nějak to vyplynulo samo. Něco je ovlivněné mou profesí architekta, něco pramení ještě z malby, které jsem se věnovala před focením. Hodně mě baví vytvářet novou realitu, stejně jako zachycovat obyčejné věci a místa neobyčejným způsobem. Ke kolážím jsem došla přirozeným vývojem. Najednou jsem měla pocit, že někdy by mi k vyjádření toho, co bych chtěla, mnohem více vyhovovalo spojit více fotek dohromady. Zkrátka vytvořit ze zdánlivě neslučitelného něco úplně nového. To je ta část mé tvorby, která je hodně ovlivněná malbou.

Ivanko, slyšela jsem něco o fotografiích ve skle jako doplněk do bytu ve spojení s tvým jménem... Co mi k tomu povíš?
Je to jeden z projektů propojujících fotografii s architekturou. Fotografie se tak objevují v podobě potisku skleněných doplňků bytů. Mezi tabule bezpečnostního skla se v požadovaném formátu zalaminuje vybraná  fotografie. Využití je poměrně široké, například jako skleněná výplň dveří, nebo jako celoskleněné dveře, skleněný obklad nebo například skleněná příčka. Obzvlášť ve větším formátu tak může vzniknout velmi zajímavá dominanta celého interiéru.

To zní opravdu zajímavě a navíc propojení architektury a fotografie, tvých velkých koníčků, se podobá splnění snu. Co chystáš v letošním roce?
Mám teď rozjeté větší množství projektů, o kterých však bohužel zatím nemůžu mluvit, dokud to nebude uzavřené.

Hmm, tak to jsme se toho moc nedozvěděli, ale počkáme si, určitě nás překvapíš něčím hodně zvláštním, jak je tvým zvykem. Účastníš se soutěží a velmi často vyhráváš. Máš nějakou soutěž, kde chceš zvítězit, nebo spíše víš o nějaké ceně, kterou jsi ještě nezískala?
Zúčastňuji se a ráda, letos jsem znovu získala titul Fotograf roku 2013, loni mi udělala obrovskou radost cena Professional Photographer of the Year 2012 - The Portfolio Award. 
Nemám vyloženě cíl získat nějakou cenu, ale samozřejmě každá mi udělá radost. Soutěžení mi přináší trošku adrenalinu, spoustu radosti, ale také třeba publicitu. Je to zkrátka možnost změřit své síly s ostatními, získat nové kontakty, ale třeba i nová přátelství a také šanci se zviditelnit.

To je moc hezká odpověď. Líbí se mi ta nová přátelství a s tímto názorem souhlasím. Nyní bych se ráda zeptala na tvé výstavy. Zrovna nedávno se uskutečnila jedna výstava v Praze. Co pro tebe znamenají výstavy?
Výstavy nám fotografům dávají možnost ukázat lidem fotografie na papíře a ve větším formátu. Je to samozřejmě úplně jiný zážitek, než si je prohlížet v počítači. Je to stejné, jako když jdeš na film do kina, nebo si ho pustíš jenom doma v televizi. Zatím mi vyhovovaly převážně samostatné výstavy. Ale teď jsem byla pozvána vystavovat se skupinou 3+2 v Kongresovém centru Praha a bylo z toho úžasné setkání se super lidmi. Opravdu moc jsem si to užila. A na podzim chystáme velkou výstavu společně s Rudolfem Burdou, který dělá fantastické objekty ze skla.

To je příjemná zpráva. Slibuji, že se přijdu podívat. Ráda bych se zeptala, kdo z fotografů našich nebo zahraničních tě inspiruje a čím?
Práci svých fotografických kolegů u nás i v zahraničí samozřejmě sleduji a velmi jim fandím. Nejraději mám fotografie, které mají silný náboj a jsou něčím překvapivé. U své vlastní fotografické tvorby ale hledám inspiraci spíše uvnitř sebe, ve svých pocitech a zážitcích, než abych se inspirovala tvorbou někoho jiného. Každý přeci vypráví trošku jiný příběh a vidí svět z lehce jiného úhlu pohledu a v tom je právě ta pestrost a krása.

Musím se zeptat na počítačové úpravy fotografií. Většina tvých fotografií by bez nich nevznikla. Jaké úpravy a jaký software používáš. Máš nějaké triky?
Pro počítačové úpravy používám Photoshop, bez kterého bych se zvlášť v případě koláží jen těžko obešla. Ale žádné speciální triky nemám, nebo si to alespoň myslím.

Nakonec poslední otázka, která zajímá naše čtenáře. Kdybys měla dát lidem, kteří chtějí fotit a kteří se chtějí prosadit, jedinou radu, jaká by byla?
Moje rada zní: opřete se do toho a buďte sami sebou!

Ivo, děkuji za rozhovor a těším se, až se zase uvidíme. Pro vás, které Ivana Vostřáková zaujala a zajímají vás nejen její fotografie, doporučuji facebook nebo web, kde najdete spoustu jejich zajímavých fotografií.

Zdroj: Veronika Šimáčková, AFOP.cz