Rozhovor: Veronika Kašáková a její inspirativní projekt Restart se spojili se značkou C&A

^{Zdroj: Nadační fond Veroniky Kašákové}

C&A  vnímá ženy, které mají nejen skvělý styl, ale důležitá a přínosná je především jejich práce nebo spíše poslání. Snaží se zlepšit život jiným ženám, podpořit je, dodat pocit sebedůvěry, něco ze sebe jim předat. To vše pro C&A reprezentuje Veronika Kašáková, zakladatelka Nadačního fondu Veroniky Kašákové, který C&A prostřednictvím Cofra Foundation podporuje, a její práce a celého jejího týmu si nesmírně váží. Jedním z programů Nadačního fondu je projekt Restart, který pomáhá mladým lidem z dětských domovů postavit se na vlastní nohy.

^{Zdroj: Nadační fond Veroniky Kašákové}

Co bylo prvotním impulsem pro to vytvořit program Restart právě tak, aby pomáhal mladým lidem postavit se na vlastní nohy?

Bylo to na základě dvouletého ježdění do dětských domovů, kde jsem osobně měla připravený projekt Nový start. Vyprávěla jsem tam o svém příběhu a svém odchodu z dětského domova. Popisovala jsem hlavně mé pády, protože těch prvních pět let bylo pro mě osobně dost náročných. Po těch dvou letech jsem si uvědomila, že je to pro ty mladé jen taková krátkodobá inspirace, a proto jsem si řekla, že musíme jít hlouběji a zkusit jim pomoct se stabilizovat, nabídnout jim doprovod a blízkost v této kolikrát nepřiznivé situaci, ve které jsou sami. Tak vznikl projekt Restart.

Měla jste Vy sama někdy pocit, že potřebujete takovou pomoc, jakou nabízí Restart? Měla jste například někdy také svého průvodce?

Ano, u mě to vzniklo tak nějak přirozeně, nešlo to přes žádnou organizaci ani projekt. Měla jsem obrovskou důvěru k člověku, který byl shodou okolností můj příbuzný. Vyhledal mě na základě jednoho článku v novinách. Z toho jsem si vzala inspiraci k projektu, protože tento jeden kvalitní vztah mi na začátku pomohl. Je důležité, aby ve vztahu s průvodcem byla důvěra a sympatie. Proto náš projekt Restart začíná už v období před odchodem z dětského domova. Chci, aby se ti dva vždy poznali a rozhodli se, zda se sobě budou svěřovat s pocity a budou pokračovat ve spolupráci i po odchodu z domova.

^{Zdroj: Nadační fond Veroniky Kašákové}

Jak moc důležití jsou průvodci právě pro děti z dětského domova, kteří zanedlouho jeho brány opustí?

Projekt Restart funguje tak, že máme pod sebou dnes už kolem třiceti kompetentních osob, lidí z oboru – z ústavní péče, psychologie, jsou to různí koučové, kteří prošli kurzy. Tito průvodci pak vstupují do vztahu s člověkem, který odchází z dětského domova a jsou v kontaktu i nadále. Je to důležité, protože ve chvíli, kdy se za vámi zavřou dveře a domov už není domovem, tak ten mladý člověk vlastně ztratí domov už podruhé v životě. Je tedy velmi hezké, že mu zůstane někdo, ke komu mají důvěru a kdo je pro něj známý. Zároveň zůstáváme i my informovaní o tom, jak si děti vedou, což není běžné – za normální situace je stát informován o deseti procentech dětí, které domov opustily.

Setkala jste se Vy sama někdy s předsudky vůči Vaší osobě kvůli tomu, odkud pocházíte? Podrazilo vám to sebevědomí?

Musím říct, že když jsem byla malá a pak i na střední škole, tak nemám vzpomínky na to, že by mě někdo šikanoval, nebo že bych se cítila nějak nekomfortně. Naopak, vždy jsem se cítila dobře a lidé spíše chtěli pomáhat a chtěli nám tu situaci ulehčit. Často si mysleli, že nemáme co jíst nebo že nemáme hračky. To bylo zajímavé pozorovat, protože ve skutečnosti jsme toho měli spoustu, mnohdy i víc než v normálních rodinách. Na druhou stranu v dětském domově nebyl prostor na budování sebevědomí a potenciálu, se vším jsem se vždy potýkala sama, a to mi několikrát podrazilo sebedůvěru.

^{Zdroj: Nadační fond Veroniky Kašákové}

Cílí Váš program spíše na ženy a dívky, nebo se soustřeďuje i na mladé muže a chlapce?

