Rozhovor se svatebním fotografem Petrem Pěluchou

Petře, známe se spolu již několik let a Tvé fotografické začátky si pamatuji. Ale mohl by si zavzpomínat Ty sám?
Na začátku jsem měl starý fotoaparát, asi Sokol, ale jestli si dobře vzpomínám, tak ten film je v něm dosud. Nicméně v 18-ti letech jsem odcestoval do Anglie, kde se zrodil můj sen – koupit si pořádný fotoaparát. Z toho snu byl můj první Canon. Udělal jsem prvních pár snímků a tehdy mi má dobrá známá, která se pohybovala ve světě umění a fotografie, řekla, že mám určitý talent. To byl asi rok 2001 a od toho roku datuji své fotografické začátky.
Zprvu jsem fotil to, co mě bavilo – reportáž, krajina, architektura a samozřejmě lidé. Všechno to ale směřovalo k tomu, že jsem se postupně začal profilovat na reportážní a portrétovou tvorbu.
První opravdová zakázka byla od firmy Tulipa. Byla to zakázka, která měla sloužit jako polep automobilů. Dosud se s těmito polepy ještě setkávám. Po té přišlo několik dalších zakázek, které mě jen utvrzovali v tom, jakým směrem se chci ubírat.
Co se týče ceny první zakázky, myslím, že jsem za ní inkasoval asi 12.000,- Kč. Vzhledem k tomu, že již tehdy jsem se pohyboval mezi profesionálními fotografy, dostal jsem radu, že pokud se mě někdo vybral a moje fotografie se mu líbí, tak není nutné prodávat fotografie pod cenou. Již do začátku si totiž člověk musí být vědom své hodnoty a hodnoty své práce.

Kdy padlo Tvé rozhodnutí živit se fotografií na plný úvazek a proč Tvá volba padla na svatební fotografii?
T o rozhodnutí, že půjdu na plný úvazek „na volnou nohu“ vzniklo tehdy, kdy se blížil konec mého studia Karlově univerzitě a já jsem začal uvažovat i o odchodu z mého tehdejšího zaměstnání. Chtěl jsem si dokázat, že pokud člověk něco opravdu chce, tak že to jde. S koncem mého studia jsem dal výpověď, zažádal o živnostenský list a vydal se na cestu profesionálního fotografa bez žádných zadních vrátek. Hodil jsem sám sebe do vody a učil se plavat. Vlastně se učím pořád.
A proč svatební fotografie? Věděl jsem, že nechci dělat vyloženě komerční zakázky pro klienty, kteří si cenu udávají vyloženě svým subjektivním pocitem. U takového zákazníka jde o cenu, ne o kvalitu fotografie. U svatební fotografie je to přesně naopak. Tam se mým klientům musí mé fotografie nejprve líbit. I když pak samozřejmě tu cenu řeší také.
Svatební fotografie je ale pro mě i výzvou. Jak říká jeden můj kolega, svatební fotografie je takový fotografický desetiboj. Snoubí se zde reportáž, portrét, makro, krajina, architektura, stylizovaný glamour a de facto všechny fotografické žánry. Zvládnout všechny tyto disciplíny v jediný den je také obrovský závazek vůči všem svatebčanům, kteří si budou fotografie prohlížet celý život.  

Vybíráš si zakázky, které vezmeš anebo prostě bereš všechno?
Popravdě řečeno, proces je oboustranný. Ale všechno určitě neberu. Mezi mnou a nevěstou se ženichem musí být obrovská důvěra a od toho to je vše závislé. Pokud mezi fotografem a všemi svatebčany vládne naprostá důvěra, lidé si svatbu mnohem víc užijí a to se odrazí i na fotografiích. Ale je pravda, že s většinou klientů se dohodnu. Protože tím jak se prezentuji na webu, blogu a na fb, tak Ti lidé mohou mít poměrně slušnou představu o tom, koho si chtějí najmout a to tím pádem ulehčuje mou selekci.

Co Tě motivuje a kde hledáš inspiraci, aby Tvé fotografie nebyly stále stejné?
Inspiraci hledám u několika zahraničních kolegů, ve filmech, v každodenním životě, v módních časopisech, převážně těch zahraničních a sem tam na různých fotografických sociálních sítích. Prostě všude. Fantazie jako taková je u mě také důležité, ale ve finále je důležité projev nevěsty a ženicha. Těžko budu stylizovat romanticky laděnou nevěstu do něčeho extravagantního a tak podobně.

Na Tvých kurzech je často zájem o Tvé zkušenosti s tím, jak sám sebe prodat. Tedy self-marketingu. Můžeš našim čtenářům sdělit, jak se tedy z obyčejného neznámého kluka z Moravy stane někdo, koho oslovují i zahraniční klienti?
Nevím, jestli to chcete slyšet, ale je to neustálá práce. Neustálá práce na sobě, na svých službách  a na produktech, které lidé dostávají. Je to prostě celý soubor činností. Ale na začátku je to čistě upřímná práce. Pak lidé, kteří hledají, si vás najdou, ale i tak je třeba jít štěstí vpřed. V tomto případě marketingově: ať už je to web, fb, časopisy. Ze začátku člověk opravdu musí využít všech dostupných možností a příležitostí.

