Rozhovor s fotografem Michalem Skramuským

Michal je velmi kreativní fotograf, který na první dojem působí velmi uzavřeně. Nicméně pokud se vám podaří k němu dostat blíž, uvidíte pravý opak. Velmi otevřenou a přátelskou osobu, která je velmi pokorná ke světu, ve kterém se pohybuje. A to dělá jeho práci o to zajímavější.

Michale, již nějakou dobu sleduji Tvou práci. Před svým objektivem jsi měl celou škálu modelek, hereček a jakkoliv jinak slavných tváří. Jak se to semele, že se k Tobě na fotografování hrne jedna celebrita za druhou?
Ani nevím, jak se to semele, je to o tom, že máš nějakou práci, máš ji rád a je to o tom, že Tvoje práce je pro někoho zajímavá. A je to takový koloběh. Dostáváš různé nabídky od různých lidí, nejenom celebrit. Ale pravdou je, že fotografování takových lidí, celebrit, mě posouvá v kariéře dál. Když totiž nafotíš někoho známého a nafotíš ho dobře, tak k Tobě mají ostatní větší důvěru a snadněji Tě osloví ke spolupráci.

Vidíš rozdíl mezi fotografováním celebrit a teď to možná řeknu blbě, a fotografováním obyčejných lidí? A je spolupráce s nimi rozdílná?
Na to Ti taky můžu odpovědět. V životě je všechno o určitých energiích. Není to vůbec o tom, jestli ten člověk je známý. Já sám osobně se snažím fotit na 150%. Pro mě je focení láska a věci dělané s láskou se vždycky nějak projeví. Já sám jsem před 4 roky začínal jako naprostý amatér, ale protože tam byla obrovská chuť něco tvořit a najít sám sebe, tak jsem si koupil foťák a začal jsem. Bylo mi to úplně jedno a hlavně jsem vůbec netušil, jestli mám talent nebo ho nemám, ale prostě jsem začal. A jak pořád tvoříš dál a dál, i jako amatér na 100%, tak se časem začneš zlepšovat. Byla to taková sněhová koule, která se postupně nabalovala. A s tím, jak se nabalovala, rostla chuť, i má kariéra.

Na kterou osobnost vzpomínáš nejraději? (Se kterou se Ti dobře pracovalo.)  A která z nich je pro Tebe v tuto chvíli zatím nejvíc ceněná? A kdybys jsi mohl vybrat z našich i zahraničních celebrit, kdo by stanul před Tvým objektivem?
Na první část otázky se mi bude dost těžko odpovídat. Protože mít nějakého svého favorita je stejné, jako kdybych se zeptal já Tebe, jakého favorita máš mezi svými nejlepšími přáteli. Tak si také nevybereš jenom toho jednoho. Protože každý je svým způsobem jiný. Prostě máš ráda všechny. A zrovna tak je to u těch celebrit. Mám rád všechny celebrity, se kterými jsem spolupracoval a mám nesmírnou pokoru v tom, že ty lidi s takovým člověkem jako jsem já, začali spolupracovat. Pro mě jsou to totiž většinou lidé, kteří v té umělecké sféře dokázali mnohem víc než já. A pro mě oni jsou osobnosti. A pokud bych si mohl opravdu vybrat ze světových celebrit, mojí takovou inspirací je Madonna. To se o mně ví, a to jsi si asi i myslela. (Pozn.: ano, myslela.) A já vám vysvětlím proč. Madonna je na scéně několik let. Něco přes 30, myslím. Ona má v sobě zvláštní šarm a má i provokaci. A mně se tedy líbí nejenom jako člověk. Spousta celebrit v jejím postavení tu svojí slávu neustojí. Začnou pít, brát drogy. Prostě ta sláva je semele. A ona je osobnost, která si všímá jen svého byznysu, který dělá velmi dobře. Jí bych chtěl fotit nejen kvůli vzhledu, i když dneska už je to starší paní, ale hlavně kvůli tomu, že ona je herečka. Ona se totiž před kamerou nebo fotoaparátem stane ze zpěvačky herečkou. A to je to, co se snažím ze svých objektů na focení dostat. Dostat z nich emoce, aby ty fotky nebyly nudné. 