Náš program je dobrovolný a je pro všechny. Celé to závisí na tom, jak se oni sami rozhodnou, my máme otevřené dveře pro všechny mladé lidi před odchodem z dětského domova.

Těžíte při vytváření programů jako je Restart ze svých vlastních zkušeností?

Ano, určitě, ale zdaleka to nestojí jen na tom. Z dětského domova jsem už skoro 13 let a za tu dobu těžím nejen ze zkušeností holky z dětského domova, ale taky holky, která prožila ten odchod. Těžím i ze zkušeností z nadačního sektoru, z organizace a setkávání se s mladými lidmi z dětských domovů. Těžíme i z dotazníků, kde jsme v dětských domovech zjišťovali, jak se mladý člověk cítí právě dnes a na základě toho jsme sestavovali celý projekt. Spolupracovali jsme i s vychovateli a řediteli dětských domovů.

Jaké zkušenosti ze svého života se snažíte předat mladým lidem? Co je důležité jim předat do dospělého života?

Víte, zkušenost je nepředatelná, přestože se během mé přednášky snažím předat právě ryzí a autentické zkušenosti bez nějakých přikrášlování. To je pro mě i pro děti esem v rukávu, baví je to a poslouchají. Já se snažím jim tu cestu ukazovat nejen tím, jak žiju, ale také jim předat toho našeho průvodce, který je kompetentní. Vše, co dokážou, je jejich vlastní zásluha, ale chci jim skrze sebe poskytnout toho dobrého přítele a kvalitní vztah.

Pro dívky jste velkým vzorem. Účastníte se také osobně na některých částech programu? Budujete si s dětmi nějaký vztah?

Ze začátku jsem byla osobně úplně všude, nejprve jsme měli spolu sezení a pak jsem je předala průvodcům, bylo to hodně o osobním kontaktu, ale jak se projekt rozšiřoval a naplňoval se počet mladých lidí, tak už to nebylo v mých možnostech. Už nejsem pravidelně všude, ale jednou za rok si udělám takové kolečko a všechny je navštívím a zeptám se, jak se mají. Každopádně pandemie nám přerušila vizi, kdy jsme chtěli každý rok pořádat setkání, kde bychom byli všichni a já bych připravila program. Mojí prací je ale hlavně zaštiťovat celou produkci a zároveň komunikaci s dětskými domovy. Nadále se také věnuju projektu Nový start a motivuji mladé lidi, aby se přihlásili do Restartu a byli pod našimi křídly.

Máte možnost srovnání sebe sama, když jste opouštěla dětský domov a dívek. Vidíte nějaké rozdíly mezi Vámi v té době a jimi dnes?

Paradoxně vidím rozdíly obrovské. Sedí vedle mě hotové ženy, které mají své vize a sny a jsou pro mě vlastně takovým zázrakem, protože já v jejich letech nevěděla, co chci, nedokázala jsem se vyznat ve svých pocitech, byla jsem ještě dítě. Z holek mám pocit, že mají v sobě moudrost světa a jsem na ně nesmírně pyšná, jsou to silné osobnosti a mají v sobě pevné jádro a to, že můžu být alespoň částečně na jejich cestě životem je pro mě poctou.

^{Zdroj: Nadační fond Veroniky Kašákové}

V dnešní těžké době se velmi hovoří o pomoci uprchlíkům, tedy hlavně právě dětem z Ukrajiny. Bude se Nadační fond nějakým způsobem angažovat i v této oblasti?

Snažíme se angažovat defacto skoro ze sta procent, protože teď se pozornost uchýlila k válečným uprchlíkům a konkrétně k dětem z dětských domovů a sirotčinců na Ukrajině. Dnes je tam 600 sirotků, kteří ztratili rodiny a čekají ve Lvově a my intenzivně pracujeme na jejich převozu sem a postarání se o ně. Je to ale běh na dlouhou trať.

Jak moc je pro Vás propojení módy C&A a Vašeho inspirativního projektu důležité?

Je pro mě moc důležité a já si toho nesmírně vážím. Baví mě se angažovat jako modelka a splnil se mi tak balíček tří přání v jednom – je v něm podpora, móda a můžu si zapózovat před foťákem. Hrozně si to užívám, všichni jsou moc milí a podporují nás nejen finančně a já si toho moc vážím. Jsem ráda i za holky, se kterými se focení účastním. Kdybych měla klobouk, tak ho smeknu. Děkuji C&A svým jménem!