Rozhovor s návrhářkou Sabinou Schindlerovou

Sabina Schindlerová, stojící za módním labelem Wasabinka, je také houslistkou a v neposlední řadě matkou dvou dětí. Nebýt jejích dvou synů, možná by nikdy neobjevila svůj skrytý talent… Zároveň ale říká: “Důležité je žít svůj život, ne život svých dětí.”

Jak jste se dostala k módnímu návrhářství?

Celé moje šití a návrhářství je vlastně úplná náhoda. Když jsem byla na mateřské dovolené s prvním synem, byla jsem frustrovaná matka a vůbec jsem nechápala, jak někdo může stíhat ještě něco jiného. Bylo to pro mě nesmírně náročné období, takže jsem brala chvilkový návrat k práci v komunikační agentuře trochu jako vysvobození.

Ale když se narodil druhý syn, vše se najednou zharmonizovalo a já pochopila, že si mateřství dokonce můžu i užívat. Asi mi trochu chyběla moje původní kreativní profese, protože jsem najednou potřebovala něco vytvářet.

Díky dětem jsem se zrovna seznámila s jednou maminkou, která šila dětské oblečení a prodávala na fler.cz, což mě zaujalo. A když jsem u ní pak viděla, jak profesionálně se šije na overlocku, řekla jsem si, že to chci zkusit taky. Během měsíce jsem si najednou koupila 2 stroje a ušila první sukni, kterou jsem vystavila na fleru.

Jak jste se to učila, kupovala jste Burdy?

Já jsem nešla cestou přes Burdy. Dělání střihů mě hodně zdržuje a zároveň omezuje tvůrčí proces. Baví mě vyzkoušet něco nového, neotřelého, trochu extravagantního, co porušuje stereotypy v oblékání.

Vytvářím věci, co bych sama ráda nosila. A pořád zkouším posunovat svoje hranice. Učím se vlastně při každém novém návrhu.

Takže Vás tenhle způsob tvorby nijak nesvazuje, máte v tvorbě svobodné myšlení.

To mě na tom právě baví. Prostě si rozložím látku a stříhám ji rovnou nebo si ji různě aranžuji na krejčovské panně. Jde to tak nějak samo od sebe. Ale na druhou stranu je každý kus velký experiment, nikdy nevím, jak to celé dopadne. U dražší látky se někdy bojím, že to zkazím, tak si ji rozložím a zase zabalím třeba několikrát během půl roku, než se odhodlám do ní střihnout. (smích)

Víte dopředu, jak věci budou ve finále vypadat?

Někdy ano a někdy ne. Záleží hlavně na tom, jak složitý kus oblečení zrovna navrhuji. Ale občas si potřebuju odpočinout u něčeho jednoduššího, takže zachovám klasický střih trička a třeba jen kombinuju barvy nebo potisk látek.

Některý návrh zase vytvořím natolik složitě, že si nejsem jistá, zda bych ještě ušila úplně stejný. Potom je takový Wasabinka kus skutečně jeden jediný originál.

I Coco Chanel špendlila látku rovnou na živých modelkách. Pracovala jinak, nebála se ženy obléknout jinak, zbavit je korzetů. Co by si dnes podle vás musela žena vzít, aby to bylo stejně revoluční?

Dneska už se revoluce nekoná, protože možné je všechno. Vypadá to, že šokovat už není čím. (smích)

A umělecké vlohy máte?

No, moc ne. Od mala jsem se věnovala hudbě, ale nikdy jsem třeba neuměla kreslit.

Takže skici si neděláte?

No jo, ale jsou hrozné (smích)… (Poté si prohlížíme sešit s návrhy a ve skutečnosti tak hrozné nejsou)… tady jsem to potřebovala vidět barevně, tak jsem si musela od kluků půjčit fixy (smích). Je jasné, že na studium návrhářství by mě nevzali. (smích)

Jaký váš produkt mají zákazníci nejraději?

Na to jsem zatím nepřišla, vzhledem k rozmanitosti mých návrhů. Ale asi to budou mikiny. Ty jsem právě začala šít kvůli Fleru, protože se dobře nosí a je to praktický kus oblečení, který se lidi nebojí koupit po internetu. V tomto případě neexperimentuji se střihem, ale mikiny různě zdobím. Nejoriginálnější, ale také nejpracnější, jsou moje ruční výšivky. Dokonce se mi ozvala i jedna Španělka, která měla o moji ruční práci zájem.

Jak vznikají výšivky, které zdobí vaše mikiny?

Opět si nic dopředu nepřipravuji, ani nekreslím, jen si rozložím barevnou škálu bavlnek a rovnou vyšívám. Takže pokaždé vznikne něco nového, podle momentální nálady. Jiná kombinace barev a tvarů. Když začínám, nemám ani nijakou představu, je to vše o náhodě, o náhlé tvůrčí inspiraci.

Máte svoje produkty v nějakých kamenných obchodech?

Zkusila jsem dát své věci do pár obchodů, ale zatím to s prodejem přes zprostředkovatele nebylo moc slavné. Prozatím je pro mě hlavní prodejní platformou Fler. A pravidelně také mívám stánek na pražských fashion marketech.

Co máte vlastně vystudováno, když ne návrhářství?

Vystudovala jsem Pedagogickou fakultu, obor čeština - hudební výchova s aprobací na střední školu. Ale nejsem moc učitelský typ. Ačkoliv ta hudebka by mě možná učit i bavila, chvíli jsem na mateřské učila klavír. Teď hraju v jednom poloprofesionálním orchestru na housle.

A pak, že nemáte umělecké vlohy! A to navrhujete a hrajete v orchestru.

To jo, ale není to, že bych se tím profesionálně uživila. Dnes mě to nesmírně baví a je to můj velký koníček, ale měla jsem v pubertě i období, kdy jsem to nenáviděla. Vyrostla jsem v malém městě na Moravě a styděla jsem se, že pořád chodím s futrálem s houslemi. (smích)

Co říká Váš manžel na Vaše podnikání, podporuje Vás?

No možná by zajásal, kdybych řekla, že jsem si našla práci v PR (smích). Jinak samozřejmě ano, i když to neříká přímo, cítím od něho velkou podporu. A hlavně bez jeho fotek bych neměla jak moje návrhy na fler vystavit! I když je pravda, že mě fotí někdy i starší syn. Je mu skoro devět a docela mu to jde.

Zdroj foto: David Severin