Rozhovor s fotografem Markem Rebrošem

Marek Rebroš tvoří nádherné fotografie, proto jsme se rozhodli ho trochu vyzpovídat. Je mu 28 let, vyrůstal v Karlových Varech, ale momentálně žije v Praze. Jeho fotografie můžete sledovat na jeho stránce na Facebooku a na Instagramu.

Marku, jak ses dostal ke svému povolání fotografa? Bylo to tvým dětským snem?

Dětským snem nejspíše ne, ale počátek v dětství to možná mělo. Pamatuji si na svůj první foťák, který jsem měl v osmi letech. Byl to jeden z ruských analogů. Více jsem se focení začal věnovat přibližně pět let nazpátek. Tenkrát jsem si chtěl zdokumentovat jiný svůj koníček. Opravdu naplno se tomu ale věnuji poslední tři roky.

Preferuješ focení lidí, přírody, popřípadě práci v terénu nebo ateliérovou tvorbu?

Jednoznačně preferuji lidi, a to v jakékoliv podobě focení. Ať formou dokumentární street fotografie, nebo stylizované módní fotky. A pokud se jedná o prostředí, vybral bych exteriér, protože raději využívám přirozené světlo.

Jak vypadají tvé múzy? Kam si chodíš pro inspiraci?

Vypadají pokaždé jinak. Inspirace přichází kdykoliv a odkudkoliv, někdy z procházky venku, někdy ze samotné osoby, kterou fotografuji, jindy třeba z hudby. Často je to velmi spontánní záležitost a múza mě políbí až v momentě focení, kdy vidím vše pohromadě.

Necháš si někdy do focení mluvit nebo se držíš svého názoru a vlastního stylu? Má vůbec každý fotograf něco, co by se dalo nazvat jako jeho vlastní osobitý styl, podle něhož se okamžitě poznáte?

Rád se nechám inspirovat nebo si poradit někým z týmu, s kým zrovna spolupracuji. Ne vždy to, co si vymyslím, je realizovatelné. Snažím se vždy přijít s nápadem a prokonzultovat ho s ostatními. Tím dojdeme k finální podobě vize. Každá z vytvořených fotografií je minimálně prací mou, prací modelky a já chci, aby spokojení byli všichni.

Mít rukopis je určitě podstatné! Podle učebnic může tvořit každý, což je v současné době krásně vidět, protože lepší fototechnika je už jednoduše dostupná a každý si může přečíst chytrou knížku a stát se ‚‚profesionálním fotografem“. Myslím si ale, že až v moment, kdy si člověk získá vlastní styl, se vydává na dráhu těch opravdu lepších fotografů.

Někteří fotografové na to neumějí nebo nechtějí odpovídat, ale přesto se zeptám - máš mezi svými fotkami jednu oblíbenou?

Upřímně se nedivím, že nikdo nechce odpovídat. Ono to ani nejde přesně říci. U mne je to třeba sezónní záležitost. Někdy mám svou oblíbenou fotografii třeba jen měsíc, jindy i půl roku. Ale rozhodně záleží na všech okolnostech, které k vytvoření té dané fotografie předcházely.

Kteří lidé měli na tvou osobnost a profesionální život největší vliv?

Snažím se o to, aby na mě jiný fotografové příliš vliv neměli a já mohl být co nejvíce sám sebou. Ale takovému vlivu se dá těžko vyvarovat. Každopádně nejvíce mě baví studovat propracovanou tvorbu fotografů, jako jsou Ervin Olaf, Eugenico Recuenco, David LaChapelle, stejně tak obdivuji tu surovost a spontánnost, jež mají ve své tvorbě například Helmut Newtno, Terry Richardson, Sally Mann, Nan Goldin. Určitě by se našla i další jména.

Kolik jsi měl doposud fotoaparátů? Máš nějaký, který je tvým favoritem a nedáš ho z ruky?

Pokud bych je měl spočítat od dětství, tak jsem jich doteď měl kolem sedmi. Bez fotoaparátu vycházím ven jen málokdy. Když už u sebe žádný fotoaparát nemám, vždy je tu telefon a Instagram.

Vím, že focení není tvým jediným koníčkem. Prozradíš našim čtenářům, čemu se kromě fotografie ve svém volném čase věnuješ?

Čemu se věnuji ve volném čase? Focení. Dalším velkým koníčkem je gastronomie a vaření. Ačkoli na to příliš nevypadám, vaření a jídlo je pro mě hodně velkým zájmem, u něhož si i odpočinu, protože je to příjemná změna z koukání do monitoru nebo hledáčku fotoaparátu. A trocha manuální činnosti také nikomu neuškodí.

Jaké jídlo vaříš nejraději a která kuchyně je ti nejbližší? Můžeme se někde tvým kulinářským umem inspirovat?

Zbožňuji různé varianty těstovinových jídel a sladké. Doma sice tvořím převážně ze zeleniny, ale za vegetariána se považovat nemohu.  Nejblíže mi je italská a asijská kuchyně, ale tím, že rád ochutnávám, jsem otevřený čemukoliv. Na jedné akci, na které jsem fotil, jsem měl možnost ochutnat i cvrčky nebo červy. A díky tomu všemu mému vaření a focení jsem si vlastně na nátlak kamarádů založil i blog Papati, protože je často zajímaly mé recepty. Bohužel poslední dobou není moc prostoru a času se mu věnovat. Doma se nějakou kulinářskou aktivitou trochu odbývám, rád vařím pro přátele, ale pokud jde jen o mě, tak to, co vařím, bych raději ani nepopisoval.

Chodíš rád na fotografické výstavy?

Občas si sem tam na nějakou výstavu zajdu, ale většinou jde jen o mé opravdové oblíbence. Přece jen ty velké zvětšeniny a v podstatě jakékoli vytištěné fotografie, mají podstatně lepší kouzlo než jen online galerie.

Jaké projekty na tebe v blízké budoucnosti čekají?

Pracuji spontánně, tudíž se mi často stává, že pracovní plány se objeví ze dne na den. Nejbližší projekt je týden módy Mercedes-Benz Berlin Fashion Week po krátké návštěvě Filmového festivalu v Karlových Varech. A v budoucnu, pokud se zadaří, bych rád začal pracovat na jednom soukromém dokumentárním projektu.

Zdroj: vlastní, archiv Marka Rebroše