Rozhovor s talentovaným tanečníkem - Henrique Pinto

Ahoj Henrique, pro začátek bych se rád zeptal na jednoduchou otázku, jak se máš?

Ahoj Matěji, většina lidí by určitě čekala, že použiji tu běžnou frázi "jde to, ale vždycky by mohlo být lépe.“. V mém případě je tomu tak, že se snažím být neustále happy. 

Tvé jméno zní velmi exoticky, mohl bys čtenářům prozradit jeho historii?

Ano, mé jméno chováme již po generace. Nejen tatínek, který pochází z Afriky, Angoly, ale také dědeček, který nesl též stejné jméno, pocházel z Portugalska, jelikož předtím tyto země byly sjednocenými koloniemi. Babička pocházela z Itálie, byla to Albínka, což k tomu opět přidává. Předky jako takové máme ze Španělska a nakonec bych to uzavřel maminkou, která je Češka. 

Tomu říkám hezká historie. Jsi excelentní tanečník a je na tobě znát, že tancem opravdu žiješ, jak ses k němu dostal?

Je to tak. Tanec je má vášeň. Je to věc, která mě neustále naplňuje. Mám svůj odlišný styl, u kterého se snažím držet a neustále ho zlepšovat, protože jsem si vědom toho, že se musím ještě spoustu věcí naučit. S tancem jsem začal ve svých 18 letech, kdy jsme s přáteli chodili na diskotéky a to byl právě jeden z prvních momentů, kdy jsem si začal všímat tance. Po pár týdnech jsem si uvědomil, že bych chtěl zkusit tančit profesionálně. Mým učitelem byl YouTube, tam jsem se učil základy, které jsem potom rozvíjel. Líbilo se mi, že má zapáĺenost v té době byla ohromná. Trávil jsem 8 - 9 hodin denně před zrcadlem. 

Každý, kdo tě sleduje, ví, že máš za sebou mnoho úspěchů a spoluprací se spoustou osobností. Které zkušenosti pro tebe byly nejzajímavější?

Upřímně si myslím, že každá spolupráce či zkušenost v mém životě byla něčím zajímavá. Je těžké to posoudit. Snažím se každé momenty užívat. I když by se našel jeden z momentů. Letošní premiéra divadelní hry "Malý Princ" za doprovodu Kamila Střihavky, jelikož to pro mě bylo úplně něco jiného. Nebyl jsem zde jen tanečník, ale hlavně herec, takže musím říci, že to pro mě je veliký přísun potřebných zkušeností a za tak krátkou dobu se dostat do divadla bylo příjemné. Když si vzpomenu, jak jsem nedávno odpovídal na otázku „Co já a divadlo?“, smál jsem se. A teď vidíte…  

Jsi snílek? Kam směřuješ v budoucnu? Co si chceš splnit ať už v profesním, či osobním životě?

Jeden z mých velikých cílů je být určitě úspěšným a inspirativním člověkem. Věřím, že každý z nás sní nebo někdy snil. Potom už je na člověku, jestli si své sny hodlá splnit, nebo ne. Ester Janečková jednou řekla, že mít ty nejvyšší cíle neznamená nemít pokoru. Utkvělo mi to v hlavě. Cíle mám ty nejvyšší, jaké to jsou, vám přesně říci nedokážu, ale i přesto vím, co chci, paradox, viďte? Já osobně jsem jeden z těch snílku, který se rozhodl podstoupit tu onu cestu do neznáma. Mezi další mé cíle patří určitě  projekty, na kterých už delší dobu pracujeme a budeme se blížit ke zdárnému konci a přesně v těchto chvílích cítím, že dělám něco, co má doopravdy smysl. 

Nyní k módě… Máš svůj styl, sedí ti a mě samozřejmě zajímá, kde čerpáš inspiraci a do jakých obchodů rád zajdeš?

Děkuji mockrát. Já si myslím, že každý by měl mít svůj styl a tím se zároveň lišit. Upřímně má inspirace pochází ze všech koutů. I v té největší maličkosti vidím to, co mě dokáže inspirovat a o zbytek se postará jakási moje fantazie. Krom mého oblíbeného obchodu - Jineylevel, který sídlí ve Spálené ulici, také rád navštěvuji i další různé obchody, které znám, kde se též snažím čerpat inspiraci pro svoji budoucí značku. Snažím se nejvíce spolupracovat se značkami, které jsou na trhu buď méně známe, a nebo nové začínající, jelikož jsem rád, když mohu nosit něco, co je originální a určité kousky potkávám velmi zřídka. 

Oblékáš se sám, nebo se o tvou image někdo stará?

Bohudík jsem vděčný za to, že nemusím mít osobu, která by mi určovala, co bych měl nosit. Myslím si, že je to pro mě do budoucna ohromná výhoda, když vezmu v potaz, kolik jsou dnes lidé schopni utratit za různé stylisty.

Jaký máš názor na módu v ČR?

Výborná otázka. Osobně mi přijde a samozřejmě neříkám, že většina, ale najde se větší část lidí, kteří se snaží být až moc extravagantní. Když si potom člověk všimne těch zbytečných věci, které mají na sobě. Říkám si, proč ty jo? Jeden můj známý, který je shodou okolností návrhářem, řekl na můj styling „Minimál = maximál!“. Můj styl je založen na naprosté minimálnosti s přidáním doplňků, např. každá bota jiná. Jsem rád, že se lidem můj nynější styl líbí a já měl díky tomu už možnost spolupracovat se značkami, jako je třeba Pepe Jeans. Móda v ČR se hledá. Podle mého názoru mají lidé strach nosit to, co se jim doopravdy líbí a tím nastavovat určitě hranice stylu. Přitom člověk je schopen na ulici potkat i dobře upravené. 

Co děláš, když netančíš?

Jak už jsem zmiňoval, věnuji se svým projektům, které se nezabývají jen tancem. Zahrnuje to především módu, design a focení.

Není překvapením, že jako tanečník jsi ve skvělé formě, je tanec jedinou aktivitou, která tě udržuje fit? Inspirace pro čtenáře. 

Rád sportuji. Především běh, to je má neodmyslitelná součást každého dne. Příroda je určitě také jednou z věcí, která zapadá do mých aktivit. Cestování. Musím se přiznat, že jakousi formu chystám až teď, jelikož do své puberty jsem byl obézní (váha 100 kg). Až teprve nyní jsem změnil svou stravu, takže opravdu řeším, co jím. Bohudík jsem ve fázi, kdy celkově pečuji o svůj životní styl.

Jaký máš ranní rituál?

Mezi můj rituál určitě patří každodenní brzký budíček a směr výběh. Člověk se tím učí disciplíně. V přírodě je to pro mě vždy naprostý relax a uklidnění... 

Bez čeho nikdy neodejdeš z bytu?

Bez čeho se neobejdu, je určitě můj batoh, kde mám knihu, své desky se zápisky, do kterých snažím pochytávat své myšlenkové pochody, kterých je za den opravdu dost a hlavně nabíječku na mobil, bez kterého bych asi nemohl fungovat.

Kde tě mohou čtenáři kontaktovat, či sledovat?

Určitě na sociálních sítích. FB Henrique Pinto a nebo Instagram@henriqdancer, kde trávím o mnoho více času. Můžete tam sledovat mé denní zážitky, fotky a momenty, které člověk třeba zaživá na samotných show. 

Za moda.cz děkuji za rozhovor a přeji úspěch.

Také mockrát děkuji!

foto: Milan Junek, Lukáš Zrůst, Yulia Gan