Rozhovor s módní návrhářkou Alžbětou Presovou
Povídala jsem si s nadějnou módní návrhářku Alžbětu Presovou o její účasti na workshopu Silueta versus dekor.
Alžběta vystudovala Vysokou školu výtvarných umění - obor design textilu v Bratislavě, na pražské VŠUP absolvovala stáž u prof. Tapťucha a v roce 2011 se stala se svou kolekcí Šok ok vítězkou soutěže ArFashion designer. Tvoří pod značkou Bjety.
Jak ses k tomuto projektu dostala? Kdo tě oslovil k účasti?
Pozvání jsem dostala od úžasné Oldřišky Křížové. A tímto jí děkuji.
Jak a kde workshop probíhal? Kolik času jsi tvorbou strávila?
V Brtnici, velmi krásné místo na Vysočině. V průběhu pěti dnů jsme měli možnost nasávat atmosféru a tvořit. Osobně jsem samotnému procesu tvorby věnovala asi dva dny (a mezitím se stihla i vykoupat v místním rybníku).
Téma workshopu je cítit už z jeho názvu „Silueta versus dekor“, což odkazuje k období Secese. Bylo toto téma vám tvůrcům ještě blíže specifikováno?
Secese a dekorativismus dýchal s celého domu Josefa Hoffmanna, kde workshop a přednášky probíhali. Měli jsme možnost nahlédnout do místního archivu krojů a výšivek. Přispěli snídaňové diskuze se zkušenými, ostřílenými a dlouhodobě tvořícími návrháři. A také všudypřítomný venkov formoval naše myšlení. Vlastně to, co v konečném důsledku působí na diváka/zákazníka je silueta a dekor outfitu.
Tvůj model vzniklý na workshopu vychází z klasické košile. Zkus nám popsat myšlenku Tvé práce. Jak si téma pojala?
Košile je pro mě základní oděv, má svou typickou siluetu (triko jsem v archivu ani na fotkách v Hoffmannově domě neviděla). Také jsem předtím košile a jejich střih hodně řešila a velmi mě lákalo ušít ji klasickým způsobem z toho „papíru nepapíru“. Výsledkem z workshopu pro mě byly dvě košile. Jedna z nich má dekor černých puntíků, které tak výrazně zdobí i zdi jednoho pokojů v Hoffmanově domě. Potisku jsem dosáhla za pomoci bramborových tiskátek - vliv venkova.
Dočetla jsem se, že všichni zúčastnění návrháři měli k dispozici stejný netextilní materiál, na fotografiích připomíná vizualně papír. O jaký materiál se jedná?
Nevím přesný název. Ale ano na pohled a vlastně i na dotek to byl papír, který se však netrhal a ani nedal roztrhnout. Během zpracování se stával poddajnějším a měkčím.
Jaké další prostředky/materiály jste měli k dispozici?
Šicí stroje, nůžky, pravítka, pásky, barvy (vlastně jen černou), tiskařské válečky, raznice… Mohli jsme ale použít cokoliv ke zpracování „papírového“ základu.
V čem pro Tebe byla účast na takovémto prestižním workshopu zajímavá? A kam Tě posunula?
Možnost komunikace (probrat business stránku fashion designu) s návrháři v klidném prostředí. Znovu přemýšlení nad konkrétním zadáním. Nesvázanost s nositelností a prodejností oděvu. Vytvořit objekt. A výstava v Moravské galerii v Brně.
Umělecky hodnotné modely vzniklé v rámci tohoto workshopu byly k vidění v Moravské galerii v Brně v rámci výstavy Voliéra No.1, nebo i přímo naživo na módní přehlídce tamtéž. Módní show, kde jste mohli tyto neotřelé modely shlédnout proběhla v neděli 19. 1. v rámci slavnostní dernisáže této části výstavy.
fotograf: David Severin
vizáž: Barbora Nevická (Surface profesionální škola líčení)
Modelka: Kateřina Pinkasová
Autor: Pavla Gerschonová
