Rozhovor s módní návrhářkou Martinou Nevařilovou

Jak byste charakterizovala Vaši značku a oděvy, které navrhujete?

Hlavní doménou mé značky je pletáž, navrhuji převážně pletené modely od svetrů, přes šaty, sukně, kabáty a další doplňky. Moje kolekce vždy tvoří ucelená řada modelů, které se vzájemně doplňují, mají vždy jednotné téma a tím se možná odlišuji od ostatních návrhářů. Volím témata, která nejsou  jen o oděvu, ale o mém pohledu na svět. Inspiruji se na svých cestách po světě, hodně mne fascinují původní kultury, zajímám se o  lidská práva, ekologií a stav společnosti vůbec a moje kolekce jsou tím zasaženy.

Proč se zaměřujete právě na úplet, co Vás na něm baví?

Vystudovala jsem oděvní návrhářství na UMPRUM, kde jsme v posledním ročníku byli povinni nastoupit na praxi a tak jsem se ocitla v Modetě, což byl obrovský pletařský Národní podnik, který měl mnoho závodů a pletáren po celé republice. Já jsem měla štěstí, že mě přiřadili do modelárny v Jihlavě, která měla maličký provoz, pár strojů a prostor na moje hraní, takže jsem si tam mohla vyvzorovat svoji první pletenou kolekci doslova od nitě. Nejsem závislá na vzoru látek a mohu si zvolit vlastní barevnost příze, ze které si vyvzoruji vzor a následně střih a technologický postup. Celý proces tvorby mohu ovlivnit od počátku a to mne baví!  

A jak se Vám s úpletem pracuje? Není to materiál náročný na zpracování?

Tak za ta léta mi to přijde hrozně jednoduché. Už jsem se pletařině dostala pod kůži a ty finesy pro mě jsou samozřejmé. Když se řekne dutinka a řetízkování, žebro dvojité, trojité, průkrčník a další pletařské výrazy, tak jsem doma. Teď se do navrhování nečekaně připletl můj syn Oliver, vytváří svou první a možná i poslední malou kolekci pánských svetrů podle grafických návrhů šesti svých vrstevníků - výtvarníků, kterou chceme odprezentovat v rámci letošního Designbloku. Strávili jsme spolu nějaký čas v mé mateřské pletárně na severu Čech a bylo pro mě zajímavé, uvádět ho do tajů pletařiny a naopak vidět svoji práci z jiného úhlu pohledu. Příze nakupuji v Itálii, vybírám si je na veletrhu Pitti Filati ve Florencii, který se koná dvakrát ročně. Následně, když po dvou měsících dorazí příze do pletárny, tak přímo ve výrobě vzoruji svoji novou kolekci. Je důležité, aby se vzor vyvzoroval přímo na tom konkrétním stroji, na kterém se bude vyrábět, protože už se mi několikrát stalo, že jsem musela vzorky převézt do jiné továrny a ono je to těžko převoditelné, každá pletárna má jiné typy strojů. Následně vyrábíme malou vzorovou kolekci, kterou prezentujeme dalším obchodníkům, teprve následně se vyrábí celá kolekce na základě objednávek v malé sérii, tedy od každého modelu, který vyvzoruji, vzniká padesát až sto kusů v různých velikostech a v několika barevných provedeních.

Na co se při tvorbě svých kolekcí zaměřujete?

Určitě je to kvalita. Zákazník, který nosí naše věci, nám zůstává věrný a vrací se právě kvůli kvalitě. Téměř každý kus mi doslova projde rukama, trávíme ve výrobě hodně času při vzorování a často musím vymyslet postup zpracování přímo na dílně, nerada se smiřuji s výrazem „tohle nejde“. Na druhou stranu miluji zručnost lidí, kteří své řemeslo dělají celý život a za léta spolupráce jsme se opravdu vyladili. Je mi líto, že se vytrácí poctivost řemesla, že český textilní průmysl je v naprostém úpadku a spousta odborně vyučených lidí končí za kasou v Kauflandu. Při výrobě také klademe velký důraz na kvalitu materiálů, používáme léta směsové příze z kvalitní merino vlny, vždy myslím na to, aby se svetr dal vyprat v pračce a byl nositelný i po mnoha vypráních!  A dále si myslím, že je důležitá ta přidaná hodnota – téma kolekce. Teď jsme třeba dělali kolekci na pomoc Tibetu, navrhla jsem modely inspirované tibetskou módou a výtěžek z přehlídky šel na chráněné ruční dílny v indickém Tibetu, protože do normálního Tibetu se vlastně dnes už nesmí ani cestovat, jelikož je okupovaný Čínou. Pro mě ta nadstavba je hrozně důležitá, čím jsem starší, tím mi ta móda připadá více plytká a já neustále bojuji sama se sebou, proč vlastně dělám módu. Dnes kamkoliv vejdete, tam jste zavaleni lacinými výrobky, zrovna dnes jsem míjela billboard, který hlásal, že tričko stojí méně než sedmdesát korun a pro mě je to absolutně nepředstavitelné. Myslím si, že to je degradace lidské práce a textilního odvětví, pokud si můžete koupit tričko za menší peníze než je oběd, tak je potom někde něco špatně. Buď je to ošizené na materiálu, nebo za to někdo nedostal zaplaceno, vidím za obrovskou nadprodukcí zřejmé vykořisťování a na druhé straně klamání zákazníka a mně to ubírá potřebu v téhle branži dál pokračovat. Témata, která dávám své tvorbě, to je moje svoboda a vlastní pohyb módou napříč trendy a novými kolekcemi, a také důvod, že mohu módu dělat dál i po tolika letech.

