Rozhovor s českou módní návrhářkou Janou Minaříkovou

Co byste o sobě našim čtenářům řekla?
Svou značku jsem založila v roce 2009, po absolutoriu návrhářství na TU Liberec a půlroční stáži na Mimar Sinan Fine Arts University v Istanbulu. Ale klíčový byl pro mne rok v Belgii, kde jsem při praxi v dílně získala spoustu zkušeností, které se na škole neučí.

Navrhuji pro ženy, které jsou si vědomé samy sebe, vědí, co chtějí, a oblékají se pro svůj dobrý pocit. Pro dospělé ženy. Často o někom slyšíte, že je sebevědomý, ale ve skutečnosti je jen agresivní.

Při návrhu vycházím z vlastností materiálu a z celkové představy o kolekci, ale nakonec vždycky přijde chvíle, kdy pro model musím vytvořit střih. Tam pak nastupuje důkladná a pečlivá práce. Všechny své návrhy důkladně rozmýšlím; při přípravě nejnovějších dvou kolekcí se mnou nadšeně spolupracovaly i mé stálé zákaznice. Získala jsem tak spoustu zajímavých podnětů, které se v kolekcích projevily.

Co Vás vedlo právě k návrhářství a jaké byly Vaše začátky?
Asi od čtyř let jsem kreslila. Pro návrhářství jsem se ale rozhodla až mnohem později, na gymnáziu. Věděla jsem, že chci pracovat s textilem, ten je pro mě důležitý. A také jsem věděla, že se musí jednat o užitou tvorbu, chtěla jsem spolupracovat s lidmi. Svou tvorbu jsem poprvé prodávala na Code:Mode. Zbylo mi po semestrální práci hodně potisknutých materiálů, tak jsem je chtěla využít a naše asistenka z TUL Liberec mi tenkrát na Code:Mode poslala přihlášku. Následně jsem zkusila prodávat na Fler.cz a pak už nebylo cesty zpátky.

Čemu se v současné době věnujete?
V současnosti mě plně zaměstnávají dvě věci. Finišuje příprava podzimní kolekce, kterou budeme fotit v polovině února, a do toho připravujeme výrobu letošní jarní kolekce, kterou musíme mít hotovou na konci března. A navíc se připravuji na miminko.

Na základě jakého kritéria volíte použité materiály?
Naprosto základní kritéria jsou dvě. Materiál musí být kvalitní a musím přesně vědět, odkud pochází. Nakupuji proto přímo u výrobců látek i galanterie. Díky tomu mohu svým zákaznicím za použité materiály opravdu ručit.

Materiály pro prêt-à-porter vybírám na veletrzích v Paříži, Miláně nebo Mnichově. Na veletrhy už sice odjíždím s představou, jaké chci barvy a jaký chci materiál, látka je ale velmi inspirativní, a tak konkrétní výběr nechávám na pocitu na místě.

Jak se díváte na konkurenci, nemáte někdy pocit, že Vaši práci někdo kopíruje?
S tím, že by někdo doslova zkopíroval můj model, jsem se ještě nesetkala. To že vidíte u různých autorů podobné modely, ještě neznamená, že musí nutně kopírovat. Pocházíme ze stejného kulturního prostředí, sledujeme podobné zdroje, jsme ovlivnění stejnými událostmi, vnímáme trendy v okolní společnosti. Není vůbec divu, pokud se jedna věc stane inspirací pro více lidí a ti pak dojdou k podobnému výsledku.

Myslím, že pokud něčí práci sledujete dlouhodobě, vidíte jestli má nějaký plynulý vývoj a vlastní identitu, nebo jen vykrádá nápady, které jsou zrovna v trendu.

Kde stále berete inspiraci?
Ideální je chůze, při které mě napadá spousta věcí. Ale také se mi stalo, že jsem v myšlenkách kreslila na klavírním koncertu, který mě příliš nebavil. Loňská jarní kolekce byla inspirována klasickou filmovou scénou: žena se ráno probudí, vstane, je jí hrozně dobře. Vidí přes židli přehozené sako partnera, který ještě spí a tak si ho na sebe oblékne. Impulsem k podzimní kolekci byla sbírka známek mého dědečka. Největší inspirací k letošnímu jaru byly mé zákaznice, které se mnou intenzivně spolupracovaly.

Další vlna nápadů přichází i ve chvíli, kdy už mám základní koncept kolekce hotový a intenzivně pracuji s materiálem a střihem. Tyhle nápady už jsou zacílenější a víc jich použiji. Látka, její vlastnosti a chování jsou pro mě veliká inspirace.

Je možné Vaše modely běžně zakoupit? Popřípadě si je nechat zhotovit?
Modely nabízím na svém e-butiku janaminarikova.cz, k dostání jsou i ve dvou pražských buticích a pomalu začínám prodávat i mimo Prahu. Aktuálně si mohou mé večerní šaty zapůjčit i návštěvnice Plesu v Opeře.

Dražší modely – například kožené sako – vznikají na zakázku. Ale i u běžných modelů je možné se domluvit na úpravách střihu, například na prodloužené délce sukně anebo na to, že model bude mít dlouhé rukávy. Jde o to, aby se v něm klientka cítila dobře.

Co obdivujete na domácí/světové módní scéně?
Obdivuji všechno, co je udělané pečlivě a s úctou k řemeslu. Je mi jedno, jestli to vidím na světovém mole nebo na Fléru, nebo u někoho na chalupě.

Chtěla byste spolupracovat s některým z našich či zahraničních návrhářů?
Umím si přestavit, že bych pracovala na určitou dobu pro někoho jiného, abych viděla jak to u něj funguje a nabrala další zkušenosti.

Neumím si ale v tuto chvíli představit, že bych spolupracovala na jedné kolekci s dalším módním návrhářem. Nerada totiž ohledně designu dělám kompromisy. Pokud by ale šlo třeba o spolupráci s textilním designérem nebo třeba šperkařem, bylo by to jiné. Koneckonců takhle už jsem spolupracovala s modistkou Kateřinou Čadovou a byla to spolupráce velice příjemná.

Co nového připravujete, chystáte? Na co se můžeme těšit?
Za pár týdnů přijde do obchodů jarní kolekce, nazvaná Ženský princip. Ta vznikala v úzké spolupráci s mými zákaznicemi a všechny se na výsledné podobě kolekce velmi intenzivně podílely. Z mých původních skic tak vznikly modely, které odpovídají požadavkům reálných žen a které jim dělají radost.

Hotové jsou už i návrhy a prototypy na letošní podzimní kolekci, ve které hodně pracuji s úplety a pleteninou, a začínám pomalu přemýšlet o jarní kolekci na rok 2016.

Zdroj: Jana Minaříková a Móda.cz