ROZHOVOR s Petrou Ptáčkovou
Módní návrhářka Petra Ptáčková poskytla naší redakci Moda.cz rozhovor nejen o tom, kde hledá inspiraci.
Mohla by ses čtenářům moda.cz představit a něco málo o sobě říct? Tvá škola a tvé začátky?
Je mi 30 let, v oboru pracuji od studií na Střední technické škole hl. města Prahy, kde jsme se zabývali materiály, střihy, technologií ale uměleckou formou. Měla jsem velké štěstí, od jednoho profesora, který dostal zakázku na výrobu kolekce z italských materiálů, jsem dostala šanci, spolu navrhnout kolekci na styl a Kabo a vlastně nevědomky jsem do toho spadla a nesla se na vlně, která mi přišla do cesty, a nechávám se unášet dál.
Potom jsem chtěla studovat na UMPRUM, kam jsem se nedostala. Francouzština se mi vzdycky libila, a tak jsem si řekla, že to tak má asi být, jednoho dne jsem se sebrala a odjela jsem tam. Odvolání na UMPRUM už jsem nepodala. Toužila jsem žít v Paříži, bylo mi asi 21 let. Mohla jsem se ale takto rozhodnout proto, že dělám bojové umění a měla jsem to štěstí, že jsem se dostala k natáčení reklam. Za ušetřené peníze z natáčení jsem najednou měla různé možnosti a pro mě, obrazně řečeno, “mi celý svět ležel u nohou”, peníze mi dali volnost. Dělala jsem tam různé brigády a chodila na castingy, ručně vyšívala trička pro značku Casey Casey, tenkrát ještě Casey Vidalenc, která ručně zpracovává oděvy, ručně barvené, je to krásná krejčovina. Náhodou jsem také začala studovat módní školu v Paříži, sice jsem neuměla francouzsky, ale pustila jsem se do studia jazyka, s čímž mi pomáhala Ema Smetana. Školu jsem ze zdravotních důvodů nedostudovala, odjela jsem jako kaskadérka pracovně do Německa. Do školy v Paříži jsem se už ale nevrátila, ale dalo mi to hodně, otevřelo mi to oči, tam studenti pracují úplně jinak, mají jinou energii a došlo mi, že musíš hodně chtít, být cílevědomý a plánovat. Utvrdila jsem se v tom, že móda je moje láska a že to chci dělat a že mi dává víc, než jsem si myslela.
Čemu se v současné době věnuješ a na co se můžeme v budoucnu těšit?
Po Paříži jsem byla nejvíce v New Yorku, tam jsem si uvědomila, že se nemusím klasifikovat jenom jako designér, ale že mohu spojovat více věcí najednou, být umělcem ale i dělat módu. Když jsem se v NY zabydlela, tak jsem se přihlásila do soutěže „Reality show“, ale chybělo mi vízum, tak jsem to zkusila znova za rok a vyšlo to. Podmínky soutěže byl dost tvrdé, zase se mi tam ale otevřelo spoustu nových cest, přišla další nabídka na studium specializace na pleteniny do Itálie, pro mě je to atraktivní obor, trávila jsem tam celý rok a odvíjí se od toho další moje tvorba. Při této práci jsi závislá na pletařích, na týmu. Nyní to nejnovější, co jsem vytvořila, je modifikace kolekce..., je to nový způsob práce, musela jsem se seznámit s novou uměleckou tvorbou, povedlo se to.
Co máš nejraději na své práci a co tě k ní inspiruje?
Volnost, a tím, že jsem volná pořád, tak mě naopak baví i ten střet, spolupráce a nastavení pravidel hry. Baví mě zpětně se podívat na moji tvorbu, udělat si odstup a vrátit se ke starší věci, vidíš svůj rukopis.
Z jakých materiálů ráda tvoříš a proč?
Dříve jsem upřednostňovala výhradně přírodní materiály a bavlnu, dnes bych řekla, že díky zkušenostem vidím o něco dál a je to úplně sustainable viskóza, co mě tak okouzlila, a taky vlna, která má pro mě velké plus, každý den se přesvědčuji o jejích neuvěřitelných schopnostech.
Tvá definice módy a stylu?
Buď kým chceš být, můžeš to i měnit, pravidla si vytváříme sami. Slova jako móda a styl přestávají pro mě mít jakýkoli význam. Já potřebuji lítat, skákat, smát se, zažívat příběhy... a to ve mně slova jako móda a styl jaksi nevyvolávají. Myslím, že je obecně čas na redefinování těchto slov…S oblečením toho člověk může hodně zažít, hodně dokázat, změnit. Může si vytvořit smysl pro humor, oblečení je hra, zábava a v neposlední řadě i comforní a funkční věc. Je to rozmanitost, barevnost, nálada, individualita, názor, řeč beze slov, hra bez hranic, sebevědomí, nebo naopak úkryt před okolím… móda styl je na cokoli si jen člověk vzpomene.
Jaké máš plány do budoucna?
Veliký, větší, než je móda. A to je hodně osvobozující. To je přesně ta svoboda, ve které potřebuji žít a dnešní dění v módním průmyslu tomu tak hezky vlastně nahrává.