Co Vás inspirovalo při tvorbě Vaší poslední kolekce? Proč právě „Colors of Tibet“?

Úplně konkrétně mě k tomu přivedla návštěva čínského prezidenta v Praze a ty potlačované demonstrace, protože my jako Češi jsme se vždycky hlásili k odkazu dalajlámy, který byl velkým přítelem Václava Havla. Pobuřuje mě, jak současný prezident popřel tradiční přátelství mezi Českou republikou a Tibetem a jakým způsobem se snaží vetřít do přízně čínského diktátora. To ve mě vzbudilo potřebu se v tomto směru angažovat. Napojila jsem se na sdružení Potala a na Kateřinu Jacques Bursíkovou, která je hodně aktivní v otázce Tibetu. Kateřina mojí tibetskou přehlídku následně i uvedla. Po celý podzim jsme měli vyvěšený na dveřích butiku obrovský portrét jeho svátosti dalajlámy a Václava Havla, hned naproti čínské restauraci, a často k nám vrazili pobouřeni čínští hosté zblblí komunistickou propagandou Číny. Tak jsme působili jako středisko osvěty, přiznávám, že trochu marně!

Vaše kolekce jsou plné barev a originální, jak moc je pro Vás originalita v životě důležitá?

Já bych to nenazvala originalitou jako spíše svobodou, a ta je určitě na prvním místě. Já jsem měla už jako dítě potíže s tím, že jsem byla hodně individuální a v podstatě jsem to asi nacpala správným směrem, do té kreativity a originality, což mě pomáhá ventilovat své názory a ta originalita je s tím úzce spojená. Když je člověk sám sebou, tak je vždy originální a naopak, pokud se snaží cokoliv kopírovat, tak to většinou praskne.

Co chystáte nového? Chystáte přehlídku?

My jsme v červnu po dvanácti letech zavřeli náš velký butik. Bylo to jednak z důvodů změny majitele domu, ale také z takzvané únavy materiálu. Když jste dvanáct let na jednom místě, tak začnete mít pocit, že obrůstáte mechem, a že je potřeba učinit nějakou změnu. Pro mě je tou změnou, že jsme se přesídlili. Neotevřeli jsme nový butik, máme za sebou tři měsíce stěhování a rekonstrukce nových prostor pro nové studio, dílnu a sklad a stále máme otevřený náš druhý butik na Haštalském náměstí. Já teď hledám novou cestu. Neříkám, že to bude úplně móda, zatím si to nechám pro sebe, ale trošičku koketuju s gastronomií. Před dvěma lety jsem se vyučila kuchařem a ráda bych to spojila. Myslím si, že móda a jídlo mají hodně společného tak jako design a kultura stolování, bydlení, života vůbec. Loni jsme se prezentovali v rámci Fashion Revolution, kdy jsme představovali lidi, kteří pro nás vyrábí naše modely, prezentovali jsme jejich osobní příběhy, abychom ukázali, že za vším stojí spousta lidské práce, za kterou řádně zaplatíme, a tak že naše cena oděvu je naprosto poctivá, že se nikomu nesnažíme podbízet. Staráme se o to, aby i příze, ze které vyrábíme, měla certifikát ekologie a nějakého fair trade, a to se dá spojit i s tím jídlem, takže moje cesta dál povede tímto novým směrem. Novou vlastní kolekci letos nepředstavím, budeme prezentovat novou značku mého syna. Pro mě je to ohromně zajímavé, že se vydal touto cestou, přestože s módou nikdy nekoketoval, spíše možná naopak, vzhledem k tomu, že je to profese jeho matky. On sám je grafik a tím, že ke spolupráci přizval další mladé lidi, vznikla zajímavá kolekce, kde jsem se i já něco naučila a moc ráda mu s tímto počinem pomáhám. Jeho nová značka se jmenuje SPLET. 

Děkujeme za rozhovor