Jsi velice kreativní a spousta lidí Tvůj styl a vůbec styling hodně napodobuje. Tvoje fotografie jsou neuvěřitelně různorodé, kde bereš inspiraci? A je u Tebe inspirace okamžitý podnět nebo je to kontinuální proces?
Tak to také záleží… Já se samozřejmě snažím sledovat, jaké jsou trendy. Ale vždy vycházím z toho, co se líbí mně. Já miluji černobílou kombinaci. Je to možná i dané tím, že jsem spoustu času v dětství trávil u babičky s dědou na vesnici a ti sledovali pouze černobílou televizi. Jinou neměli. Já do dneška miluju černobílé filmy a vůbec filmy pro pamětníky. Hodně lidí se mě ptá, proč hodně mých fotografií je černobílých. Ono je to tak trochu dáno i tím, že mám oční vadu, jsem tupozraký, a tím pádem vnímám barvy trošku hůř. Právě proto se možná při focení víc soustředím na světlo než na barvy jako takové. To světlo podle mě totiž dělá ve fotografii mnohem víc. Takové ty základní světelné pojmy známe snad všichni. Když se dá lampa ze spodu, tak vyniknou kruhy pod očima a když ze shora, tak zase vyniknou jiné věci.
Jinak inspirace jako taková není jen ta Madonna, ale sleduji třeba i na YouTube práci jiných fotografů, když mají někde nějaké prezentace. Ale většinou vycházím sám ze sebe. Pro mě jsou to takové vize. Takže pokud mám být upřímný, u mě je inspirace okamžitým podnětem.
Já mám totiž dar improvizace. Už od školy.
Já sám mám rád elegantní styl. Elegantní ženy a s tím související sex appeal. A právě proto ke mně možná chodí ty celebrity. Oni ve mně vidí to, že je i v 60ti dokážu udělat sexy. Před mým objektivem se totiž do takového sexy trikotu svlékla i Petra Janů, která se toho nejdřív opravdu bála. Ale potom jsem jí přesvědčil, udělali jsme takový kompromis. A to je to, čeho si na těch celebritách vážím. Vážím si toho, že jdou do toho. Jdou do sexy kostýmů: kalhotek, dekoltů, podprsenek. Ono k tomu patří i to, že já nemám rád vulgaritu a i sexy žena nemusí odhalovat úplně vše. Já vždycky říkám, že zkusit se to může.  A pokud by se to náhodou nepovedlo, tak se to zveřejňovat nemusí. Pro mě je to pokaždé výzva. Ale musím říct, že zatím se mi vždy podařilo modelky/herečky přesvědčit, aby do mých představ šly. Většinou se to i povedlo a prezentovalo se to. Už o mě i psali, že svlékám celebrity, ale to není pravda. Alespoň to není prvoplánované. Na prvním místě je u mě elegance a šarm.

Něco podobného jsem zažil i s Jitkou Molavcovou. Všichni ji známe jako dětskou hvězdu a nikdo si ji tudíž nedovedl představit jako dámu a vidět na ní ten sex appeal. A já jsem všem ukázal, že ho tam má. A to mě třeba také baví. Nafotit i ty lidi, o kterých si ostatní myslí, že nemůžou nijak elegantně vypadat. A díky tomu se mi ozývají třeba další i další lidé, třeba i starší. A s tím souvisí i dříve položená otázka, jak sháním klientelu. Bez managera, pouze na základě referencí. Dneska je trend být sexy, a tak se maximálně snažím své modely tak stylizovat. A mám kolem sebe tým profesionálních vizážistek a stylistů, kteří se o to snaží se mnou. To si myslím, že je i základ dobré tvorby. Je hrozně důležité mít kolem sebe lidi, se kterými si rozumíš, a oni hlavně rozumí Tobě. Já třeba neumím líčit, ale mám určitou představu. Mám skvělou vizážistku Kamilku Šimánkovou a ona mě naprosto přesně doplňuje. Přesně dokáže odhadnout můj záměr. Ona přesně vystihuje pojem „mých prodloužených rukou“ k líčení. My se tak navzájem doplňujeme. U nás funguje splinutí, symbióza!

Michale, a co Ty a konkurence? Už několikrát jsme spolu řešili, že se najdou fotografové, kteří Tě kopírují? Jak na to reaguješ.
Tak víš, jak jsem již řekl, i já sám si beru inspiraci u jiných fotografů. Víš, na jednu stranu jsem rád, protože to vypadá, že dělám svou práci dobře a lidé se mi chtějí vyrovnat. Ale bylo i několik přátel, tedy těch facebookových, kteří okamžitě po zveřejnění mých prací celou stylizaci zkopírovali. Ve chvíli, kdy je to profesionální fotograf, tak to zamrzí. Ostatní moc neřeším. 

A co fotografování mužů? Je rozdíl fotit ženu nebo muže?
Ne, není žádný. Já nedělám rozdíly. Pro mě je to klient. Dřív jsem tedy fotil pouze ženy, ale tím, že jsem poslední dobou začal fotit i muže, tak se mi ty zakázky zase o něco rozrostly. Chodí ke mně jak kluci, které fotím na booky, tak i manageri na prezentaci nebo cokoliv jiného. I to zvětšuje vaše portfolio. Člověk se nesmí bránit ničemu. Na věk ani na pohlaví nekoukám.

Dostáváme se do finále. Michale, vím, že jsi sám fotograf samouk a fotografické kurzy nenavštěvuješ. Ale kdybys měl našim čtenářům, potažmo posluchačům našich kurzů dát jednu jedinou fotografickou radu, která by to byla?
Nenechat se odradit a on se úspěch časem dostaví sám. Dělat to s láskou a se srdcem. Postupně si sehnat profíky, kteří s Tebou budou chtít dělat.

Zdroj: Veronika Šimáčková afop.cz

Foto: Michal Skramuský