A s tím souvisí i má další otázka. V poslední době přibývá lidí, kteří se o focení zajímají a i si jím přivydělávají. Nicméně kolikrát jdou dle mého názoru neúměrně pod cenu. Můžeš tedy čtenářům říct, co všechno by si měli do kalkulace ceny zahrnout a proč se za každou cenu nesnažit být nejlevnější?
Zrovna dnes jsem s jedním kolegou toto téma lehce probíral. Fotografové, kteří se fotografií chtějí opravdu živit, si musí být vědomi opravdu všech nákladů, které ta jednotlivá zakázka obnáší. Když budu mluvit konkrétně o svatbě, je nutné si uvědomit, kolik času vám sebere získání 1 zakázky. Je nutné vědět, kolik prostředků potřebujete ke zrealizování jedné svatby – kolik času vám zaberou předsvatební schůzky, fotografická výbava a také nezapomeňte na čas, který později strávíte s postprodukcí. S tím souvisí i otázka ceny postprodukčních programů. V neposlední řadě je třeba zahrnout i osobní spotřebu: platba daní, sociální a zdravotní pojištění, nájem, telefon.
Těžko můžete fotografovat každý den jednu svatbu a důležitým aspektem České republiky je, že svatební sezona zde netrvá 12 měsíců, ale když to pojmu velmi optimisticky, tak se bavme o 8 měsícíh v roce.
A také si musíte uvědomit vy sami, kolik vlastně chcete vydělávat a jakou máte představu o vašem životě. Jak moc se chcete vyvíjet, jak moc chcete investovat do nové techniky, vzdělávat se.
Tyhle všechny aspekty, když si sečtete, tak vám většinou vyjde zcela odlišná částka, od běžně zažitých představ.

Petře, další otázka se týká výbavy. Jakou výbavu s sebou nosíš na svatby a nosíš si jí sám nebo na to máš asistenty?
Vlastním 2 plnoformátové fotoaparáty a celá škála objektivů od 17 do 200mm, nějaká pevná skla, několik blesků, dálkové odpalovače, odrazky, vysílačky a takové věci, které člověk postupem času nasbírá. Mám je všechny, abych se cítil ve všech situacích komfortně a mohl za jakékoliv situace danou fotografii pořídit v té nejlepší možné kvalitě.
Abych mohl klientům přinést to nejlepší, je pro mě v současné době důležité, abych se soustředil na fotografii, tak mám asistenty a asistentky. Ti mi pomáhají, jak s nošením kufrů, tašek, tak i sdržení odrazných desek a tak podobně. Chci lidem přinášet ten nejlepší servis, a to zahrnuje i to, že se mohu plně věnovat jim samotným.

Jak taková spolupráce s asistentem funguje? Je to na základě přines, podrž atp. nebo ho naopak necháváš fotit situace, u kterých Ty sám nemůžeš být? A nebojíš se pak konkurence?
Je důležité rozlišit pojmy asistent a druhý fotograf. Asistent tam není od toho, aby fotil a má to i zakázané. Jen zcela ve výjimečných případech si může zafotit. Ale od toho tam není. Jeho posláním je, s prominutím, starat se o mně, o mojí výbavu a o nevěstu a o ženicha, aby ten celý den probíhal co nejplynuleji.
Co se týče té konkurence, pro mě je tohle výborná konkurence. Pokud totiž ten člověk vidí, co ta práce obnáší a pak jde na volnou nohu, tak jde svojí cestou, je si vědom své kvality a své hodnoty, a to je dobře. Konkurent je i pro mě přínosem, protože posouvá trh dopředu, přináší nový pohled, ale zároveň i on pak posouvá mou cenu nahoru. Takže ne, konkurence se v tomto případě nebojím. Pro mě je špatná konkurence ta, kdy si velmi schopný fotograf, a že jich je, nedokáže říct o adekvátní množství peněz.

Co editace fotografií. Jakým způsobem fotografie upravuješ? Máš nějakou funkci, která dělá z Tvých fotografií unikáty, které se pak objevují na nejvyšších příčkách mezinárodních fotografických žebříčků?
Tak to mi docela lichotíš, díky. Ale co se týče úpravy, musím říct, že co já nevyfotím, to nemám. Ale fotografie, které jsou upravovány, tak pochází z rawu, který je vyvolaný standartní cestou v Lightroomu. A to všechny fotografie po jedné. A pokud je třeba jsou dál doupravovány ve Photoshopu. To jsou potom speciální editace pleti, očí a určitých detailů.

Petře, poslední otázka. Neměl by jsi nějakou radu pro začínající fotografy, kteří zvažují se fotografováním živit? A dá se vůbec v České republice fotografií slušně uživit?
Já si myslím, že fotografií se určitě živit dá, ale samozřejmě záleží na Vaší představě o uživení.  Pro někoho je slušný výdělek 10.000,- Kč, pro někoho 100.000,- Kč. Ale pokud to děláte na plný úvazek, tak věřím, že se to dá.
Pokud se chcete živit fotografií a umíte dobře fotit, zajistěte si web, jděte do toho naplno a foťte za peníze. Pokud se chcete něco naučit, nebojte se oslovit zkušeného fotografa, nabídněte mu práci asistenta, učte se od něj, choďte na kurzy, vzdělávejte se, a když už si myslíte, že dokážete vyfotit všechno, jak a co potřebujete, a tak trochu si i myslíte, že jste už profíci, živte se tím, prodejte se a hlavně se toho nebojte!

Petře, moc děkuji. Věřím, že z tohoto rozhovoru si bude moct vzít spousta fotografů, nejen těch svatebních. Jinak o Petrovi se dozvíte více na internetu a fb stránkách.

Zdroj: Veronika Šimáčková - afop.cz
Zdroj foto: Petr Pělucha