Proč je tvá nová kolekce pojmenována HOME?
Protože jsem se po hodně intenzivním pracovním a studijním roce vrátila z Itálie, kde je láska, veselo, energie. Z lidí září to, jak milují jíst, pít, smát se. I problémy se dají řešit a život je hned takový lehčí. A když přijedu k mámě na Černý most a BAAAAM. Je to kontrast, nakonec zpětně vlastně dost zajimavý kontrast, ale pro mě je to společenský šok. Asi to byl silný moment, takže se v kolekci bije romantička, na můj styl vlastně ženská, nálada s tvrdostí a syrovostí a (ne)stylem (který je vlastně současný styl) Černého mostu. Lidé, architektura, levné potraviny….je toho hodně :D
Po chvíli mi došlo, že ať se mi to líbí nebo ne, tedy odkud jsem, a že už jsem velká na to, od toho utíkat. A tak jsem se do Čerňáku vlastně znovu zamilovala a použila ty emoce svým vlastním způsobem v kolekci.
FOOTSHOP X PETRA PTÁČKOVÁ ZERO WASTE BASIC STITCHED T-SHIRT
Kde je vlastně tvůj domov?
Zaleží na tom? Domovů mám víc, na seznamu je i Praha... ale jakmile jsem v Praze už delší dobu jako třeba měsíc dva, tak už se mi moc stýská po těch dalších místech. Potřebuji cítit vítr v křídlech, to je asi ta moje definice domova...
Kde si můžeme tvou tvorbu prohlédnout a popřípadě koupit?
Nyní nejvíce asi ve Vnitrobloku ve Footshopu. Taky se můžeš vydat třeba do Tokya v Permanent Modern nebo NYC třeba v H.P. France butiku.
Jaký máš názor na módu v Čechách?
Ještě stále se lidé bojí mít vlastní názor. Často se věci akceptují až potom, co jsou dobrý venku, zrovna jako to mají i naši umělci, fotografové, tanečníci apod. Co přijde z venku, je automaticky wau a lepší... Ale věřím, že se to mění, a to i díky vlně lokálních značek, výroby, snahy vysvětlit, že co je doma, je cool. Vlastní identita je to, co může dělat člověka zvláštním a jedinečným. Chce to znát nebo si umět najít tu svoji identitu, okopírovat to, co už je někým schválené. Ale není to přece taková zábava, neni to výpravná cesta do neznáma :D, pokud se ovšem v tom daném trendu člověk osobně skutečně nenajde.
Já mám od doby, co jsem skákala jako 17letý parchant na bruslích, ráda široké kalhoty, patří to k té generaci bruslařů, skejťáků, tanečníků a mně je to blízké a vždycky bude už od první mojí autorské kolekce - všude můžeš najít široké kalhoty s nižším sedem jako určitý rukopis…co mi je do toho, že se nosily upnuté legíny :), když je necítím, nebudu je dělat.
Na MBPW si předvedla svou kolekci na schodech. Jak tě tohle napadlo?
Celé se to odvíjelo neplánovanou cestou. Chtěla jsem spíše dělat prezentaci, nejsem zastáncem těchto akcí a moc mě nebaví význam Fashion weeků. Byla to taková demonstrace, že móda může být o chloupek funkčnější, ale ne každému se to může líbit. Pro mě to bylo vzrušující. Pro mě i všechny zúčastněné to byla zábava a tak by to mělo být. Neodpírám si jiným způsobem vzrušující život mladého člověka a neodpírala jsem si doteď surfování a zimy na sněhu a párty a kamarády kvůli něčemu, co mě nemá bavit. Obětuji módě v podstatě všechno a tak sranda musí bejt :)
Kde bereš nejčastěji inspiraci?
Ta přijde, když ji nečekám. Někdy nápad zmizí, než si ho stihnu zaznamenat. Pak to nechávám volně dýchat…když to je nápad, co za něco stál, vrátí se. Inspirace je všechno kolem a je to hlavně o mně, jak moc mám otevřeny všechny ventily a umím vnímat…vůně, barvy, rytmus, i když se jedná třeba o zvuk tramvaje, do kterého někdo něco zahlásí, do toho přeletí pták, do toho zašustí billa igelitka pána od vedle a do toho někdo kouří cigáro.… je to cokoli. Už tohle je vlastně celkem slušný mix, žejo :D. Inspiraci musím hledat v sobě, odtamtud koukám ven…
Těšíš se na léto? Kam se chystáš?
Miluji léto, vodu, slunce... A co se chystám? Netuším, střídavě budu v Čechách, potřebuji do New Yorku, nevím, netuším …věci se vyvíjí a já jim můžu jít naproti, ale plánování nemá cenu.
Tvůj nejoblíbenější outfit? V čem se cítíš nejlépe?
Moc nenakupuji, nemám to ráda. Někdy ale fakt musím, ale já se snažím nakupovat náhodně, když někde jsem, kde mají moje oblíbené značky. Snažím se nosit svoje věci, vidíš reakce lidí, a to, jak věc funguje, nefunguje, to je fajn. Jinak na každodenní život mám ráda Uniqlo.